Hlavní obsah

Místo vánočních prémií mi šéf nadělil vyhazov. Letošní Vánoce budou mít hořkou pachuť

Foto: Memphis 90, ChatGPT

Zatímco kolegové řeší vánoční večírky a dárky, já přemýšlím, z čeho v lednu zaplatíme složenky. Po letech práce jsem se těsně před Vánoci dozvěděla, že už se mnou firma nepočítá.

Článek

Ještě ráno jsem přemýšlela, jestli letos dostaneme vánoční prémie. Ne že bych s nimi automaticky počítala, ale v minulých letech nám vždycky něco přišlo. Peníze navíc se před Vánoci hodí každému. Zvlášť když máte děti, hypotéku a pocit, že všechno kolem vás zdražuje rychleji než vlastní výplata.

Odpoledne už jsem měla úplně jiné starosti. Šéf si mě zavolal do kanceláře a během několika minut mi oznámil, že firma musí šetřit a moje pozice se bude rušit.

Pamatuji si, že jsem se ho zeptala, jestli to myslí vážně. Přikývl. Pak začal mluvit o ekonomické situaci, nákladech a reorganizaci. V jednu chvíli jsem ho přestala poslouchat.

V hlavě mi běžela jediná otázka. Proč zrovna teď?

Ještě minulý týden jsme plánovali příští rok

Ve firmě jsem pracovala několik let. Nebyla jsem žádná hvězda, která by každý měsíc dostávala ocenění, ale svou práci jsem odváděla svědomitě. Když bylo potřeba zůstat déle, zůstala jsem. Když někdo onemocněl, vzala jsem za něj práci. A když se nestíhaly termíny, málokdy jsem byla tou, která by v pět zavřela počítač a odešla.

Ještě minulý týden jsme na poradě řešili projekty na příští rok. Nikdo ani slovem nenaznačil, že by se měly rušit pozice.

Možná právě to mě zasáhlo nejvíc. Ne samotná ztráta zaměstnání, ale způsob, jakým jsem se o ní dozvěděla. Bez varování, bez předchozího rozhovoru, bez možnosti se na něco připravit.

Šéf mi poděkoval za odvedenou práci. Řekl, že rozhodnutí není osobní a že si mě váží. Jenže když vám někdo podobné věty říká ve chvíli, kdy přicházíte o pravidelný příjem, znějí najednou strašně prázdně.

Vánoční prémie? Letos budu ráda, když zaplatíme všechno ostatní

Cestou domů jsem se zastavila v obchodě. Původně jsem chtěla koupit dětem adventní kalendáře a podívat se po nějakých drobnostech pod stromeček.

Nakonec jsem nekoupila nic.

Stála jsem mezi regály plnými vánočních sladkostí a najednou mi připadalo absurdní utrácet za něco, co ještě ráno byla úplná samozřejmost.

Máme nějakou finanční rezervu, ale rozhodně ne takovou, abychom mohli několik měsíců bezstarostně fungovat jen z manželova platu. Hypotéka se sama nezaplatí. Stejně tak energie, pojištění nebo školní obědy.

Děti už mají napsané dopisy Ježíškovi. Těší se na Vánoce, odpočítávají dny a vůbec netuší, že jejich máma teď večer místo vybírání dárků prochází pracovní nabídky.

A já jim to zatím nechci říkat.

Nechci, aby měly pocit, že se musí uskromnit kvůli něčemu, čemu ještě ani pořádně nerozumějí. Nechci, aby se bály, že Ježíšek letos nepřijde.

Zároveň ale vím, že Vánoce, jaké jsme původně plánovali, si letos dovolit nemůžeme.

Nejvíc mě bolí, že jsem pro firmu byla jen číslo

Vím, že firmy nejsou charita. Rozumím tomu, že někdy musí propouštět, aby přežily. Sama jsem zažila období, kdy nebylo zakázek tolik jako dřív a všichni jsme museli zabrat.

Jenže pořád si myslím, že existuje něco jako lidský přístup.

Když člověk několik let věnuje zaměstnavateli velkou část svého života, čekal by alespoň trochu ohleduplnosti. Nemusí to znamenat, že mu firma bude držet místo za každou cenu. Někdy by stačilo vědět o problému s předstihem.

Místo toho jsem dostala několik naučených vět a informaci, že se se mnou personální oddělení spojí ohledně dalších formalit.

Kolegové mi potom psali, že je to mrzí. Někteří byli upřímně překvapení. Jiní mi naznačili, že se ve firmě o škrtech mluvilo už delší dobu.

A právě tehdy mi došlo, že možná všichni věděli něco, co se přede mnou tajilo.

Najít si novou práci před Vánoci není tak jednoduché

První večer jsem si řekla, že nebudu propadat panice. Aktualizuji životopis, rozešlu pár odpovědí a třeba se něco najde.

Jenže čím víc inzerátů procházím, tím méně jsem optimistická.

Některé nabídky mají výrazně nižší mzdu, než na jakou jsem byla zvyklá. Jinde požadují zkušenosti s programy, se kterými jsem nikdy nepracovala. A u pozic, které by mi vyhovovaly, se hlásí desítky dalších uchazečů.

Navíc se blíží prosinec. Dovolené, svátky, uzavírání rozpočtů a plánování nového roku. Věřím, že se mi nakonec podaří něco najít, ale představa, že budu mít do Vánoc podepsanou novou smlouvu, mi připadá čím dál méně reálná.

Nejhorší je ta nejistota. Kdyby mi někdo řekl, že budu dva měsíce bez práce a potom nastoupím jinam, dokázala bych se s tím smířit mnohem snáz.

Jenže nikdo neví, jestli to budou dva měsíce, nebo půl roku.

Doma se snažím tvářit, že se nic neděje

Manžel mě uklidňuje. Říká, že to zvládneme, že máme jeden druhého a že práce se najde. Vím, že to myslí dobře.

Jenže také vidím, jak večer sedí nad rodinným rozpočtem a přepočítává naše výdaje.

Najednou řešíme, jestli odložíme plánovanou opravu auta, jestli zrušíme některá předplatná a kolik letos utratíme za dárky pro širší rodinu.

Je zvláštní, jak rychle se dokáže změnit pohled na peníze. Ještě před pár týdny jsem přemýšlela, jestli si koupím nový kabát. Dnes zvažuji, jestli opravdu potřebujeme objednávat jídlo, když můžu uvařit doma.

A přitom jsme si ještě nedávno připadali jako úplně obyčejná rodina, která sice nežije v luxusu, ale nemusí počítat každou korunu.

Vánoční večírek se letos obejde beze mě

Před několika dny mi přišla pozvánka na firemní vánoční večírek. Automatická zpráva, kterou zřejmě nikdo nestihl upravit.

Chvíli jsem na ni koukala a pak jsem se musela hořce pousmát.

Kolegové si budou připíjet na úspěšný rok, vedení poděkuje za nasazení a možná se bude mluvit o tom, jak důležití jsou pro firmu její zaměstnanci.

Já budu pravděpodobně doma přemýšlet, jestli mi někdo odpověděl na životopis.

A víte, co je na tom všem nejsmutnější? Že bych ještě před měsícem na tom večírku seděla, připíjela si s ostatními a podobným slovům věřila.

Letos si pod stromeček přeji něco úplně jiného

Vždycky jsem měla Vánoce ráda. Světýlka v oknech, vůni cukroví, pohádky, které známe nazpaměť. Ten zvláštní pocit, že se alespoň na pár dní všechno zpomalí.

Letos ale vím, že se mi nebude usínat lehce. Že i při štědrovečerní večeři budu někde vzadu v hlavě počítat, kolik peněz nám zbývá a co bude v lednu.

Možná nakonec zjistím, že ztráta zaměstnání byla začátkem něčeho lepšího. Možná najdu práci, ve které budu spokojenější a kde si mě budou více vážit.

Teď to ale tak necítím. Teď jsem především zklamaná, naštvaná a vystrašená.

Nechci žádné drahé dárky. Nepotřebuji nový telefon ani dovolenou. Letos bych si pod stromeček přála hlavně klid. A jistotu, že za pár měsíců budeme zase normálně fungovat.

Protože když vám šéf těsně před Vánoci oznámí, že už vás nepotřebuje, žádná vánoční koleda ten pocit úplně nepřehluší.

A já si myslím, že na letošní Vánoce budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz