Žvýkačka vás může stát pokutu, erotická pomůcka skončit u celníků. Kuriózní zákazy světa

Ze zemí, které jsem procestoval, si neodvážím jen fotografie a suvenýry. Narazil jsem také na pravidla, která by v Česku působila přehnaně, podivně nebo rovnou absurdně. Není se čemu divit. Každá země má jinou historii, náboženství, bezpečnostní obavy i představu o tom, co ještě patří do soukromí.

Nejnepříjemnější je, že řadu zákazů nelze odhadnout selským rozumem. Turista ví, že nemá převážet drogy nebo zbraně. Už ho ale nemusí napadnout, že problém způsobí žvýkačka, maskáčové kraťasy, elektronická cigareta nebo trocha písku v plastové lahvi.

Výmluva, že je určitá věc u nás legální, přitom celníka obvykle nezajímá. Na území cizího státu platí jeho pravidla – i když nám připadají komická.

Singapurský zákaz žvýkaček patří k nejslavnějším cestovatelským historkám. Často se tvrdí, že člověk dostane pokutu už za samotné žvýkání. Tak jednoduché to není.

Zakázaný je především dovoz a prodej běžných žvýkaček. Výjimku mají schválené léčebné, dentální a nikotinové výrobky. Aktuální seznam singapurských celníků uvádí žvýkačku přímo mezi zakázaným dovozem.

Pokutu může přinést už její nelegální přivezení nebo prodej. Vyplivnutí na chodník se navíc posuzuje jako odhazování odpadu, které Singapur trestá velmi důsledně. Samotný pohyb čelistí tedy policejní zásah nepřivolá. Turista by si však zásobu oblíbených žvýkaček neměl balit do kufru v přesvědčení, že jde pouze o nevinnou sladkost.

Na jednom letišti jsem byl svědkem kontroly, při níž celníci objevili v zavazadle ženy přibližně osmnáct centimetrů dlouhou erotickou pomůcku. Majitelka brala situaci s obdivuhodným humorem. Výrazy pracovníků kontroly už podstatně veselejší nebyly a předmět s cestující dál nepokračoval.

Podobné překvapení není v konzervativních zemích neobvyklé. Například maldivská celní správa řadí sexuální pomůcky mezi pornografický materiál, jehož dovoz je zcela zakázán. Omezení se vztahuje také na pornografické knihy, časopisy, videa a software.

Kontrast je zvlášť nápadný právě na Maledivách, které se prodávají jako ráj pro zamilované a novomanžele. Luxusní vila s postelí posypanou okvětními lístky je v pořádku, některé vybavení romantického zavazadla už nikoli. Zabavení přitom může být nejmírnějším výsledkem kontroly.

Elektronická cigareta se v Evropě běžně prodává v trafikách, a tak ji řada lidí považuje za obyčejnou osobní věc. Do Thajska by však vape, náplně ani související vybavení vozit neměli.

Na zákaz cestovatele upozorňuje také thajské velvyslanectví v Londýně. Pravidla se nevztahují jen na obchodní dovoz. Problém může způsobit držení a používání zařízení pro vlastní potřebu a turisté nemají automatickou výjimku.

Následkem může být zabavení přístroje, vysoká pokuta, zadržení i soudní řízení. Argument, že se stejný výrobek prodává na místním trhu, jeho legálnost nepotvrzuje. Dokazuje pouze to, že zakázané zboží lze někde koupit – což platí téměř o každém zákazu na světě.

Oblečení s maskovacím vzorem u nás nosí rybáři, turisté i děti. Na Barbadosu je však civilní používání maskáčů zakázané. Omezení má zabránit zaměňování běžných lidí za příslušníky ozbrojených složek.

Zákaz se nevztahuje pouze na přesnou kopii vojenské uniformy. Americké ministerstvo zahraničí v doporučení pro cestující upozorňuje, že problém představuje maskáčové oblečení i předměty z podobného materiálu. Pravidlo platí rovněž pro děti.

Rodina tak může vyrazit na karibskou dovolenou s kufrem plným dokonale nevinného oblečení a po příletu zjistit, že synovy kraťasy nebo batoh nejsou vhodnou výbavou. Podobná omezení se objevují i v dalších karibských státech, proto není dobré automaticky přenášet pravidla z jednoho ostrova na druhý.

Australská kontrola potravin nepůsobí tak kuriózně, když člověk zná její důvod. Izolovaný kontinent chrání zemědělství a přírodu před škůdci a nemocemi, které by mohly přicestovat v ovoci, mase, semenech, rostlinách nebo živočišných produktech.

Překvapením bývá rozsah kontroly. Přiznat je nutné také svačinu z letadla, sušené potraviny nebo dárky s přírodními složkami. Neznamená to, že celník všechno automaticky zabaví. Největší chybou je položku zatajit.

Australské úřady výslovně uvádějí, že cestující, který všechny rizikové věci přizná, nebude podle bio­bezpečnostního zákona potrestán, ani když je nakonec nesmí dovézt. Za nepřiznané zboží však mohou v roce 2026 následovat letištní pokuty od 728 australských dolarů, u rizikovějších položek podstatně vyšší. Aktuální částky zveřejňuje australské ministerstvo zemědělství.

Hrst písku působí jako nejlevnější suvenýr z dovolené. Na Sardinii se však může výrazně prodražit. Z ostrovních pláží se nesmějí odnášet písek, oblázky ani mušle. Kontroly probíhají také v přístavech a na letištích.

Jeden turista s malou lahvičkou pobřeží nezničí. Když stejný nápad dostanou tisíce návštěvníků, začnou z pláží mizet stovky kilogramů přírodního materiálu. Sardinský zákaz proto chrání krajinu před pomalým rozebíráním na drobné suvenýry.

Regionální předpis umožňuje za odnášení materiálu z pláží uložit pokutu od 500 do 3000 eur. Zabavený písek se úřady snaží vracet na původní místa. Vzpomínka zdarma tak může stát více než celý pobyt a nakonec stejně skončí zpátky u moře.

Kuriózní zákazy nejsou vždy skutečnými zákony. Internet stále opakuje mýty o zákazu splachování toalety ve Švýcarsku nebo absolutním zákazu žvýkání v Singapuru. Jindy lidé zamění hotelové pravidlo, náboženskou zvyklost a trestný čin.

Před cestou je proto nejlepší zkontrolovat stránky celní správy, ministerstva zahraničí nebo zastupitelského úřadu dané země. Zvláštní pozornost si zaslouží léky, elektronické cigarety, alkohol, potraviny, drony, erotické předměty a náboženské materiály.

Odlišný předpis nemusíme obdivovat ani považovat za rozumný. Během návštěvy jej však musíme respektovat. A pokud celník přece jen vytáhne z kufru osmnácticentimetrové překvapení, humor může zachránit důstojnost – zavazadlo už zachránit nemusí.