Za zabití 3 roky? Realita je taková

Ahoj, nikdy bych nevěřila, že to sem budu muset psát, ale myslím si, že by víc lidí mělo vidět, kde žijeme, a jak to tady funguje. Byli jsme normální šťastná rodina, měli jsme rodiče, který bych nikdy za nic nevyměnila, nejlepší kamarádi a zároveň rodiče v jednom. Dětství a zážitky, který bych prožila milionkrát znova, kdybych mohla. A jsem si jistá, že kdyby se to ten den nestalo, tak máma je pořád tady… 29.8.22. Jely jsme s mamkou z nákupů z centra Prahy, zastavily jsme u viaduktu u Karlova mostu. Měly jsme stažená okýnka, protože bylo léto a měly jsme elektrické auto (klimatizace rychleji vybíjí baterku). Vedle nás stála rodina na kolech, 2 děti a manželský pár. Nechápaly jsme, jak někdo může vzít malé děti na kolo do centra Prahy, i když jsme stáli na červené, poskakovaly, vyhupovaly se nahoru a dolu, bylo to fakt nebezpečný. Řekly jsme si mezi sebou, že nechápeme, jak můžou takhle riskovat a vzít je do provozu. To ale slyšela manželka a řekla svému manželovi svojí verzi( že na ně máma najela autem, ale z důkazů z kamerových záznamů je to vyvráceno). Když padla zelená v klidu jsme se rozjely, rodinu jsme bezpečně objely a pokračovaly jsme dál domů. Zastavily jsme ale v koloně u Židovských hřbitovů. Ve zpětném zrcátku jsem zahlédla, jak nás pronásleduje a jede za námi cyklista, rozzuřený, nehledě na pravidla silničního provozu. Řekla jsem mamce ať nás zamkne. Když nás dojel, začal nám bouchat do auta, na sklo, řidítky kola a řval na mámu ať vystoupí a jde si to s ní vyřídit(dodával: "jako chlap"). Já jsem začala volat policii. On se přesunul na mojí stranu, máma u mě ale stáhla okýnko, aby mu řekla, že voláme policii a nechá nás být, on mi přes okýnko sáhl do auta, vyrval mi telefon z ruky a odhodil ho na ulici. Já jsem si pro něj šla, sebrala jsem ho a proběhla nějaká slovní výměna názorů. Šla jsem zpět do auta, když už jsem byla jednou nohou uvnitř, cyklista vzal dveře od auta a začal s nima do mě mlátit. Když to viděla mamka, vyběhla ven a začala na něj křičet, co si to dovoluje ubližovat jejímu dítěti. On ji chytil za vlasy a předklonil jí, aby se nemohla bránit, dával ji pěstmi do břicha a do hrudníku, kopal do ní. Údery do břicha i hrudníku byly fakt intenzivní a bylo jich hodně. Nevěděla jsem, co mám dělat, policie nejela, na místo dojela jeho manželka s dětmi a všechno viděly a jen přihlížely a ještě pokřikovaly po nás. Začala jsem potom volat tátovi, abych mu řekla, co se děje, rychle jsem to na něj zakřičela do telefonu, ale musela jsem jít pomoct mámě. Když se máma chtěla bránit, trošku mu roztrhla tričko a udělala mu škrábanec. Cyklistu jsem od mamky odstrčila a on se začal přetahovat se mnou, dával mi rány do ramenou pěstmi a držel mě za krk. Máma se jen klepala a bylo vidět, že je z té situace úplně mimo. Maminka zemřela 1.9.22. na syndrom Takotsubo a na vnitřní zranění, která jí byla způsobená. Já jsem vyvázla s modřinama… Kdyby se tohle nestalo, byla úplně zdravá, neměla žádný komplikace. Přesto je tenhle případ kvalifikovaný jako ublížení na zdraví bez následku smrti. Státní zástupce navrhuje trest 3 roky s podmíněným odkladem na 5 let. Tohle je podle orgánů činných v trestním řízení adekvátní trest za zmařený lidský život. Přišli jsme o mámu, manželku, kamarádku.. Máme navždy zničenou rodinu. Nikdy už to nebude jako dřív.. Když si senioři vypěstují marihuanu pro léčebné účely dostanou často nepodmíněný trest na tvrdo. To stejné, když se jedná o peníze.. Přijde mi to, jakoby u nás mělo tohle větší hodnotu než lidský život, ten už ale nikdo nevrátí a pro mě je to nejdůležitější. A návrh tohoto trestu je pro mě a naší rodinu naprosto neadekvátní.