Článek
V pondělí 10. června 1912 bylo v americkém městečku Villisca nezvyklé ticho. U domu rodiny Mooreových zůstávaly zatažené rolety, nikdo nevycházel ven a slepice čekaly, až je někdo vypustí. Sousedce Mary Peckhamové to začalo být podezřelé. Když na klepání nikdo nereagoval, přivolala bratra majitele domu, který měl náhradní klíč.
To, co se odehrálo za zamčenými dveřmi, se brzy dostalo na titulní stránky amerických novin. V domě leželo osm mrtvých lidí. Šest z nich byly děti. Nejmladšímu bylo pouhých pět let.
Nikdo netušil, že právě začíná jeden z nejznámějších nevyřešených kriminálních případů americké historie.
Ještě večer byli všichni v kostele
Josiah Moore byl úspěšný místní obchodník se zemědělskou technikou. Se svou manželkou Sarah vychovával čtyři děti. Jedenáctiletého Hermana, desetiletou Katherine, sedmiletého Boyda a pětiletého Paula.
V neděli 9. června se rodina vydala na slavnostní dětský program do místního presbyteriánského kostela. Společnost jim dělaly také sestry Lena a Ina Stillingerovy, kterým bylo dvanáct a osm let. Dívky dostaly od rodičů svolení přespat u Mooreových.
Program skončil kolem půl desáté večer a rodina se společně s oběma návštěvnicemi vrátila domů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by jim hrozilo nějaké nebezpečí.
To bylo naposledy, kdy je někdo prokazatelně viděl živé.
Následující ráno už v domě nikdo neodpovídal na klepání. Když Josiahův bratr Ross odemkl a vstoupil dovnitř, objevil v pokoji pro hosty těla obou sester. Přivolaný strážník následně zjistil, že mrtvá je také celá rodina.
Vrah použil sekeru, kterou našel přímo u domu
Vyšetřovatelé zjistili, že všech osm obětí bylo usmrceno sekerou. Vražedná zbraň přitom patřila samotné rodině Mooreových.
Podle rekonstrukcí pachatel pravděpodobně zaútočil v době, kdy všichni spali. Začal v ložnici rodičů, pokračoval v dětském pokoji a nakonec zavraždil také obě sestry, které přespávaly v přízemí.
Některé okolnosti činu však byly natolik zvláštní, že dodnes vyvolávají otázky.
Pachatel po útoku zakryl tváře obětí. V domě byly látkami zakryty také některé výhledy z oken a zrcadla. Sekeru nechal na místě činu.
Proč to udělal? Chtěl zabránit tomu, aby někdo zvenčí spatřil, co se v domě odehrálo? Nebo mělo zakrývání zrcadel a tváří nějaký osobní význam?
Jistá odpověď neexistuje.
Další otázkou bylo, jak se pachateli podařilo zavraždit osm lidí, aniž by kdokoli ze sousedů zaslechl něco, co by vedlo k jeho dopadení.
Zvědaví sousedé zničili část důkazů
Dnes by se podobný dům okamžitě uzavřel a na místo by nastoupili kriminalističtí technici. V roce 1912 však vyšetřování vypadalo úplně jinak.
Zpráva o vraždě se městečkem rychle rozšířila a před domem se začaly shromažďovat desítky lidí. Místní strážník dovolil zvědavcům vstupovat dovnitř. Někteří si dokonce prohlíželi vražednou zbraň a manipulovali s ní.
Koroner si podle pozdějšího historického rozboru ani nepořídil odpovídající záznamy o stavu nalezených těl.
Případné stopy tak mohly být nenávratně znehodnoceny ještě předtím, než se rozběhlo důkladnější vyšetřování.
Policisté nasadili stopovací psy, prohledávali okolí a prověřovali možné podezřelé. Přes veškerou snahu se jim však nepodařilo získat důkazy, které by jednoznačně usvědčily konkrétního člověka.
Podezřelým se stal i duchovní, který se účastnil bohoslužby
V následujících letech se objevilo několik teorií o totožnosti vraha. Podezření padlo například na místního podnikatele a bývalého senátora Franka Jonese, s nímž měl Josiah Moore obchodní vazby. Vyšetřovatelé se zabývali možnými osobními i obchodními motivy, ale Jones nebyl z vražd obžalován.
Velkou pozornost vzbudil také potulný duchovní George Kelly, který se v době zločinu nacházel ve Villisce a zúčastnil se nedělního programu v kostele.
Kelly se k vraždám v průběhu vyšetřování přiznal. Jeho přiznání však provázely pochybnosti a později je odvolal.
V roce 1917 stanul před soudem. První proces skončil bez jednomyslného rozhodnutí poroty a při druhém byl osvobozen.
Přestože část veřejnosti byla přesvědčena o jeho vině, soudní řízení nepřineslo důkaz, který by umožnil označit ho za pachatele.
Mohl to být sériový vrah, který cestoval vlakem?
Jednou z dalších teorií je, že vrah nemusel pocházet z Villiscy vůbec.
Na počátku 20. století se v různých částech Spojených států odehrálo několik podobných útoků na celé rodiny. Některé měly společné rysy: pachatel udeřil v noci, použil sekeru nalezenou na místě a oběti zavraždil v jejich postelích.
Objevila se proto hypotéza o cestujícím sériovém vrahovi, který se přesouval mezi městy po železnici.
Ani tuto teorii se však nepodařilo přesvědčivě doložit. Podobný způsob provedení ještě neznamená, že všechny vraždy spáchal jeden člověk.
Stejně tak zůstává nejasné, zda pachatel Mooreovy osobně znal, nebo si jejich dům vybral náhodně.
Dům stojí dodnes. Lidé v něm dokonce mohou přespat
Na rozdíl od mnoha jiných historických míst činu dům ve Villisce nezmizel. Stojí na svém původním místě a jeho pozdější majitelé jej nechali zrekonstruovat do podoby připomínající rok 1912.
Od konce devadesátých let je přístupný veřejnosti. Zájemci si mohou prohlédnout jednotlivé místnosti a dokonce v domě strávit noc.
Místo přitahuje milovníky skutečných kriminálních příběhů i lidi, kteří věří na paranormální jevy. Návštěvníci popisují údajné nevysvětlitelné zvuky a další neobvyklé zážitky. Pro nadpřirozená vysvětlení však neexistují věrohodné důkazy.
Místní historická společnost připomíná, že za turistickou atrakcí stojí především skutečná tragédie, která hluboce poznamenala celé městečko.
A zatímco návštěvníci dnes mohou projít stejnými místnostmi jako rodina Mooreových, odpověď na nejdůležitější otázku stále chybí.
Kdo v noci z 9. na 10. června 1912 vstoupil do jejich domu a proč zavraždil osm lidí včetně šesti dětí?
Více než sto let po zločinu zůstává vražda ve Villisce neobjasněná.
Zdroje
https://www.legis.iowa.gov/docs/publications/TB/663533.pdf
https://iowacoldcases.org/case-summaries/villisca-axe-murders/
https://pubs.lib.uiowa.edu/annals-of-iowa/article/6639/galley/115418/view/
https://villiscahistory.wordpress.com/about/
https://murderhouse.com/about-us/
