Článek
Když se řekne český důchodce, většina lidí si představí seniora bojujícího s inflací, který počítá každou korunu. Mediální obraz často maluje generaci v permanentní finanční tísni. Realita důchodového systému v České republice je však mnohem pestřejší, než se zdá. Zatímco tisíce lidí skutečně živoří na hranici chudoby, druhá, méně viditelná skupina seniorů si díky vysokým zásluhovým důchodům užívá nadstandardní a často záviděníhodnou životní úroveň. Mýtus o plošně chudé seniorské populaci zkrátka neplatí.
Důchody, ze kterých se točí hlava
Kontroverze začíná na samém vrcholu. Zatímco politická debata se soustředí na průměrné a minimální penze, statistiky České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) odhalují extrémy, které běžného občana šokují. V Česku totiž existuje úzká skupina penzistů, jejichž měsíční příjem by záviděl i manažer ve střední pozici.
Jak ukazují aktuální data, na konci roku 2024 pobíralo měsíční důchod ve výši 70 000 Kč a více téměř 100 osob (konkrétně 93, podle statistik k 31. 12. 2024).
A to není zdaleka vše. Absolutní rekord mezi vyplácenými penzemi se drží na neuvěřitelné úrovni, která se ke konci roku 2024 blížila hranici 250 000 Kč měsíčně. Odkud se takové částky berou? Jde nejčastěji o lidi, kteří během své profesní kariéry působili ve vysoce placených funkcích, typicky jako soudci, diplomaté nebo ústavní činitelé, a kteří šli do penze před zavedením současných redukčních mechanismů, které výši nově přiznávaných důchodů omezují. Tyto již přiznané důchody jsou totiž nadále plně valorizovány.
Přesto tu jsou lidé s opravdu nízkými důchody. Data ČSSZ a jejich sumarizace ukazují, že deset procent penzistů pobíralo v minulých letech důchod nižší než zhruba 11–12 tisíc Kč měsíčně — tedy částku, kterou mnozí vnímají jako „nedostatečnou“. Nemluvíme o jedné nebo dvou výjimkách: jde o stovky tisíc obyvatel. Tuto skupinu výrazně ovlivňují častější přerušení pracovního života (péče o děti, nízké mzdy v produktivním věku) nebo odpracované roky pod hranicí plného nároku.
Realita „průměrného“ důchodu
Většina diskuzí se točí kolem průměrné výše starobního důchodu, která k červnu 2025 činila 21 063 Kč. Spousta lidí si myslí, že průměr je částka, na kterou dosáhne jen zlomek populace, a že drtivá většina důchodců bere méně.
Tento předpoklad je však zásadně mylný.
Důchodový systém v Česku je poměrně rovnostářský, s velkou koncentrací penzí kolem průměru. Jak uvádí analýza serveru České důchody, více než polovina všech penzistů (52%) pobírá důchod ve výši průměru, nebo dokonce vyšší. Celkem pak zhruba 80 % lidí spadá do pásma mezi 16 000 Kč a 26 000 Kč.
Zásadní zjištění: Je sice pravda, že penze mužů jsou v průměru stále vyšší než u žen (díky rozdílným mzdám v minulosti), ale fakt, že více než milion a čtvrt lidí pobírá důchod nad průměrem (21 000 Kč a více), boří představu o plošné bídě. Průměrný důchod, který navíc k lednu 2026 míří k hranici 22 000 Kč, tak pro významnou část populace představuje slušný a stabilní příjem.
Chvályhodný skok pro ty nejchudší: Reformní dorovnání
Aby byl obraz kompletní, je nutné připustit, že systém skutečně generuje extrémně nízké penze, které jsou primárním zdrojem mediální kritiky. Dlouhodobě platilo, že oficiální minimální procentní výměra důchodu činila pouze 770 Kč, což s pevnou základní výměrou (v roce 2025 ve výši 4 660 Kč) dělalo absolutní minimum 5 430 Kč. S tímto příjmem se žít nedá.
Důchodová reforma Petra Fialy, schválená v roce 2024, však přináší zásadní a nepopulistický krok, který toto dno zvedá.
Od ledna 2026 se minimální starobní důchod (a invalidní důchod III. stupně) skokově zvýší na 9 800 Kč měsíčně. Toto navýšení vyplývá z nového pravidla, kdy procentní (zásluhová) část penze nově musí dosahovat alespoň 100 % základní výměry, která v roce 2026 stoupne na 4 900 Kč. Tím dojde k automatickému dorovnání pro tisíce seniorů s nejnižšími penzemi.
Tato změna je klíčová, protože pomáhá těm, kteří mají nízký důchod kvůli mezerám v pojištění nebo nízkým příjmům, a eliminuje tak nejkřiklavější případy chudoby. Fakticky to znamená, že zatímco dosud minimální důchodci pobírali jen zlomek životního minima, od roku 2026 se jejich příjem téměř zdvojnásobí.
Valorizace jako záchranná síť
Penzisté v Česku navíc těží z poměrně štědrého valorizačního mechanismu, který zajišťuje, že reálná hodnota důchodů neklesá. Po letech vysoké inflace, kdy vláda valorizace tlumila, se systém vrací k předvídatelnému a solidnímu růstu.
Aktuální vývoj pro rok 2026 to potvrzuje:
- Valorizace 2025: Průměrný důchod se zvýšil o skromných cca 358 Kč.
- Valorizace 2026: Vláda potvrdila, že od 1. ledna 2026 se průměrný důchod zvýší o 668 Kč a dosáhne hranice přibližně 21 786 Kč. Zvýší se základní výměra (o 240 Kč na 4 900 Kč) a procentní výměra (o 2,6 %).
Tento trend ukazuje, že český důchodový systém je navzdory reformním úpravám nastaven na to, aby udržoval kupní sílu seniorů, a v dlouhodobém horizontu (dle analýz) dokonce rostl rychleji než inflace. Očekává se, že pokud se hospodářství vzpamatuje, v následujících letech by se mohla do valorizace promítnout i část růstu reálných mezd.
Jak si „vysloužit“ vysokou penzi?
Klíčem k nadprůměrné penzi byla a stále je kombinace vysokého výdělku a dlouhé doby pojištění. Existují však specifické mechanismy, které mohou penzi dramaticky navýšit:
A) Odložený odchod do důchodu: Pro ty, kteří se cítí vitální a chtějí pracovat dál, systém nabízí silnou motivaci. Za každých 90 dní výdělečné činnosti navíc, kdy člověk ještě nečerpá starobní důchod, stoupne procentní výměra penze o 1,5 %. To je jeden z nejsilnějších nástrojů k navýšení důchodu, který může vést k desetitisícům navíc.
B) Výchovné – Změny pro nové penzisty: Takzvané výchovné, tedy příspěvek 500 Kč (v roce 2025 je to po valorizaci 503 Kč) za každé vychované dítě, byl zaveden primárně pro matky. Nicméně tento solidární prvek se stává kontroverzním prvkem reformy.
POZOR! Důchodová reforma má pro výchovné připravenou zásadní past na reálnou hodnotu.
Zatímco dosavadním příjemcům výchovné zůstane, od ledna 2027 bude pevně stanoveno na 500 Kč a bude vyjmuto z pravidelné valorizace procentní výměry důchodů. To v praxi znamená, že jeho reálná hodnota bude s inflací postupně klesat. Pro nové důchodce po roce 2026 má být kompenzace za péči o děti zavedena jinou, systémovější cestou (přes fiktivní vyměřovací základ), která se valorizovat bude. Reforma tedy stávajícím penzistům výchovné ponechává, ale fakticky jim z něj inflace „ujídá“.
Systém dvou rychlostí a konec mýtu o plošné chudobě
Český důchodový systém je bezpochyby složitý, ale mediální obraz plošné chudoby neodpovídá faktům. Je spíše systémem dvou rychlostí:
- Rychlost První (Solidární): Týká se lidí s velmi nízkými příjmy a mezerami v pojištění, jejichž život se radikálně zlepší díky skokovému zvýšení minimálního důchodu na 9 800 Kč od roku 2026.
- Rychlost Druhá (Zásluhová a Dobře Situovaná): Zahrnuje více než polovinu populace, která pobírá důchod nad průměrem (aktuálně nad 21 000 Kč), a úzkou skupinu elity s astronomickými penzemi blížícími se 250 000 Kč. Tito senioři se rozhodně za chudé označit nedají.
Zatímco společnost by neměla zapomínat na ty, kteří se i po reformě budou pohybovat na dolní hranici průměru, je nutné přijmout, že velká část seniorské populace má finanční situaci stabilní nebo dokonce nadstandardní. Budoucnost pro ně sice skýtá určitá rizika (jako je postupný pokles reálné hodnoty výchovného), ale v průměru důchody dále porostou. Příběh o českém důchodci tak není jen příběhem o přežití, ale i příběhem o komfortu a luxusu.
Zdroje: Deník, Peníze.cz (2, 3), České důchody
