Článek
Konec jistoty, že na stole bude všechno
Turecko si all inclusive hýčká už desítky let. Pro rodiny s dětmi, páry i seniory je to jednoduchý obchod: zaplatit předem, neřešit účtenky, nepočítat každou limonádu a kdykoli si dojít pro další porci. Jenže právě tato pohodlnost se teď dostává pod tlak.
Turecký hotelový sektor se znovu zabývá tím, jak omezit plýtvání v otevřených bufetech. Profesní sdružení hotelových manažerů POYD uvedlo, že se účastnilo pracovní schůzky prezidentovy Rady pro zemědělskou a potravinovou politiku, kde se řešily návrhy proti plýtvání zejména v systému otevřených bufetů. Nejde tedy jen o moralizování nad talířem turisty, který si naložil víc melounu, než zvládl sníst. Téma se přesouvá do úrovně regulace.
Zatím není férové psát, že Turecko all inclusive ruší. Spíš hledá způsob, jak zkrotit jeho nejdražší a nejviditelnější slabinu. Turecká ekonomická média popisují úvahy o přechodu části hotelů od neomezených samoobslužných bufetů k modelu „vyber si, co sníš“, tedy k řízenějšímu servisu a větší roli à la carte nabídky. Podle Ekonomim se debata týká i tureckých „bohatých snídaní“, kde se často objednává podle počtu osob, i když tolik jídla stůl reálně nepotřebuje.
Proč se řeší právě bufet
Otevřený bufet je pro hotely marketingová výloha. Musí vypadat plně i v poslední hodině výdeje, jinak hosté snadno nabudou dojmu, že hotel šetří. Jenže právě to vytváří tlak na nadprodukci. Jídlo se vaří dopředu, vystavuje ve velkém a hosté si berou bez okamžité vazby na cenu. Psychologie je jednoduchá. Když je něco „v ceně“, bolí méně to nechat na talíři.
Turecké ministerstvo zemědělství ve svém metodickém materiálu k plýtvání v hotelech a restauracích upozorňuje, že systém all inclusive a otevřený bufet mohou v ubytovacích zařízeních plýtvání skutečně podporovat, mimo jiné proto, že host platí předem a během pobytu konzumuje přímo v hotelu. Stejný dokument doporučuje menší porce, větší práci s poptávkou a rozšiřování alternativ k bufetu včetně à la carte restaurací.
Podobně vyznívá i akademický výzkum z tureckých all inclusive hotelů. Studie zaměřená na hotely v Antalyi uvádí, že zaměstnanci a manažeři označovali otevřený bufet za hlavní příčinu i hlavní překážku při omezování potravinového odpadu; roli hrály také požadavky hostů a jejich chování u jídla. Výsledky shrnuje odborný článek o food waste managementu v all inclusive hotelech.
Češi by změnu pocítili hlavně u pohodlí
Pro české cestovatele by případná změna neznamenala, že v Turecku zmizí dovolená s jídlem v ceně. To by byla rána do vlastního kolena. All inclusive je pro velké turecké resorty jeden z hlavních prodejních argumentů a cestovní kanceláře na něm staví celé balíčky. Reálnější je méně samoobsluhy, menší nádoby, porce vydávané personálem, více objednávání přes aplikaci nebo návrat k restauracím, kde si host jídlo vybere, ale nedostane automaticky celý stůl navíc.
Má to i výhody. Kvalitnější hotely mohou ušetřené peníze přesunout do lepších surovin, čerstvější přípravy a menšího chaosu v jídelnách. Hosté se nebudou tolik prodírat mezi tácy a dětmi s přetékajícími talíři. Slabší hotely ale mohou změnu prodat jako ekologii a ve skutečnosti jen zúžit nabídku. Tady bude rozdíl mezi poctivou úpravou provozu a obyčejným šetřením velmi tenký.
Před nákupem zájezdu proto bude důležitější číst popis stravování. Nestačí vidět nápis all inclusive. Vyplatí se sledovat, zda hotel uvádí bufet, à la carte restaurace, nutnost rezervací, počet zahrnutých návštěv tematických restaurací a pravidla pro nápoje mimo hlavní bary. Skryté zklamání často nevzniká z toho, že jídla je málo, ale z toho, že host čekal volnost a dostal rozvrh.
Méně plýtvání, nebo jen méně radosti?
Debata o tureckých bufetech je citlivá, protože sahá na samotný rituál dovolené. Pro část hostů je přeplněný pult symbolem odměny. Po roce práce nechtějí přemýšlet, jestli si mohou vzít ještě jeden dezert. Jenže druhá strana mince je těžko obhajitelná. Program OSN pro životní prostředí ve Food Waste Index Report 2024 odhaduje, že svět v roce 2022 vyhodil přes miliardu tun potravin. Hotely nejsou jediný viník, ale jejich bufety jsou viditelný příklad problému, který už nejde schovat pod ubrus.
Turecko tak neřeší jen špatné návyky turistů. Řeší, jak bude vypadat masová dovolená v době dražších potravin, tlaku na vodu, energii a udržitelnější provoz. Dobré all inclusive může přežít. Jen bude méně připomínat nekonečný závod k tácům a víc normální restauraci, kde se jídlo nebere jako kulisa.
A možná to dovolené nijak neublíží. Horší než menší porce je totiž talíř plný zbytečnosti, který za pár minut mizí v odpadu.
