Článek
V běžném životě se setkáváme s rozdílnými zájmy, u některých zůstáváme krátce a mnohé další nás provází po celý zbytek života.
K malování na kamínky mě přivedla dcera. Netušila jsem, že taková aktivita je, a byla jsem mile překvapená, že je celkem hodně rozšířená. Dá se říci, že jsem za svůj život u ničeho dlouho nevydržela, ale stále jsem měla jako žena narozená ve znamení ryb nutkavou potřebu se seberealizovat v něčem inspirujícím, nadčasovém, vznešeném a kreslení, i když mně moc nejde, jsem doposud nikde neuplatnila, byť mě bavilo.
Zaregistrovala jsem se tedy na Facebooku ve dvou větších skupinách a z počátku jen sledovala aktivity ostatních členů. Stále více jsem si uvědomovala, že tato činnost je to, co by mě dělalo radost a naplnilo mé prázdné chvíle. Zakoupila jsem tedy potřebné vybavení a namalovala svůj první kamínek. Po pravdě si již nevzpomínám, co jsem malovala jako první, ale nejspíš to byla kytička. Trochu jsem se styděla za svůj výtvor, ale i tak jsem se rozhodla, že budu ve své snaze pokračovat dál.
Mezi malovanými kamínky se ukazují opravdu umělecká díla. O tom to ale není. Není potřeba být nejlepší, ale prostě se jen zúčastnit pro svoje uspokojení, radost a pro radost druhých. Maluji hodně a kamínky roznáším, tedy především rozvážím, abych to upřesnila, rozvážíme na motorce s partnerem. Jezdíme na různá místa, hlavně po naší vlasti a vždy někde položíme kamínek. Především já se pak těším, že jej někdo najde a zveřejní na Facebooku. Je to pro mě taková odměna. Tady bych poznamenala, že třeba ze sta položených kamínků se zveřejní přibližně deset kusů. Utěšuji se ale myšlenkou, že i ty, které nikdo nezveřejnil se dostaly k majiteli, kterého potěšily. Často se najde člověk, který napíše do skupin zprávu, že potkal starou paní a ta má na své zahradě nebo poličce v bytě sbírku. Nezveřejňují lidé, kteří nedisponují sociálními sítěmi, tedy převážně starší, nebo naopak malé děti, které kamínek najdou při prolézání těch „tajemných“ zákoutí.
Až půjdete do přírody, na hrad, nebo jen na běžný nákup, dívejte se kolem sebe! Kamínky jsou opravdu všude, osobně jsem vysledovala, že lidé se nedívají. Jdou cíleně na místo určení, které si zadali, ale po trase nesledují okolní svět. Je to velká škoda, protože tak přichází o drobné podněty, které ale v celkovém kontextu obohatí život o nevídané zážitky. Pokaždé, když nečekaně najdu malovaný kamínek, rozbuší se mě srdce a na chvilku cítím, že je to malý poklad. Někomu se to může zdát jako nepodstatná maličkost, ale můj život to naplnilo a obohatilo. I kámen může mít srdce.
