Článek
Svatý Havel do zelí zajel, říkávali naši předkové. Čas veselí, úrody, ukončování sklizně a radosti z ní, to vše (včetně neoblíbených berní) symbolizoval dříve právě svatohavelský svátek. Letos připadl na středu 16. října, ale v Hůrkách na Českobudějovicku si jej připomněli s předstihem už v sobotu.
V Hůrkách se totiž uskutečnil již čtvrtý ročník obnoveného svatohavelského posvícení, které uspořádal Spolek pro Hůrky a venkov. Navázal tím na starou tradici, která už leckde zcela vymizela, historicky hned dvakrát. Poprvé v roce 2019, podruhé v říjnu 2022 po dvouleté společenské uzávěře, způsobené koronavirovou pandemií. Zájem o tuto podzimní slavnost se přitom stále zvyšuje. Vedle místních se na ni přijedou podívat cyklisté, ale třeba i turisté až z Moravy. Zahájení letošního programu se odehrálo v místní kapli bohoslužbou, jíž přijel celebrovat generální vikář českobudějovické diecéze David Henzl. „Při příjezdu k vám jsem měl radost z toho, jak pěkně vypadá naše společná lípa.“ Navázal v závěru mše na svou účast při vysazení a požehnání stromu republiky 28. října 2018 u příležitosti výročí 100 let od vzniku Československa. Připomněl tím svůj kladný vztah k vesnici mezi krajským městem a Třeboní.
Spolek pro Hůrky a venkov se dlouhodobě snaží o udržování a obnovu venkovských tradic a podporu komunitního soužití v rámci vlastních projektů Naše tradice a Jen spolu tvoříme domov. Potvrdil to i o letošním posvícení, jehož součástí byl jako pokaždé malý nekomerční trh s výrobky lokální produkce, do něhož se rok od roku zapojuje stále více zájemců. Ti návštěvníkům nabídli takřka dvě desítky různého zboží od posvícenských koláčů, bramboračky a jihočeského česneku po bižuterii, kartonáž a pletené věci. Příjemnou atmosféru podtrhla živá hudba i zpěv lidových písniček hned od dvou harmonikářů, ale také mezigenerační setkání. Novinkou se stalo představení kejklířského uskupení LevoRuce, nově vzniklého místního spolku, který na domácí půdě vystoupil vůbec poprvé. Předvedl všem svou školu kejklí a bavil jí děti i dospělé. Jednotlivé kousky si pak mohli s různou mírou úspěchu vyzkoušet malí i velcí.
Udržování lidových tradic i podpora komunitního života na venkově má v současném světě smysl a hraje v něm nezastupitelnou úlohu. Obětovat tomu svůj čas i nějaký ten peníz za to zkrátka stojí. Své o tom vědí v Hůrkách, kde se setkali místní sousedé s lidmi z okolí, mladí se staršími i ti, co něco dovedou s lidmi, kteří to umí ocenit. Spolek pro Hůrky a venkov si je toho vědom, navzdory tomu, že v místě nemá žádné stálé zázemí. Lavice, stoly i veškerý mobiliář musí totiž skladovat a dovážet odjinud, což přípravu podobných slavností činí o to náročnější. Nehledě na nepřízeň počasí, která by jakoukoliv venkovní akci značně omezila. Tentokrát to ale vyšlo. V pátek i v neděli pršelo, v sobotu 12. října však vůbec. Zdá se, že štěstí hůreckému posvícení shůry přálo, když se tu letos ani svatý Havel v slzách deště netopil. Natož aby plakali ostatní. Tak co si přát víc? Na shledanou zase za rok!
Aleš František Plávek
Spolek pro Hůrky a venkov
