Článek
Jednoho rána můj zánovní telefon nerozeznal obličej. Můj obličej. Zaražená jsem se postavila před zrcadlo a po detailním prohlížení mé tváře je pochopila: „Jsem stará!“ Přišlo to nečekaně a nepatřičně. V době, kdy se neodpouští jediná vráska a jediné deko navíc, je to těžká situace. Snažila jsem se zachovat klidnou hlavu.
Nejdříve jsem zprovoznila můj starý telefon, který mi děti výslovně zakázaly používat na veřejnosti. Dále jsem začala na internetu hledat zaručené rady. Zjistila jsem, že se ženy dělí do dvou proudů. Buď stárnete s grácií, nebo s plastickými chirurgy. Stárnutí prvního typu lidé hodnotí kladněji (když se jich to ještě netýká), ale při stárnutí s faceliftem se vám spíše podaří přilákat postaršího milionáře.
Rozhodla jsem se začít stárnou přirozeně. Zakoupila jsem drahé krémy, séra na pleť a poprvé v životě se objednala na kosmetiku. Chvíli jsem měla báječný pocit a cítila se lépe. Když mi ale při pohovoru do nového zaměstnání personalista řekl, že hledají někoho perspektivnějšího, zvážila jsem i druhou variantu. Nastudovala jsem si všechny moderní možnosti omlazení a posléze i stav mého konta. To mě v konání zarazilo.
A tak zatím vyčkávám, co bude dál. Třeba stárnutí za pár let už nebude ostudou jako dnes, třeba vrásky budou přirozenou součástí života a nikdo se nad tím nepozastaví. Mimochodem, i můj nový telefon se už také umoudřil a pustil mě dál.
