Článek
Končí další rok z mnoha roků a je to stále stejný.
Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější.
.... Ještě nakrmit ptáky na zahradě, vylít vodu z nádrží, zamčít branku a poslední nákup v sámošce. Pár piv na oslavu silvestra 2023.
Je to z kopce skoro čtvrthodinu, ale ouha, kde mám peněženku? Zase ta hlava. Batoh s důchodem visí na plotě nedaleko branky. Tak znovu na kopec. A znovu směr prodejna.
„Je tady Pan Menšík,“ volá prodavačka s mokrým hadrem v ruce na konci prodejny, kam již nedohlédnu. No, bude se asi zavírat.
Ten čas ale letí.
Tak to pivo a poslední čtvrtku chleba a honem pryč. Mažu k pokladně a v protisměru poslední zákazníci. Pokladní nikde. Aha, taky si potřebuje po pár hodinách služby za pokladnou nakoupit. Za mnou se kupí další zákazníci, jen už personál nevyvolává jejich jména. Při odchodu ve dveřích prodejny, které jsou stále otevřené, potkávám snad již posledního zákazníka.
A je to tady:
zavírací hodina za chvíli udeří.
Tak proč ta publicita?
Komu co řekne v naši malé obci s jedinou prodejnou moje jméno? Vždyť já už skoro třicet let nepracuji a do hospody taky nechodím. Je to moje chyba?
PF 2024!
Jirka M.
