Článek
Kamera ho našla ještě před odletem
Sedmadvacetiletého Australana zachytila bezpečnostní kamera při sexu s neznámou ženou u vjezdu na soukromý pozemek v balijské obci Tibubeneng. Majitelka domu dvojici vyrušila a záznam následně získala policie.
O několik dnů později muže identifikoval systém rozpoznávání obličejů na letišti, odkud se chystal odletět do Brisbane. Následovaly přibližně dva týdny v imigračním detenčním zařízení, deportace a desetiletý zákaz vstupu do Indonésie. Ženu ze záznamu se úřadům podle zveřejněných informací identifikovat nepodařilo.
Označení „dva týdny ve vazbě“ vyžaduje malé upřesnění. Nešlo o trest od soudu, ale o imigrační detenci během přípravy deportace. Australan tedy neodjížděl s ročním trestem vězení, přesto pro něj mělo několik minut na veřejnosti mimořádně dlouhé následky.
Nešlo jen o sex mimo manželství
Indonéský trestní zákoník účinný od ledna 2026 postihuje sex mimo manželství až ročním vězením. Toto ustanovení však neznamená, že policie může bez dalšího kontrolovat nesezdané dvojice v hotelových pokojích. Řízení může začít pouze na základě stížnosti vybraného blízkého příbuzného – například manžela, rodiče nebo dítěte. Na tuto podmínku upozorňuje také aktuální cestovní doporučení australské vlády.
Veřejné sexuální jednání je jiný problém. Článek 406 nového zákoníku umožňuje za porušení mravnosti na veřejnosti uložit až jeden rok vězení nebo pokutu. Výklad ustanovení výslovně zahrnuje odhalování intimních partií a sexuální aktivitu odporující hodnotám společnosti v daném místě a čase. Znění a srovnání nového předpisu shrnuje indonéská vládní právní informační služba.
Rozhodující tak nebylo pouze to, zda byl muž ženatý. Jednání probíhalo na viditelném místě u cizího domu, zaznamenala ho kamera a přímo se dotklo jeho obyvatelky. Alkohol ani dovolenková nálada tuto veřejnou část případu neodstraňují.
K deportaci není nutný trestní rozsudek
Cizinec může v podobné situaci čelit dvěma odděleným řízením. Policie řeší podezření z trestného činu, zatímco imigrační úřad rozhoduje, zda smí dotyčný v zemi zůstat nebo se do ní v budoucnu vrátit.
Článek 75 indonéského imigračního zákona dovoluje uložit správní opatření cizinci, který narušuje veřejný pořádek, nerespektuje zákony nebo se chová způsobem považovaným za nebezpečný. Mezi možná opatření patří zrušení pobytového oprávnění, zařazení na seznam nežádoucích osob a deportace. Přehled pravomocí zveřejňuje přímo indonéský imigrační úřad.
K takovému rozhodnutí není vždy zapotřebí předchozí odsuzující rozsudek. To vysvětluje, jak mohl případ skončit deportací, přestože muž nedostal soudem uložený trest vězení.
Ani desetiletý zákaz nebyl dobou vytvořenou zvlášť pro jednoho provinilce. Novela imigračního zákona z roku 2024 umožnila zákaz vstupu stanovit až na deset let a následně jej znovu prodloužit. Změnu článku 102 popisuje rozbor indonéské právní kanceláře SSEK.
Mírný trest a tvrdý následek zároveň
Jednaly tedy balijské úřady mírně, nebo přehnaně přísně? Z pohledu trestního práva dopadl Australan poměrně mírně. Neskončil před soudem, nebyl odsouzen podle ustanovení o veřejné mravnosti a nečekal ho výkon ročního trestu.
Z pohledu cestovatele byl výsledek velmi tvrdý. Dva týdny přišel o svobodu, návrat domů se změnil v nucené vyhoštění a na deset let ztratil možnost navštívit nejen Bali, ale celou Indonésii. Deportace navíc může komplikovat budoucí žádosti o víza do dalších států, pokud se formulář výslovně ptá na předchozí vyhoštění nebo porušení imigračních pravidel. Neznamená to automatický zákaz cestování jinam, zatajení takové skutečnosti však může vytvořit další problém.
Výsledek proto nejlépe vystihuje dvojí hodnocení: bez trestního stíhání šlo o mírnější cestu, imigrační důsledky byly naopak mimořádně citelné. Z dostupných pravidel ale nevyplývá, že by úřady postupovaly mimo své pravomoci.
Ani Evropa veřejný sex nebere jako nevinný žert
Představa, že podobný postih může přijít jen v nábožensky konzervativní zemi, neodpovídá skutečnosti. Německý trestní zákoník například v článku 183a postihuje sexuální jednání na veřejnosti, které úmyslně nebo vědomě pohoršuje okolí. Maximem je jeden rok vězení nebo peněžitý trest.
V Singapuru může být obscénní jednání na veřejném místě, které obtěžuje ostatní, podle článku 294 trestáno až třemi měsíci vězení, pokutou nebo kombinací obou sankcí. Příslušné ustanovení obsahuje singapurský trestní zákoník.
Rozdíly mezi státy spočívají především v ochotě zákon skutečně použít, výši trestu a možnosti cizince následně vyhostit. Ani v Evropě však prázdná pláž, zaparkované auto nebo tmavý park automaticky nevytvářejí soukromý prostor.
V Emirátech může problém začít už polibkem
Ještě opatrnější musejí být návštěvníci Spojených arabských emirátů. Britské ministerstvo zahraničí ve svém cestovním doporučení pro SAE upozorňuje, že zatčení může následovat už kvůli líbání na veřejnosti. U otevřeně sexuálního jednání lze proto rozumně očekávat přinejmenším stejně důraznou reakci, případně trestní řízení a deportaci.
Samotný konsenzuální vztah dospělého muže a ženy mimo manželství je v Emirátech obecně legální, pokud stížnost nepodá manžel či blízký příbuzný. Stejně jako v Indonésii je ovšem nutné odlišovat soukromý vztah od chování, kterému jsou bez svého souhlasu vystaveni lidé na veřejnosti.
Soukromí neurčuje tma ani prázdná ulice
Turista se vždy řídí právem země, ve které se právě nachází. Konzulát mu může zprostředkovat kontakt na právníka, informovat rodinu nebo sledovat podmínky zadržení. Nemůže však přikázat místním úřadům, aby případ odložily.
Za soukromé nelze automaticky považovat místo jen proto, že na něm právě nikdo nestojí. Hotelový balkon, pláž přístupná veřejnosti, zaparkované auto, průchod domu nebo odlehlá ulice mohou být viditelné z okolních budov a pokryté kamerami.
Bali v tomto případě zvolilo deportaci místo trestního procesu. To lze považovat za umírněnější variantu v mezích místních zákonů, nikoli za nepřiměřený trest vymyšlený kvůli uraženým mravům. Dovolenková svoboda končí tam, kde se z intimního rozhodnutí dvojice stává nedobrovolné představení pro okolí.
