Článek
Zkuste si otevřít sociální sítě nebo projít sekci seberozvojové literatury v knihkupectví. Okamžitě na vás vyskočí desítky hesel jako: „Dobrá nálada je volba,“ „Vesmír ti vrátí to, co vyzařuješ,“ nebo „Negativní myšlenky plodí neúspěch.“ Žijeme v době, která proklamuje absolutní kult štěstí a optimismu. Pokud se ráno probudíte s úzkostí, splínem nebo vztekem, moderní společnost vám vzkáže, že je to vaše chyba, protože málo pracujete na svém nastavení mysli. Tento fenomén se nazývá toxický pozitivismus. Způsobuje, že se lidé začínají stydět za své přirozené negativní emoce a raději je maskují pod maskou falešného úsměvu.
Proč je nucený optimismus pro naši psychiku toxický a proč je v pořádku nebýt občas v pořádku?
Když se z motivace stane teror
Pozitivní myšlení samo o sobě samozřejmě není špatné. Pomáhá nám překonávat překážky a vidět v životě naději. Problém nastává v momentě, kdy se z něj stane dogma a začne se aplikovat bez ohledu na realitu situace.
Když člověku, kterému zrovna zemřel někdo blízký, přišel o práci nebo prochází těžkým rozchodem, řeknete větu: „Všechno se děje z nějakého důvodu, hlavu vzhůru,“ nepomáháte mu. Naopak. Dáváte mu najevo, že jeho bolest není legitimní a že by ji měl co nejrychleji schovat.
„Toxický pozitivismus funguje jako levný parfém na hromadu odpadků. Problém sice na chvíli přebonbónuje, ale pod povrchem proces hnití pokračuje dál. Skutečné uzdravení vyžaduje emoce prožít, ne je přelakovat růžovou barvou.“
Tento neustálý tlak na to být „v pohodě“ v nás vyvolává sekundární vlnu negativity. Začínáme cítit vinu za to, že cítíme smutek. K původnímu problému (např. finanční tísni) si tak sami v sobě přidáme pocit selhání, protože „nedokážeme myslet dostatečně pozitivně“.
Tlak sociálních sítí na bezchybný život
Hlavním inkubátorem tohoto trendu jsou sociální sítě. Instagram a TikTok jsou zaplavené profily lidí, kteří mají stoprocentně zdravý jídelníček, v pět ráno meditují, cvičí jógu, budují úspěšné byznysy a u toho se neustále zářivě usmívají.
Vzniká tak nebezpečná iluze, že život je lineární cesta plná úspěchů a sluníčka. Jenže lidská psychika takto nefunguje. Naše emoce jsou jako počasí. Po slunečném dni přichází bouřka, mlha nebo déšť. A je to naprosto přirozené. Strach, smutek, vztek nebo závist mají v našem evolučním vývoji jasné místo. Jsou to kontrolky, které nás upozorňují, že v našem životě něco není v pořádku a je potřeba to změnit. Pokud tyto kontrolky ignorujeme nebo je přelepíme nálepkou „good vibes only“, dříve či později vyhoříme.
Emoční zácpa a její následky
Psychologové dlouhodobě varují, že potlačované emoce nemizí. Pouze se ukládají do podvědomí a těla. Dlouhodobé předstírání, že je všechno skvělé, se často transformuje do fyzických příznaků. Od chronických bolestí hlavy a zad, přes zažívací potíže až po těžké úzkostné stavy a klinické deprese.
Když si zakážeme plakat, zakážeme si čistit svou psychiku. Pláč má totiž prokazatelně očistnou funkci, vyplavuje z těla stresové hormony a přináší úlevu. Falešný optimismus nás této přirozené terapie zbavuje.
Právo na špatný den
Je načase vrátit se k realitě a přiznat si, že život je občas těžký, nespravedlivý a otravný. Mít špatnou náladu není hřích, není to projev slabosti ani špatné karmy. Je to projev toho, že jste člověk.
Uleví se vám v momentě, kdy si dovolíte své negativní emoce plně prožít. Když vás něco naštve, buďte naštvaní. Když máte chuť zalézt pod peřinu a celý den plakat, udělejte to. Netlačte na sebe. Teprve až když emoci přiznáte a projdete si jí, může přirozeně odeznít a uvolnit místo skutečnému, nikoli předstíranému úsměvu. Buďme k sobě autentičtí a přestaňme hrát divadlo pro algoritmy na internetu.
Cítíte někdy tlak okolí nebo sociálních sítí na to, abyste byli neustále pozitivní a úspěšní? Setkali se s tím, že vám někdo v těžké situaci poradil „prostě myslet pozitivně“ a jak jste na to reagovali? Je podle vás v pořádku dávat své negativní emoce najevo veřejně? Pojďme o tom diskutovat v komentářích.
