Článek
Ten uměl akorát chlastat. Pardon, za ten výraz. Taková je ale realita. Narodil jsem se za minulého režimu. Otec byl důstojník a lil denodenně. Jako dítě, si vzpomínám, kolikrát ho dovedla služba, protože nemohl jít po vlastních. Čím častěji to bylo, tím častěji ho nechali opřeného o dveře, zazvonili a utekli. Matka řádila jako ruka Boží. Nebylo jí to ale nic platné. Otec si dělal co chtěl.
Dětství jsem měl šťastné, ale jen díky babičce a dědovi. Otec se mnou celý život soupeřil. Pořád si potřeboval na někom honit ego. Sestra byla vymodlený dítě, takže ten rodinný otloukánek jsem byl já.
A tak šel čas, oženil jsem se, rozvedl. Dcery vyrostly a ta první měla maturitní večírek, který nás sblížil. Moji rodiče se ale snažili, abych tak nebyl. Nepředali mi vzkaz od dcery. Mysleli si, že se tam vecpou místo mě. Dcera ale pochopila, že se prarodiče vůbec nezměnili a nechtěla je tam.
Mladší dcera má večírek teď. Taky to zkusila a jela za prarodiči. Bohužel, je zcela neodmítla a oni se pozvali sami. Ač se s nimi neviděla dva roky. Nechtěla k nim jezdit ani jako dítě. Protože můj otec si dovoloval i na ni. Když mě už porazit nedokázal. Přesto si zvolila finanční úplatu. A tak se vetřeli na ples dcery. Vzali mi místo u stolu, protože jsou přece starší. A když došlo na první tanec, matka mě chytla za loket a otec vyběhl k mé dceři. Ten první tanec s ní mi ukradl.
Nechápu, proč mi moji rodiče chtějí všechno zkazit. Proč mě nemají rádi. Co jsem jim udělal? Proč se ke mně nechovají stejně, jako k mladší sestře. Vždy když potřebovali pomoct, tak jsem přijel. Opravoval jim věci na domě, protože otec je levý na obě ruce. Chodil k nim s dcerami, ač už tak chodit nechtěly protože se k nim chovali hrozně. Nikdy jim to nebylo dost. Já jsem vždycky ten blbeček. Tohle, ale byla poslední kapka! Jejich neustále intriky jsem snášel už dost dlouho a měl jsem tomu už dávno udělat přítrž! Moje žena mi to říká už několik let. Já chtěl být slušný a takto se mi to vrátilo.
Smutný příběh Petra, mého kolegy
