Článek
Některé dětské nádory dnes lékaři dokážou léčit s úspěšností, která by ještě před několika desetiletími působila neuvěřitelně. Pak ale existují diagnózy, u nichž se medicína posouvá bolestivě pomalu.
Jednou z nich je DIPG – difuzní infiltrující gliom pontu, tedy nádor vyrůstající v oblasti mozkového kmene. Právě na něj se dlouhodobě zaměřuje tým francouzského onkologického centra Gustave Roussy ve Villejuif nedaleko Paříže.
Není to běžná nemocnice. A v případě DIPG není ani pouhým místem, kde děti dostávají léčbu. Výzkum, který odtud vychází, ovlivňuje způsob, jakým se na tuto nemoc dívají lékaři v dalších zemích.
Nádor na místě, kde chirurg nemá prostor pro chybu
DIPG postihuje oblast mozkového kmene, která se podílí na řízení základních životních funkcí. Nádor navíc neroste jako jasně ohraničená koule, kterou by bylo možné jednoduše vyjmout. Jeho buňky prorůstají mezi zdravou nervovou tkáň.
Právě tato kombinace dělá z DIPG mimořádně obtížného protivníka. Chirurgické odstranění nádoru není vzhledem k jeho umístění a infiltrativnímu charakteru možné.
Nemoc přitom postupuje rychle. Gustave Roussy ve zveřejněných výsledcích rozsáhlé studie BIOMEDE 1.0 uvádí, že přežití u této agresivní dětské rakoviny zpravidla nepřesahuje jeden rok.
Radioterapie dokáže u části pacientů nádor na určitou dobu zbrzdit a zmírnit příznaky. Sama o sobě však nemoc nevyléčí. A právě tady začíná příběh Gustave Roussy.
Centrum, které se rozhodlo DIPG poznat do posledního detailu
Gustave Roussy patří k nejvýznamnějším evropským onkologickým centrům. Jeho historie dětské onkologie sahá až do roku 1950, kdy zde vzniklo první oddělení dětské onkologie ve Francii. Dnes centrum přijímá děti a dospívající s nádory a lymfomy a významnou část jeho práce tvoří také vývoj nových léčebných postupů.
V případě DIPG je jednou z klíčových osobností doktor Jacques Grill, dětský onkolog, který se výzkumu dětských mozkových nádorů věnuje dlouhodobě.
Jeho tým vede ve Francii laboratoř zaměřenou na dětské gliomy a právě DIPG patří mezi hlavní cíle jejich výzkumu.
Zásadní změnou bylo pochopení, že nádory označované společným názvem DIPG nejsou z biologického hlediska všechny stejné. Pod jejich zdánlivě podobným obrazem se mohou skrývat různé molekulární vlastnosti.
A pokud se nádory liší, nabízí se zásadní otázka: proč bychom je měli všechny léčit stejně?
BIOMEDE změnil způsob, jakým se na nemoc díváme
Právě z této myšlenky vyrostl program BIOMEDE – Biological Medicine for Diffuse Intrinsic Pontine Glioma Eradication.
Princip byl na svou dobu odvážný. Z nádoru se při diagnóze odebere vzorek, jeho DNA se molekulárně analyzuje a lékaři získají mnohem podrobnější představu o tom, s jakým nádorem mají skutečně co do činění.
Biopsie mozkového kmene byla přitom v minulosti u DIPG mnohem kontroverznější než dnes. Rozvoj stereotaktických technik a zkušenosti specializovaných center ale umožnily získávat nádorovou tkáň a studovat nemoc způsobem, který dříve nebyl možný.
BIOMEDE 1.0 se stal podle Gustave Roussy největší klinickou studií, jaká kdy byla u DIPG provedena. Její výsledky zveřejněné v dubnu 2026 přinesly další informace o biologických rozdílech mezi nádory i biomarkerech spojených s odpovědí pacientů na léčbu. Výzkumníci rovněž popsali čtyři děti s neobvykle dlouhým přežitím.
Neznamená to, že byl nalezen lék na DIPG. Znamená to ale něco, co může být pro budoucí léčbu stejně důležité: vědci začínají lépe rozumět tomu, proč se nemoc u jednotlivých dětí nechová úplně stejně.
Naděje jménem ONC201
Výzkum pokračuje studií BIOMEDE 2.0.
Ta porovnává léčebné strategie u nově diagnostikovaných pacientů s difuzními gliomy mozkového kmene a dalšími nádory střední čáry. Jedním ze zkoumaných léků je ONC201, látka, ke které se v posledních letech upíná značná pozornost výzkumníků i rodin pacientů.
Tady je však důležité nepodlehnout slovu „naděje“.
ONC201 není možné označit za prokázaný lék na DIPG. Samotné Gustave Roussy upozorňuje, že jeho použití při diagnóze má být posuzováno v rámci klinických studií. Právě studie mají ukázat, zda skutečně dokáže přinést lepší výsledky než dosavadní postupy.
U nemoci, kolem níž se pochopitelně soustřeďuje obrovské množství emocí, je toto rozlišení zásadní.
Jeden vzorek nádoru může pomoci dalším dětem
Na výzkumu DIPG je možná nejpozoruhodnější ještě něco jiného.
Vzorek odebraný jednomu dítěti nemusí sloužit pouze k rozhodování o jeho léčbě. Vědci z něj mohou vytvořit buněčné modely, studovat genetické změny nádoru a hledat jeho slabá místa.
Tým Gustave Roussy například zkoumá mechanismy vzniku gliomů, jejich schopnost pronikat okolní tkání i příčiny odolnosti vůči radioterapii. K výzkumu využívá mimo jiné buněčné kultury, organoidy a další experimentální modely.
Výzkumníci již v minulosti identifikovali například protein VRK3, který se ukázal jako zajímavý potenciální cíl dalšího výzkumu. Nešlo o hotovou léčbu, ale o další možné slabé místo nádoru, které lze zkoumat.
Právě tak dnes postupuje výzkum DIPG: ne jedním velkým objevem, ale skládáním desítek drobných dílků.
Nemocnice, kde se léčba a laboratoř potkávají na jednom místě
Dětské oddělení Gustave Roussy se nachází v devátém patře hlavní budovy ve Villejuif. Jsou zde jednotky pro malé děti, adolescenty i denní stacionář, kde mohou některé děti dostávat léčbu bez dlouhodobé hospitalizace.
Za zdmi pokojů ale probíhá ještě jeden, méně viditelný boj.
Data z biopsií, genetické sekvenování, snímky z magnetické rezonance a informace o průběhu nemoci vytvářejí databázi, která může vědcům ukázat souvislosti, jež dříve nebylo možné vidět.
Do výzkumu se zapojuje také umělá inteligence. Projekt BIOMEDE IA má kombinovat genomická, biologická a zobrazovací data a hledat mezi nimi vztahy, které mohou pomoci lépe rozlišovat jednotlivé typy nádoru.
U DIPG zatím není možné slíbit zázrak
Příběhy experimentální léčby rakoviny někdy svádějí k jednoduchému vyprávění. Existuje strašná nemoc, někde ve světě pracují špičkoví lékaři a na konci čeká nový lék.
U DIPG by takový příběh nebyl poctivý.
Gustave Roussy dnes nemá zázračnou léčbu, která by dokázala DIPG spolehlivě vyléčit. Má ale něco, co ještě před několika desetiletími prakticky neexistovalo: rozsáhlou databázi nádorů, možnost jejich molekulárního rozboru, experimentální modely vytvořené z nádorových buněk a mezinárodní klinické studie, v nichž lze nové postupy skutečně ověřovat.
A především se změnila otázka.
Lékaři už nehledají pouze jeden univerzální lék na nemoc nazvanou DIPG. Snaží se pochopit konkrétní biologii jednotlivých nádorů a zjistit, kde mají jejich buňky slabinu.
U diagnózy, u které se pokrok dlouho měřil jen velmi obtížně, je i to významná změna.
Zdroje
https://www.gustaveroussy.fr/fr/node/8151
https://www.gustaveroussy.fr/fr/biomede
https://www.gustaveroussy.fr/fr/node/6587
https://www.gustaveroussy.fr/fr/news-septembre-en-or-2025-accelerer-la-recherche-pour-defier-les-cancers-pediatriques-incurables
https://www.gustaveroussy.fr/fr/les-cancers-de-lenfant-et-de-ladolescent
