Článek
Chorvatsko si většina Čechů spojuje s plážemi, průzračnou vodou a letní dovolenou. Pod hladinou Jadranu se ale skrývá úplně jiný svět. Na jeho dně leží letadla, obchodní lodě i válečné vraky, ke kterým se běžný rekreační potápěč nikdy nepodívá.
Jedním z nich byl i italský pancéřový křižník Giuseppe Garibaldi.
Desítky let se vědělo, že někde v jižním Jadranu skončil po zásahu torpédem. Přesné místo jeho posledního odpočinku však zůstávalo tajemstvím.
Až do roku 2008.
Tehdy se do pátrání pustili čeští potápěči.
Křižník zmizel pod hladinou během první světové války
Giuseppe Garibaldi nebyla žádná malá loď. Pancéřový křižník měřil přes 111 metrů a do služby vstoupil na začátku 20. století.
Jeho osud se naplnil 18. července 1915.
Itálie tehdy bojovala proti Rakousku-Uhersku a Garibaldi se účastnil operací v Jaderském moři. Křižník zasáhlo torpédo vypálené z rakousko-uherské ponorky U-4.
Pro českého čtenáře má příběh ještě jednu zajímavou souvislost. Ponorce velel Rudolf Singule, rodák z Brna.
Křižník šel ke dnu a jeho vrak zůstal v mimořádné hloubce. Právě ta z něj na dlouhá desetiletí udělala prakticky nedostupný cíl.
Češi ho našli po 93 letech
Na jaře 2008 se situace změnila.
Česká expedice se vydala do Jadranu s cílem vrak lokalizovat. Pátrání nebylo jen o tom vzít si láhev se vzduchem a skočit přes palubu.
V hloubkách přes sto metrů se pohybujeme daleko za hranicí běžného rekreačního potápění. Takový ponor vyžaduje speciální výcvik, dýchací směsi, přesné plánování a dlouhou dekompresi.
Dne 8. dubna 2008 sonar ukázal v hloubce přibližně 125 metrů objekt, na který tým čekal.
Potápěči se vydali dolů.
Podmínky nebyly jednoduché. Voda měla podle tehdejších zpráv kolem 12 stupňů a viditelnost dosahovala zhruba deseti metrů. Přesto se podařilo potvrdit, že na dně skutečně leží hledaný Giuseppe Garibaldi.
Po 93 letech se k němu dostali čeští potápěči.
Tím však příběh neskončil.
V září se k vraku vrátili
Tým plánoval další expedici. Tentokrát už nešlo jen o samotné nalezení lodi, ale také o její další dokumentaci.
Součástí výpravy byl podvodní kameraman Jan Otýs.
Expedice přijela do Chorvatska 9. září 2008. Hned následující den se odehrála tragédie.
Při hlubokém ponoru nedaleko města Cavtat se Jan Otýs dostal do vážných problémů. Dobové české zprávy uváděly, že k nehodě došlo při výstupu z hloubky kolem 90 metrů.
Členové expedice okamžitě zahájili záchrannou akci.
Nepomohla.
Zachránit Jana Otýse se nepodařilo ani přivolaným lékařům.
Člověk, který se podílel na mimořádném českém potápěčském projektu, se z Jadranu domů živý nevrátil.
Technika podle týmu neselhala
Po podobné nehodě se nabízí otázka, co se v tak obrovské hloubce pokazilo.
Podle tehdejšího vyjádření expedice nic nenasvědčovalo tomu, že by příčinou byla nepřipravenost potápěče nebo selhání techniky.
Členové týmu jako pravděpodobnou příčinu uváděli náhlou zdravotní příhodu. Přesné okolnosti následně vyšetřovaly chorvatské úřady.
To je důležité i při zpětném pohledu na tragédii. Bez definitivního závěru vyšetřování by nebylo správné tvrdit, že Otýs udělal konkrétní chybu nebo že selhalo jeho vybavení.
Jisté je, že problémy přišly při mimořádně náročném hlubokém ponoru.
A v devadesáti metrech pod hladinou je i malý problém mnohem vážnější než na souši.
Vrak ležel ještě o desítky metrů hlouběji
Devadesát metrů přitom nebyla ani hloubka samotného vraku.
Giuseppe Garibaldi leží přibližně ve 125 metrech.
Pro představu: hranice běžného rekreačního potápění se pohybuje kolem 40 metrů. Výprava ke Garibaldimu tedy patřila do úplně jiné kategorie technického potápění.
Už při prvním českém ponoru se používaly speciální směsi obsahující helium. Celá operace včetně sestupu, pobytu v hloubce a dekomprese zabrala výrazně více času než samotné pozorování vraku.
Pod hladinou navíc není možné v případě zdravotních problémů jednoduše zamířit co nejrychleji nahoru. Příliš rychlé vynoření může samo o sobě představovat vážné nebezpečí.
Právě to dělá z hlubinného potápění disciplínu, v níž se každá komplikace násobí.
Příběh, který dnes téměř zapadl
V době nehody se o smrti Jana Otýse psalo v českých médiích poměrně intenzivně. V roce 2008 byl navíc už dvacátým českým občanem, který během dané sezony v Chorvatsku zemřel.
Od tragédie ale uplynulo osmnáct let a příběh českých potápěčů, kteří našli jeden z významných vraků Jadranu, dnes zná jen málokdo.
Samotný vrak přitom nezmizel.
Giuseppe Garibaldi stále leží v temnotě hluboko pod hladinou jižního Jadranu. Chorvatské zdroje i po letech připomínají, že jeho polohu v roce 2008 objevila skupina českých potápěčů – a také to, že při následné expedici přišel o život Jan Otýs.
Je to zvláštní spojení dvou příběhů vzdálených téměř celé století.
V roce 1915 se na tomto místě uzavřel příběh válečného křižníku. V roce 2008 se Češi vydali do hlubiny, aby jeho zapomenutý osud znovu připomněli.
Pro jednoho z nich se ale návrat k vraku stal poslední výpravou.
Zdroje
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-v-chorvatsku-zemrel-pri-potapeni-dalsi-cech-40207120
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/v-chorvatsku-zemrel-cesky-potapec-objevitel-valecneho-krizniku.A080910_180736_zahranicni_pei
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cesti-potapeci-objevili-v-jadranu-vrak-italskeho-valecneho-krizniku_200804291727_mtaborska
https://www.lidovky.cz/domov/v-chorvatsku-zemrel-cesky-potapec.A080910_201135_ln_domov_ter
https://blog.migk.hr/2025/04/14/u-mracnim-dubinama/
