Článek
Fotografie, které neměly nikdy opustit rodinný dům
Na první pohled obyčejná fotografie malé dívky sedící u potoka. Jenže před ní tančí čtyři drobné okřídlené bytosti. Jedna dokonce hraje na píšťalku. Na druhém snímku stojí starší dívka a vedle ní se objevuje malý skřítek.
Dnes bychom podobné obrázky pravděpodobně považovali za povedenou fotomontáž. Jenže píše se rok 1917, Evropa prožívá první světovou válku a fotografie je pro mnoho lidí stále přesvědčivým důkazem skutečnosti.
A právě tehdy vzniká jeden z nejslavnějších fotografických podvodů historie. Jeho autorkami jsou dvě sestřenice z anglického Cottingley, které si původně chtěly jen trochu vystřelit z dospělých.
Nakonec jim uvěří i muž, který dal světu Sherlocka Holmese.
Všechno začalo mokrými botami
Devítiletá Frances Griffithsová a její šestnáctiletá sestřenice Elsie Wrightová trávily léto roku 1917 v yorkshirské vesnici Cottingley. Za domem protékal potok, u kterého si obě dívky rády hrály.
Rodičům se ovšem nelíbilo, že se vracejí domů mokré a špinavé. Frances měla jednoduché vysvětlení. Chodila si k potoku hrát s vílami.
Dospělí jí pochopitelně nevěřili.
Dívky se proto rozhodly opatřit důkaz. Vypůjčily si fotoaparát Elsina otce a pořídily snímky, na kterých se vedle nich objevovaly pohádkové bytosti.
Elsin otec Arthur Wright se o fotografování zajímal a snímky sám vyvolal. Triku však neuvěřil. Domníval se, že si dívky nějakým způsobem pomohly s papírovými vystřihovánkami.
Měl pravdu.
Jenže zatímco otec považoval fotografie za dětskou hru, Elsina matka v nich viděla něco mnohem zajímavějšího.
Jedna z vyvolaných fotografií
Do příběhu vstupuje Sherlock Holmes. Tedy jeho autor
V roce 1919 vzala Elsina matka fotografie na setkání lidí zajímajících se o duchovní svět a nadpřirozené jevy. Snímky postupně začaly kolovat mezi příznivci teosofie a spiritualismu.
Zaujaly také Edwarda Gardnera, který se rozhodl jejich pravost prozkoumat.
Fotografie se dostaly k odborníkům. Ti sice nenašli jednoznačný důkaz manipulace s fotografickými negativy, to ale samozřejmě neznamenalo, že zachycené bytosti skutečně existují.
Přesto se našel člověk, kterého snímky přesvědčily.
Sir Arthur Conan Doyle.
Slavný britský spisovatel, autor příběhů Sherlocka Holmese, se v té době intenzivně zajímal o spiritualismus a možnost existence světa, který lidské smysly nedokážou běžně zachytit.
Zatímco jeho literární detektiv odhaloval podvody pomocí logiky a důkazů, samotný Doyle byl ochotný připustit, že fotografie dvou dívek zachycují skutečné víly.
V prosinci 1920 o nich publikoval článek v časopise The Strand Magazine. Následoval další text a později také kniha The Coming of the Fairies.
Z dětské hry se stala mezinárodní senzace.
Ani další fotografie podezření nerozptýlily
S rostoucí slávou přicházely také pochybnosti. Kritici upozorňovali, že víly na snímcích připomínají kreslené postavy a některé mají účesy odpovídající tehdejší módě.
Gardner proto dívky požádal, aby pořídily další fotografie. Dostaly nové fotoaparáty s označenými fotografickými deskami, které měly pomoci odhalit případnou manipulaci.
V létě 1920 vznikly další tři snímky.
Celkem jich tedy bylo pět.
Ani tentokrát se nepodařilo přesvědčit všechny pochybovače. Pro zastánce nadpřirozena však fotografie představovaly mimořádný důkaz.
Je až neuvěřitelné, jak dlouho dokázal jednoduchý trik odolávat veřejnému zkoumání. Zvlášť když se skutečné řešení skrývalo doslova na stránkách dětské knížky.
Tajemství obyčejných špendlíků
Pravda vyšla veřejně najevo až v roce 1983.
Elsie a Frances tehdy již byly starší ženy. Po více než šedesáti letech přiznaly, že víly na fotografiích byly vystřižené z papíru.
Inspiraci našly v ilustracích z knihy Princess Mary's Gift Book z roku 1915. Postavičky překreslily na karton, vystřihly a pomocí dlouhých kloboukových špendlíků upevnily do trávy a větví.
Žádná složitá fotografická technika. Žádné nadpřirozené bytosti. Jen šikovné ruce, trocha fantazie a fotoaparát.
Zajímavé je, že se obě ženy ani po přiznání úplně neshodly.
Elsie tvrdila, že všech pět fotografií bylo zinscenovaných. Frances připouštěla podvod u prvních čtyř, ale o posledním snímku nadále prohlašovala, že je skutečný. Také trvala na tom, že víly jako dítě opravdu vídala.
Fotografie přitom oběma ženám přinesly pozornost, o kterou původně vůbec nestály.
Proč mlčely tak dlouho?
Jedním z důvodů byla podle pozdějšího vysvětlení dívek obava, že veřejným přiznáním zesměšní významné lidi, kteří se jich zastávali.
Především Arthura Conana Doyla.
Spisovatel během první světové války přišel o syna a víra v duchovní svět pro něj měla hluboký osobní význam. Elsie později naznačila, že mu nechtěly brát útěchu, kterou v těchto představách nacházel.
Doyle zemřel v roce 1930, aniž by se veřejného přiznání dívek dožil.
Jeho důvěra ve fotografie z Cottingley tak zůstává jedním z nejpodivnějších paradoxů literární historie.
Muž, který proslavil neúprosně racionálního detektiva, sám uvěřil papírovým vílám.
Podvod starý více než sto let, který připomíná dnešní internet
Na příběhu mě nejvíc fascinuje, že dívky nepotřebovaly žádné zvláštní vybavení. Stačil jim karton, špendlíky a správný úhel záběru.
Dospělí potom udělali zbytek.
Fotografie zkoumali, diskutovali o nich, publikovali je a především v nich hledali potvrzení toho, čemu už předem chtěli věřit.
Dnes máme umělou inteligenci, dokonalé fotomontáže a videa, na kterých lidé říkají věci, které nikdy nevyslovili. Přesto se základní otázka za více než sto let příliš nezměnila.
Věříme tomu, co vidíme, protože je to pravda? Nebo proto, že bychom si přáli, aby to pravda byla?
Dvě sestřenice z Cottingley možná nikdy nečekaly, že jejich dětská hra vstoupí do dějin. Nakonec ale vytvořily příběh, který o lidské důvěřivosti vypovídá víc než mnohé odborné studie.
A to je možná na celém případu to nejzajímavější.
Zdroje
https://blog.scienceandmediamuseum.org.uk/the-story-of-the-cottingley-fairies-shows-that-image-manipulation-is-nothing-new/
https://blog.scienceandmediamuseum.org.uk/cottingleys-scientific-fairies-and-enchanting-technology/
https://collection.sciencemuseumgroup.org.uk/objects/co469836/midg-camera-used-to-make-the-first-two-cottingley-fairies-photographs-in-1917-quarter-plate-camera-plate-camera.
https://collection.sciencemuseumgroup.org.uk/objects/co469867/cottingley-fairies
https://doi.org/10.15180/242201
