Článek
Finanční gramotnost by rozhodně měla být ve škole stejně důležitá jako tělocvik, cizí jazyky, nebo třeba jednoduchá matematika a určitě důležitější než chemie, geometrie a hudebka. Kdyby to tak bylo, lidé by nebyli tak ztraceni ve světě financí a hospodaření s penězi. Nespoléhali by tolik na dávky, nadpřirozené bytosti, politiky nebo přátele, že jim z jejich finančních nesnází pomohou.
Co by měly dělat tvoje peníze v cizí peněžence? Ukradl je někdo? Určitě ne. Vsadím se, že je tam dáváš dobrovolně sám. Tak jako můj kolega, s kterým občas zajdu na oběd. Z poledního menu objedná polévku a hlavní jídlo. Poprvé strčil peníze do cizí peněženky. Majitel restaurace si právě kupuje nový dům. Jasně, pokud máš zájem dát 40 000 Kč ročně na jídlo v restauraci během polední pracovní pauzy (200 obědů za 200 Kč), tak žádný problém. Sám si na dobré jídlo často zajdu.
I když to má kolega do práce jen 3 minuty a v kanclu čaj, minerálku nebo jiné nápoje, stejně si k jídlu přiobjedná čepovaný birell, nebo limonádu. Je to jen pár korun … Ročně zhruba 10 000 Kč (50 Kč x 200 obědů). Proč se trochu neosvěžit, obzvláště v horkých letních dnech? No, třeba proto, že tu limonádu stejně nevypije. Kopne ji do sebe skoro najednou, až poté co dávno dojedl jídlo a má už zaplaceno. Trochu zbytečné, když je za 3 minuty zpět v kanclu, kde má půl litru kvalitní minerálky za 5 Kč. Majitel restaurace si právě kupuje nové auto.
Zlatý hřeb přichází při placení. Pingl říká 182, kolega to zaokrouhluje na 210. Pingl si po šichtě kupuje novou exotickou dovolenou. Jasně, pokud na to má, tak proč si neudělat oko u obsluhy. Jenže kolega na to nemá. Bydlí na sídlišti, v paneláku, v bytě a s rodiči. Teda vlastně na to má, ale už nemá na spoustu dalších daleko důležitějších věcí, než je oběd. Sečteno, podtrženo: 50 tisíc korun ročně v cizích peněženkách.
Jíst musíme každý den několikrát, tak o čem je řeč? Osobně si v pracovní pauze na oběd do restaurace zajdu obvykle 2× týdně, občas dám i dýško. Ostatní dny mám skvělé zásoby z domova, které kvalitou jídlo z poledních menu překonávají nejméně o dva levely. Birell nepotřebuju, za 3 minuty si dám skvělý čaj, kávu nebo minerálku za zlomek ceny, kterou bych dal v restauraci. Sečteno, podtrženo: 12 000 Kč (80 obědů za 150 Kč). Rozdíl mezi mnou a kolegou je skoro 40 000 Kč ročně. A koupit si za ně můžu, co chci. Nebo je zainvestuju třeba do akcií dividendových firem, uložím na spořící účet, koupím lásce svého života diamantový šperk. Doplň si, co tě zrovna napadá, nebo co bys chtěl, ale nemáš na to, protože strkáš své peníze do cizích peněženek.
Není to o tom, kolik vyděláváš. Můžeš brát mnohem víc než můj kolega. Je to o tom, za co chceš své peníze utratit a do čí peněženky je zbytečně strkáš. Tak přemýšlej, jak s penězi zacházíš. Místo polední útraty v restauraci a teď nemyslím to jídlo, ale ty zbytečnosti okolo – pití, dýško, si dosaď jiné kraviny. Třeba 15. tepláčky pro dítě, které je v lepším případě oblékne jednou ale častěji vůbec. Nákup jídla, které stejně nesníš a za 2 týdny ho shnilé vyhodíš z ledničky rovnou do koše, nebo cokoliv jiného.
V příštím díle „Proč nemáš peníze? Nevíš, za co platíš“ se podíváme, jak nás odrbávají v obchodě na potravinách a mrkneme se na nákup mrkve, jehož jsem byl očitým svědkem.
