V 15 letech měla těhotná dívka utéct před manželem tunelem márnice. Její příběh má ale háček

Na fotografii stojí mladá těhotná dívka uprostřed temné chodby. Za ní se rýsují postavy mužů, jeden z nich má na hlavě klobouk. Dívka hledí přímo do objektivu. Její výraz je vážný, téměř vyděšený.

Snímek připomíná historickou fotografii z počátku minulého století. A příběh, který jej doprovází, je ještě působivější.

V březnu 1921 měla patnáctiletá Rose Sullivanová projít podzemními chodbami bostonské nemocnice, aby unikla manželovi, který ji připravil o svobodu. Byla v osmém měsíci těhotenství a podle vyprávění neměla nikoho, na koho by se mohla obrátit.

Její příběh dnes koluje po sociálních sítích a sbírá desetitisíce reakcí. Když jsem se ale začala zajímat o to, kdo Rose Sullivanová skutečně byla, narazila jsem na zásadní problém. Pro celý dramatický příběh se mi nepodařilo najít spolehlivý historický doklad.

Podle internetového vyprávění žila Rose Sullivanová v americkém Bostonu. Když jí bylo třináct let, rodina ji údajně provdala za muže jménem Thomas, který byl o deset let starší.

Manželství se mělo rychle proměnit v utrpení. Thomas rozhodoval o tom, kam Rose smí chodit, koho může navštěvovat a dokonce co si oblékne. Mladá dívka postupně přišla o jakoukoliv samostatnost.

V patnácti letech otěhotněla. A právě tehdy se podle příběhu rozhodla, že její dítě nebude vyrůstat ve stejných podmínkách.

Útěk si měla naplánovat velmi neobvykle.

Předstírala zdravotní potíže, aby ji manžel odvezl do Boston City Hospital. Jakmile se ocitla uvnitř nemocnice, proklouzla dveřmi určenými zaměstnancům a sestoupila do podzemí.

Tam se údajně dostala do chodeb vedoucích kolem nemocniční márnice.

V další části příběhu se objevuje padesátiletý zaměstnanec márnice Patrick O'Brien.

Ten měl těhotnou Rose objevit plačící v podzemní chodbě. Místo aby ji udal nebo poslal zpátky, rozhodl se jí pomoci.

Odvedl ji spletí nemocničních tunelů až na ženské oddělení. Tam se jí údajně ujala lékařka Elizabeth Morrisonová, která zajistila zdravotní péči i právní pomoc.

Manžel ji měl později vypátrat, ale nemocniční personál ji už nedovolil odvést.

O měsíc později Rose podle vyprávění porodila dceru. Následně se rozvedla a začala nový život.

Příběh má dokonce působivé pokračování. Její dcera se měla po letech stát zdravotní sestrou a více než třicet let pracovat právě v nemocnici, která kdysi pomohla její matce.

Rose se údajně dožila 93 let.

Před smrtí měla pronést větu, která se dnes na internetu opakuje v různých podobách: „Prošla jsem kolem smrti, abych se dostala k životu.“

Jenže právě tady začíná být celé vyprávění podezřelé.

Na první pohled působí velmi věrohodně. Má přesné datum, konkrétní nemocnici, jména několika lidí a dojemný závěr, ve kterém se dcera vrací na místo matčiny záchrany.

Přesto se mi nepodařilo dohledat dobové novinové zprávy, nemocniční dokumentaci ani jiný nezávislý historický pramen, který by popsaný útěk potvrzoval.

Příběh se objevuje například na webu New and Tips, kde byl publikován v červenci a znovu v září 2026. Podobné verze se šíří také na LinkedIn a Instagramu.

Jednotlivé texty opakují téměř totožné detaily. To ovšem neznamená, že se vzájemně potvrzují. Mohou pouze přebírat stejný původní příspěvek.

Zvláštní je také způsob vyprávění. Autoři popisují Roseiny pocity, myšlenky i přesné okolnosti rozhovorů, přestože neuvádějí, odkud tyto informace pocházejí.

A pak je tu samotná fotografie.

Černobílý snímek těhotné dívky v podzemní chodbě vypadá jako záběr pořízený před více než sto lety. Kompozice, osvětlení i výraz hlavní postavy jsou však natolik dramatické, že připomínají spíše filmovou scénu.

To samo o sobě nedokazuje, že fotografie vznikla pomocí umělé inteligence. Bez dohledání původního snímku nebo jeho věrohodné archivní historie nelze původ bezpečně určit.

Z dostupného instagramového příspěvku ale nelze ověřit, že zachycuje skutečnou Rose Sullivanovou, natož její útěk v roce 1921.

A právě spojení emotivního příběhu s údajně historickou fotografií je dnes mimořádně účinné.

Čtenář získává pocit, že se dívá přímo do minulosti. Fotografie dodává textu zdánlivou autenticitu, i když pro ni nemusí existovat žádný historický podklad.

To, že příběh Rose Sullivanové není doložený, samozřejmě neznamená, že podobné situace v minulosti neexistovaly.

Na počátku 20. století měly ženy v mnoha oblastech života podstatně omezenější možnosti než dnes. Zvlášť těžké postavení mohly mít nezletilé dívky, ženy bez vlastních příjmů nebo matky závislé na manželovi.

Odchod z násilného manželství mohl znamenat nejen ztrátu finančního zázemí, ale také odmítnutí vlastní rodinou a společenské odsouzení.

Právě proto je příběh mladé těhotné dívky, která najde odvahu k útěku, tak silný. Připomíná skutečné problémy, s nimiž se ženy potýkaly.

Neměli bychom ale zaměňovat historickou pravděpodobnost za historickou pravdu.

Na celém případu mě nejvíce zaujalo, jak snadno může jeden působivý příspěvek vyvolat dojem zapomenuté historické události.

Stačí černobílá fotografie, několik konkrétních jmen, přesný letopočet a závěrečná věta, která čtenáře dojme.

Příběh Rose Sullivanové může být založený na skutečné, dosud nedohledané události. Může jít také o beletrizované vyprávění nebo zcela smyšlený příběh. Z dostupných podkladů nelze rozhodnout.

Jedno je ale jisté. Dokud se neobjeví nezávislé historické důkazy, nebylo by správné vydávat její dramatický útěk za doloženou událost.

Možná je to méně romantický závěr než představa patnáctileté dívky, která prošla temnotou márnice vstříc svobodě.

Ale právě takové rozlišování mezi skutečností a dobře napsaným příběhem bude v době umělé inteligence stále důležitější.

https://ifeg.info/2026/07/24/the-fifteen-year-old-girl-who-walked-through-the-morgue-tunnels-to-find-freedom-the-forgotten-story-of-rose-sullivan/

https://ifeg.info/2026/09/16/she-was-15-eight-months-pregnant-and-trapped-in-a-marriage-she-never-chose-then-she-walked-through-the-morgue-tunnels-to-find-freedom/