V Česku se sešli prezidenti zemí, které neexistují. Byli mezi nimi i dva Češi a Slovák

Možná by vás překvapilo zjištění, že na území České republiky se nachází desítky útvarů, které se nazývají státy. Nejedná se o žádné buřiče nebo zločince, ale o takzvané mikronárody - samozvané státy, které nejsou mezinárodně uznány.

V praxi se jedná o projekty, které se státům navenek podobají - mají vlajky, území, hymny, hlavy států, vlastní měny, vydávají pasy nebo vlastní zákony; od skutečných států se ale liší tím, že jejich vlajky vlají pouze na domech jejich občanů, územím bývají jejich pozemky, a prezidentem nebo králem může být vlastně kdokoliv. S jejich měnou byste ve směnárnách nepochodili, a „zákony“ platí pouze pokud nejsou v konfliktu s místními.

V některých aspektech se jedná o tvořivé projekty s často velmi hlubokou myšlenkou i historií, někdy o dětskou hru, recesi, snahu o propagaci turistiky, a téměř vždy o něco, co se vymyká běžnému chápání.

Reprezentanti celkem 24 těchto uskupení se setkali v Brněnské radnici na konferenci MicroEuroSummit 2026. Účastníci pocházeli z Francie, Německa, Spojených států, Řecka, a z exotických zemí jako je Slovensko nebo dokonce i Česko. Na pořadu dne byly prezentace o mikronárodech na Dunaji (možná jste postřehli zprávy o Liberlandu), diskuse o motivaci pro založení mikronárodů, vytváření jazyků, nebo politická ideologie malých států od Leopolda Kohra. Účastníkem byla i reprezentantka univerzity v Mainzu a filmaři ze Slovenska.

Summity, konference a podobná setkání těchto mikronárodů často probíhají podobně jak běžné konference. Na reprezentativním místě se sejde spousta lidí, u konferenčních stolů se projednávají detaily a prezentují artefakty - mince, vlajky, a třeba i česnek. Přes den probíhají prezentace na různá témata, a následuje je diskuse.

Stolky dost vypovídají o myšlence státu, pokud je stát založen pro propagaci turismu ve Francouzském Aigues-Mortes, na konferenčním stolku najdete nejen informace o samozvaném knížeti, ale hlavně informace o tomto letovisku u Středozemního moře. Pokud se jedná o velmi osobitý projekt, tak to vypovídá více o zakladatelích, např. když zakladatelem je sběratel poštovních známek, tak si můžete být jisti, že mikronárod má poštovních známek více než by bylo nutné pro malý stát v Karibiku, a rád vám o nich vše řekne.

Často se zde taktéž domlouvají mezinárodní smlouvy, které v podání mikronárodů spíše utvrzují již existující spolupráci na poli diplomacie a kultury. Nesmí na nich chybět razítka, podpisy a protokolární pera, která účastnící se prezidenti nekradou.

K podepsání bývá i Chýšská charta, která se jasně vymezuje proti útvarům jako jsou tzv. Reichsburger v Německu, nebo Sovereign citizens ve Spojených státech jako útvarů, které nemají s mikronárody nic společného; mikronárody uznávají současný právní řád a pořádek, a působní naprosto jasně v mantinelech svých hostitelských států, pouze zkoumají aspekty státnosti často s drobnou nadsázkou, vykazují prvky státnosti, ale často jde spíše o spolky pár lidí, kteří si tvoří společnou identitu pod vlajkou, kterou si sami určili.

Z Česka se účastnili zástupci z mikronárodů Menderska a Meknijska a Lurku, kde po dlouhých letech spolupráce podepsali smlouvu o přátelství a spolupráci. Ze Slovenska dorazil kníže Luboš z Turan. Mikronárody se tedy nevyhýbají ani našemu prostoru, naopak - v Česku a Slovensku máme desítky těchto státečků, některé zakládány slavnými jako Valašsko (založeno Bolkem Polívkou), ale na založení mikronárodu sláva a peníze rozhodně nejsou potřeba.

Lidé co se pohybují v mikronárodech se vlastně jen liší tím, že je jednou v životě napadla otázka…

Začneme varováním, že návod jak založit skutečný stát - tedy stát, který by měl tzv. monopol na násilí nebo plnou suverenitu, rozhodně nemáme - pokud bychom měli, tak by tento článek nebyl vůbec potřeba. Ale pokud se chcete kreativně vyjádřit k nějakému společenskému tématu (jeden z účastníků např. symbolicky protestuje proti rodinnému právu v Rakousku vyhlášením vlastního státu) nebo jen tvořit svůj vlastní kus světa, tak můžete svůj vlastní mikronárod vyhlásit.

Opět zde není žádný jeden normativní návod, ale pokud nechcete jít až do příliš absurdní recese o státech samotných a mít jako název zvuk padání kamene do vody a vlajku průhlednou, tak pravděpodobně budete potřebovat název a státní symboly. Vlajka by měla vypovídat něco o národu, ať už o jeho území, nebo zakládající myšlence. Třeba vlajka Meknijska a Lurku je složená z vlajek dvou zakládajících mikronárodů, a jde z ni složit symbol Maekssal, národní znak který pocházi z květu života.

Samotný název často bývá odvozen od zakladatelů, zakládací myšlenky nebo třeba dle nějaké významné lokality. Např. Turianske kniežatstvo se nachází na Slovensku v Turanech, a překvapivě je to knížectví.

Dále je to vlastně jen na vás. Krásná věc na mikronárodech je to, že téměř cokoliv co vytvoříte jde prezentovat pod „střechou“ vašeho nového státu. Pokud máte rádi mince, můžete si je navrhnout a nechat vyrobit. Pokud vás zajímá tvorba zákonů, můžete si napsat ústavu. Pokud si umíte zprovoznit telefonní ústřednu, tak máte národní telefonní systém. Jestli vás baví navrhovat oblečení, tak si můžete navrhnout něco osobitého pro váš stát. S každým dalším výtvorem se z vašeho samozvaného státu stane něco kompletnějšího, a v komunitě mikronárodů i drobnosti najdou svůj ohlas u dalších lidí, co budou tvořit něco podobného, jako vy. Jedná se o velmi kreativní aktivitu, ve které skutečne platí, že každý má svůj vlastní talent, který má smysl světu ukázat. A pravděpodobně se naučíte mnoha dalším věcem, ať už je to práce s lidmi, základy politologie, vexilologie, tvorbě webových stránek a nebo jak se dostat do Brna.

Doporučujeme taktéž navštěvovat různé summity, konference a setkání, o kterých se můžete dozvědět přes zapojení do různých komunit. Dobrým zdrojem informací je encyklopedie o mikronárodech zvaná MicroWiki, dostupná i v české variantě.