Článek
Únos není jiné slovo pro kapsáře
Ztracený telefon v Barceloně, přepadení na ulici nebo podvodné taxi jsou nepříjemné, ale patří do jiné bezpečnostní kategorie než únos. Ten se nejčastěji pojí s ozbrojenými skupinami, terorismem, organizovaným zločinem nebo nestabilními pohraničními oblastmi. Není to riziko, které vyřeší větší ledvinka, hotelový trezor a pevnější výraz při smlouvání.
Nejhorší omyl je hodnotit bezpečnost podle jedné fotky resortu nebo informace, že hlavní město „funguje normálně“. Problém může začít až za hranicí města, na silnici po setmění nebo při výletu, který organizuje někdo bez ověřitelné adresy. V zemích s vážným rizikem únosu neplatí, že opatrný turista má situaci automaticky pod kontrolou. Někdy prostě není rozumné cestu podniknout.
Mali, Burkina Faso a Niger nejsou dobrodružnější dovolená
Sahel dnes patří na samotný konec žebříčku míst vhodných pro běžné cestování. V Mali britské ministerstvo zahraničí doporučuje necestovat vůbec; upozorňuje na únosy, útoky i zhoršující se bezpečnostní situaci včetně Bamaka.
Stejně tvrdé stanovisko platí pro Burkinu Faso. Důvodem nejsou jen útoky ozbrojených skupin, ale také politická nestabilita a omezené možnosti konzulární pomoci. Nejde o destinaci, kde stačí vynechat jednu provincii a zbytek země si užít bez starostí.
Niger je na tom podobně. Aktuální doporučení pro Niger uvádí nárůst hlášených únosů cizinců, riziko teroristických útoků i nestabilní politickou situaci. Ani otevřené letiště nebo hotel v hlavním městě proto nejsou signálem, že je cesta bezpečná. V těchto třech zemích není vhodné hledat „bezpečnější trasu pro zkušené cestovatele“. Pro běžného turistu je správná volba nejet.
Organizovaní únosci budoucí oběť obvykle nějakou dobu sledují
Mindanao není jeden problém, ale mapa rizik je tu pořád tvrdá
Filipíny si většina lidí spojuje s plážemi, ostrovy a potápěním. Ostrov Mindanao však vyžaduje mnohem přesnější plán než běžný přesun mezi Manilou a letoviskem. V západní a střední části ostrova i na souostroví Sulu přetrvává riziko ozbrojených útoků a únosů; aktuální doporučení pro Filipíny proto před cestami do těchto oblastí výslovně varuje.
Neznamená to, že je celý Mindanao zakázaná země za jednou cedulí. Některé ostrovy a části východního pobřeží mají jiný režim. Právě to ale zvyšuje riziko chybného rozhodnutí: turista vidí atraktivní cenu letenky nebo krásný plážový spot a neověří si, co leží mezi letištěm, hotelem a plánovaným výletem. Na Mindanau není dobré improvizovat s nočními přesuny, odlehlými plážemi ani s dopravou domluvenou přes náhodný kontakt na internetu.
Mexiko a Keňa: dovolená ano, ale bez zkratek
V turisticky známějších zemích je riziko obvykle nižší, nikoli nulové. V Mexiku nejsou zahraniční návštěvníci běžným cílem únosů, přesto se v některých regionech a městech objevují takzvané expresní únosy, při nichž pachatelé nutí oběť vybrat peníze z bankomatu. Problém není stejnoměrný po celé zemi: resort na Yucatánu a noční cesta přes státy ovládané organizovaným zločinem nejsou srovnatelná situace.
V Keni zase nejde zaměňovat safari, Mombasu a pobyt u oceánu s oblastmi u somálské hranice nebo severním pobřežím. Únosy zahraničních občanů se v minulosti týkaly zejména právě těchto regionů. To neznamená, že se má člověk zavřít v hotelu. Znamená to vynechat levné „soukromé“ výlety do neznáma, nejezdit sám po setmění a ověřovat trasu ještě před odjezdem, ne až v autě.
Před cestou sledujte aktuální doporučení českého ministerstva zahraničí a zvažte registraci do systému DROZD. Nejde o formalitu pro strašpytle, ale o způsob, jak dostat rychlé upozornění, pokud se situace změní. U destinací s vysokým rizikem únosu však ani dobrá příprava nenahrazuje základní rozhodnutí: někdy není odvaha jet, ale včas změnit plán.
