Článek
Pod zelenými svahy Pelionu se ukrývá malé překvapení
Když se řekne řecká pláž, většina lidí si představí ostrov, lehátka v několika řadách a bar, ze kterého se celé odpoledne ozývá hudba. Fakistra vypadá úplně jinak. Leží na východním pobřeží poloostrova Pelion pod horskou vesnicí Tsagarada a na první pohled působí spíš jako malá ztracená zátoka než známý turistický cíl.
Z obou stran ji svírají vysoké skály porostlé hustou vegetací. Zelené svahy padají téměř až k modrozelenému Egejskému moři a úzký pás pobřeží tvoří směs světlého písku a drobných oblázků. Žádná promenáda, hotelová zeď ani řada slunečníků výhled nenarušuje.
Místní turistický portál popisuje Fakistru jako pláž vzdálenou přibližně pět kilometrů od hlavní silnice pod Tsagaradou. Na mapě nepůsobí odlehle, skutečný charakter místa však vytváří horský terén a poslední úsek cesty, který musí každý návštěvník absolvovat pěšky.
V září ji někdy mívám jen pro sebe
Právě září je pro mě nejlepším obdobím. Řecké školní prázdniny skončí, rodiny se vrátí domů a hlavní proud zahraničních návštěvníků zeslábne. Fakistra je navíc malá a špatně dostupná, takže sem lidé většinou nezabloudí náhodou při cestě kolem.
Opakovaně se mi stalo, že jsem po sestupu na pláž zůstal úplně sám. Neznamená to, že každý zářijový návštěvník dostane soukromou zátoku. O víkendu, za krásného počasí nebo při příjezdu několika aut může být na písku živo. Proti červenci a srpnu je však rozdíl obrovský.
Největším překvapením je voda. Zatímco v Česku už se rána ochlazují, moře u Pelionu si stále drží teplo nashromážděné během léta. Dlouhodobý zářijový průměr pro tuto část pobřeží se pohybuje kolem 25 stupňů Celsia. Konkrétní teplota závisí na větru a proudění, pocitově však rozhodně nejde o studené podzimní koupání.
Slunce už navíc nemá červencovou sílu. Na pláži lze zůstat déle, výstup není tak úmorný a večery v horských vesnicích jsou příjemně chladné. Září zde nepůsobí jako kompromis. Spíš jako léto zbavené jeho nejotravnějších částí.
Za klid se platí prudkou cestou
Fakistra není vhodná pro každého. Auto se nechává na malé nezpevněné ploše nad zátokou a dál pokračuje kamenitá stezka. Různé zdroje uvádějí deset až dvacet minut chůze, mnohem důležitější než čas je však převýšení.
Dolů cesta uteče rychle. Zpáteční výstup po několika hodinách na slunci už působí podstatně delší. Povrch může být sypký a na některých místech je potřeba pečlivě volit každý krok. Žabky je lepší nechat v batohu a obout pevné sandály nebo sportovní boty.
Sestup není horolezecká výprava, ale rodiny s kočárkem, lidé s omezenou pohyblivostí nebo návštěvníci obtížně snášející výšky by měli zvolit dostupnější pláž. Děti, které už bezpečně chodí v terénu, cestu zvládnout mohou, potřebují však dohled a vlastní pevnou obuv.
Omezená dostupnost má i výhodu. Odrazuje každého, kdo chce zaparkovat dva metry od lehátka. Právě posledních několik set metrů chrání Fakistru před tím, aby se změnila v další přeplněný pruh pobřeží.
Nenajdete tu bar, toaletu ani plavčíka
Na Fakistře nejsou pronajímaná lehátka, sprchy, převlékárny, restaurace ani stánek s pitím. Co si nepřinesete, to na pláži mít nebudete. V batohu proto nesmí chybět dostatek vody, jídlo, opalovací krém a základní lékárnička.
Velký slunečník se po prudké stezce pronáší obtížně. Část stínu vytvářejí okolní skály a odpoledne se slunce postupně schovává za svah, na přesný čas ale nelze spoléhat. Poloha stínu se mění podle části sezony a místa na pláži.
Absence košů neznamená, že lze odpadky nechat vedle kamene. Všechno, co člověk snese dolů, musí také vynést zpátky. U tak malého místa dokáže několik lahví a obalů zničit dojem mnohem rychleji než na široké městské pláži.
Chybí také plavčík a bezpečnostní vlajky. Samota, kvůli které sem přijíždím, současně znamená, že při úrazu nebo potížích ve vodě nemusí být poblíž nikdo, kdo pomůže.
Tyrkysové moře nemusí být vždy klidné
Východní pobřeží Pelionu je otevřené směrem k Egejskému moři. Za bezvětří Fakistra připomíná přírodní bazén a průzračná voda láká ke šnorchlování kolem skal. Při severním či východním větru se však podmínky dokážou rychle změnit.
Na východních plážích Pelionu mohou během větrných dnů vznikat velké vlny. Malá uzavřená zátoka potom neposkytuje tolik bezpečného prostoru, jak by se mohlo zdát z fotografie. Před cestou se vyplatí zkontrolovat námořní předpověď, nikoli jen ikonku slunce v mobilní aplikaci.
Pokud vlny tvrdě dopadají na břeh, koupání o samotě není projevem odvahy. Je rozumnější zůstat na souši nebo přejet na západní stranu poloostrova k Pagasitickému zálivu, kde mohou panovat úplně jiné podmínky.
Nad pláží se ukrývá další tajemství
Fakistra není zajímavá jen koupáním. Od parkovací plochy odbočuje také cesta k jeskyni Megalomata a místu známému jako „tajná škola“. Podle místní tradice se zde v době osmanské nadvlády ukrýval poustevník a učil děti z Tsagarady.
V menší jeskyni se nachází kaple Panagia Megalomata, zatímco mořská jeskyně níže ukrývá krápníkovou výzdobu. Podrobnosti o obou místech a začátku stezky shrnuje řecký cestovatelský portál Travel.gr. K výpravě je opět potřeba pevná obuv a dostatek času na návrat za světla.
Jako základna se nejlépe hodí Tsagarada nebo nedaleké Mouresi. Kdo chce taverny a snadnější přístup k moři, může bydlet u Agios Ioannis nebo Damouchari a na Fakistru přijet pouze na část dne.
Nejkrásnější je brzy ráno, kdy jsou skály měkce osvětlené a hladina mívá největší klid. Potom stačí položit ručník, poslouchat vodu a uvědomit si, že luxus nemusí mít podobu obsluhy a polstrovaného lehátka. Někdy znamená jen teplé zářijové moře a celou řeckou zátoku bez jediného dalšího člověka.
