Článek
Jadran bez chorvatského automatu
Černá Hora se dlouho vezla ve stínu Chorvatska. Pro Čechy byla buď příliš daleko, příliš neznámá, nebo jen rychlou zastávkou při cestě na Balkán. Jenže právě teď začíná dávat větší smysl. Chorvatsko zdražilo, slavná letoviska jsou v sezoně přetížená a část cestovatelů hledá Jadran, který ještě nepůsobí jako dokonale zaběhnutý turistický stroj.
Černohorské pobřeží je kratší, dramatičtější a na některých místech chaotičtější. Ale také pestřejší, než by člověk čekal. Oficiální turistický portál Montenegro Travel připomíná, že samotná Budvanská riviéra má 38 kilometrů písčitých i oblázkových pláží a v létě dokáže přitáhnout obrovské množství koupajících se. To je důležitá brzda. Černá Hora není prázdný ráj, kde budete v srpnu sami.
Rozdíl proti Chorvatsku je spíš v měřítku a dojmu. Kotor působí jako kamenné divadlo sevřené horami a mořem. Budva je hlučnější, dražší a turističtější, ale má energii. Ulcinj na jihu nabízí delší písečné pláže a orientálnější atmosféru. Mezi nimi leží menší místa, kde se dá najít klidnější dovolená, pokud člověk nepřijede s představou, že nejlepší pláž je automaticky ta nejslavnější.
Levnější ano, ale ne všude a ne za všechno
Černá Hora má pořád pověst příjemnější peněženky než Chorvatsko. V mnoha běžných restauracích, apartmánech nebo menších letoviscích to může platit. Jenže kdo si vybere Kotor uprostřed sezony, Budvu v srpnu nebo ubytování u moře na poslední chvíli, rychle pochopí, že Balkán už dávno není synonymem levného ráje.
Turismus v zemi navíc rychle roste. Černohorský statistický úřad MONSTAT uvádí, že v roce 2025 dosáhla země 2,7 milionu příjezdů turistů a více než 15,3 milionu přenocování, z toho 95,8 procenta připadlo na zahraniční návštěvníky. Na zemi s malým počtem obyvatel je to citelný tlak. V létě ho poznáte na silnicích, parkování i cenách u pobřeží.
Výhoda Černé Hory proto nespočívá v tom, že by byla všude laciná. Spíš v tom, že pořád nabízí širší prostor pro chytrý výběr. Kdo nechce platit za nejfotografovanější výhled v Boce Kotorské, může se dívat po Baru, Petrovaci, méně známých zátokách nebo jižněji směrem k Ulcinji. Kdo přijede v červnu nebo září, často získá lepší poměr ceny, počasí a klidu než v nejtvrdší prázdninové špičce.
Nejlepší Černá Hora neleží jen na pláži
Největší omyl je brát Černou Horu jen jako levnější Chorvatsko. Tím se z ní udělá náhražka, což jí nesluší. Tahle země je malá, ale koncentrovaná. Ráno můžete stát u moře, odpoledne jet serpentiny nad Bokou Kotorskou a další den mířit k jezeru Skadar nebo do hor. Právě spojení pobřeží a vnitrozemí je důvod, proč se sem vyplatí jet s autem a trochou trpělivosti.
Má to i stinnou stránku. Silnice jsou místy úzké, provoz v sezoně nervózní a parkování v historických městech umí pokazit náladu dřív než vedro. Veřejná doprava existuje, ale na objevování menších zátok nebo hor není vždy pohodlná. Černá Hora odmění aktivnější cestovatele, kteří nechtějí jen týden ležet u hotelového bazénu.
Před cestou je dobré hlídat i pravidla. České ministerstvo zahraničí u Černé Hory upozorňuje na přihlašovací povinnost cizinců do 24 hodin od vstupu do země; u hotelů ji obvykle řeší ubytování, u soukromých pobytů se vyplatí mít potvrzení v pořádku. Černá Hora navíc používá euro, přestože není členem eurozóny. Platí se tedy jednoduše, ale evropský komfort a pravidla tím automaticky nepřicházejí v balíčku.
Albánie už si u Čechů získává pověst odvážnější levné volby a mluvili jsme o ní opakovaně. Černá Hora je jiná. Méně divoká než Albánie, méně uhlazená než Chorvatsko, menší než obě. A právě v tom je její síla. Nabízí Jadran, který je blízko známému, ale pořád umí překvapit.
Kdo sem pojede s očekáváním Chorvatska za poloviční cenu, může být zklamaný. Kdo pojede hledat menší balkánskou zemi s mořem, horami, dobrým jídlem a pár nedokonalostmi navíc, dostane dovolenou, která má charakter. A ten se u Jadranu počítá čím dál víc.
