Článek
Záchranný člun mířil přímo do lodních šroubů
Ráno 21. listopadu 1916 se Violet Jessopová chystala na snídani, když obrovskou nemocniční lodí Britannic otřásl výbuch. Plavidlo plující Egejským mořem najelo na minu a začalo se rychle potápět. Na palubě vypukl zmatek, posádka spouštěla záchranné čluny a cestující se snažili dostat do bezpečí.
Violet nastoupila do jednoho z člunů. Vypadalo to, že nejhorší má za sebou. Jenže Britannic měl stále v chodu lodní šrouby a proud vody začal záchranné čluny vtahovat přímo k nim.
Před jejíma očima se odehrávala hrůza. Mohutné vrtule rozbíjely čluny a zabíjely lidi, kteří v nich seděli.
Violet pochopila, že pokud zůstane na místě, pravděpodobně zemře. Skočila proto do vody. Při pokusu o záchranu utrpěla vážné poranění hlavy, ale nakonec se dostala do bezpečí.
Pro většinu lidí by něco takového představovalo nejděsivější zážitek jejich života.
Jenže pro Violet Jessopovou to nebyla první námořní katastrofa. O čtyři roky dříve totiž přežila potopení Titaniku.
A ještě předtím byla na palubě další obrovské lodi, která se srazila s válečným plavidlem.
Lékaři jí v dětství nedávali velkou naději
Violet Constance Jessopová se narodila v roce 1887 v Argentině do rodiny irských přistěhovalců. Její dětství rozhodně nepřipomínalo život někoho, komu osud mimořádně přeje.
Prodělala těžké nemoci včetně tuberkulózy. Lékaři podle životopisných pramenů pochybovali, že přežije. Ona se však uzdravila.
Po smrti otce se rodina přestěhovala do Británie. Matka pracovala jako lodní stevardka, aby uživila děti. Když sama onemocněla, musela Violet převzít odpovědnost za rodinné finance.
V jednadvaceti letech se proto také stala stevardkou na zaoceánských lodích. Práce byla náročná, směny dlouhé a cestující první třídy dokázali být velmi nároční.
Přesto šlo o zaměstnání, které jí umožňovalo vydělávat a finančně podporovat rodinu.
V roce 1911 nastoupila na luxusní parník Olympic společnosti White Star Line. Tehdy ještě netušila, že právě začíná neuvěřitelná série událostí.
První katastrofa přišla na Olympicu
Dne 20. září 1911 se Olympic nedaleko ostrova Wight srazil s britským válečným křižníkem HMS Hawke.
Mohutný parník utrpěl vážné poškození trupu. Přesto se dokázal vrátit do přístavu a nikdo při nehodě nezemřel.
Violet měla štěstí.
Jen několik měsíců poté však přešla na sesterskou loď Olympicu, která měla být ještě slavnější.
Jmenovala se Titanic.
Pro mladou stevardku to byla příležitost pracovat na jednom z nejmodernějších a nejluxusnějších plavidel světa. Na palubě cestovali bohatí průmyslníci, podnikatelé i rodiny hledající nový život v Americe.
Dne 10. dubna 1912 vyplul Titanic na svou první plavbu ze Southamptonu do New Yorku.
O čtyři dny později se všechno změnilo.
Na Titaniku jí do náruče vložili cizí dítě
V noci ze 14. na 15. dubna 1912 narazil Titanic do ledovce. Violet se v té době nacházela ve své kajutě.
Zpočátku si neuvědomovala závažnost situace. Posádka však brzy dostala pokyny k evakuaci.
Violet byla povolána na palubu, kde měla svým klidem pomáhat uklidňovat cestující. Některé ženy se zdráhaly nastoupit do záchranných člunů a stevardky jim měly ukázat, že je to bezpečné.
Nakonec dostala příkaz nastoupit do člunu číslo 16.
Právě v tu chvíli se odehrála událost, kterou si zapamatovala na celý život.
Podle jejích pamětí jí jeden z důstojníků předal malé dítě a požádal ji, aby se o něj postarala.
Violet ho držela v náručí, zatímco záchranný člun klesal na hladinu ledového Atlantiku.
Z bezpečné vzdálenosti pak sledovala, jak se obrovský Titanic potápí. Loď, která ještě před několika hodinami představovala vrchol lidského technického pokroku, zmizela pod hladinou.
Při katastrofě zahynulo přibližně 1 500 lidí.
Violet přežila.
Po několika hodinách zachránila trosečníky loď Carpathia. Podle vzpomínek Jessopové k ní na palubě přiběhla neznámá žena, vzala si dítě a beze slova odešla.
Zda šlo skutečně o jeho matku, se nepodařilo spolehlivě doložit.
Violet se vrátila do Británie. A přestože prožila jednu z nejhorších námořních katastrof historie, rozhodla se na lodích pracovat dál.
O čtyři roky později se historie opakovala
Když vypukla první světová válka, Violet se zapojila do práce zdravotnického personálu.
Nakonec nastoupila na Britannic, třetí velkou loď stejné třídy jako Titanic a Olympic. Původně měl sloužit jako luxusní zaoceánský parník, během války však byl přeměněn na nemocniční loď.
Dne 21. listopadu 1916 najel Britannic poblíž řeckého ostrova Kea na německou minu.
Tentokrát nebylo na záchranu mnoho času.
Britannic se potopil za přibližně 55 minut, tedy mnohem rychleji než Titanic.
Violet se ocitla v záchranném člunu, který byl vtahován k lodním šroubům. Když skočila do vody, utrpěla zranění hlavy. Později vzpomínala, že teprve při lékařském vyšetření kvůli bolestem hlavy vyšlo najevo, že měla zlomenou lebku.
Katastrofa si vyžádala 30 lidských životů.
Violet se opět podařilo přežít.
Během pouhých pěti let tak byla účastnicí tří vážných námořních nehod na třech sesterských lodích. Dvě z nich skončily potopením.
Právě tato mimořádná série jí později vynesla přezdívku Miss Unsinkable, tedy Nezničitelná.
Po třech katastrofách se znovu vrátila na moře
Člověk by očekával, že po takových zkušenostech už nikdy nevstoupí na palubu lodi.
Violet se ale rozhodla jinak.
Po zotavení a skončení války se vrátila k práci stevardky. V roce 1920 dokonce znovu nastoupila na Olympic, tedy loď, na které zažila svou první vážnou nehodu.
Moře pro ni nebylo jen místem nebezpečí. Bylo také zdrojem obživy a prostředím, které důvěrně znala.
Pracovala na zaoceánských lodích ještě dlouhá desetiletí. Definitivně odešla do důchodu až v roce 1950, když jí bylo přes šedesát let.
Zbytek života strávila v anglickém Suffolku, kde se věnovala zahradě a chovu slepic.
Zemřela 5. května 1971 ve věku 83 let.
Měla neuvěřitelné štěstí, nebo smůlu?
Příběh Violet Jessopové dodnes vyvolává otázku, zda šlo o jednu z nejšťastnějších, nebo naopak nejnešťastnějších žen námořní historie.
Být během pěti let na palubě tří sesterských lodí, které postihly vážné nehody, je samo o sobě mimořádné. Přežít dvě potopení a při jednom z nich uniknout smrti doslova na poslední chvíli působí téměř neuvěřitelně.
Jenže na jejím příběhu je zajímavé ještě něco jiného.
Violet nebyla bohatou cestující, která si užívala luxusních plaveb. Byla obyčejnou pracující ženou, která potřebovala vydělávat na živobytí. Zatímco historie Titaniku se nejčastěji vypráví prostřednictvím osudů milionářů, kapitánů a slavných cestujících, ona představuje úplně jiný pohled.
Pohled člověka, který musel po katastrofě znovu vstát, najít práci a pokračovat v životě.
Když se jí kdysi ptali, co jí pomáhalo přežít, připisovala to vůli žít a své víře.
Možná právě proto její příběh nepřestává fascinovat ani více než sto let po potopení Titaniku.
Zatímco dvě nejslavnější lodě, na kterých sloužila, skončily na mořském dně, Violet Jessopová se pokaždé vrátila domů. A nakonec se dožila vysokého věku.
Zdroje
https://www.nationalgeographic.com/magazine/article/titanic-woman-survivor-nurse-illness-unsinkable
https://www.encyclopedia-titanica.org/titanic-survivor/violet-constance-jessop.html
https://www.si.edu/spotlight/titanic
https://titanicsurvivors.com/survivors/violet-jessop/
https://www.encyclopedia-titanica.org/titanic/britannic/
