Článek
Milada Horáková byla politička, kritička, právnička, bojovnice, manželka, matka.
Každý z nás má v životě různé role – v různých časových etapách lidstva, státu, ale hlavně ve svém vlastním životě.
Morální kompas a zásady nadřazené vlastnímu životu – to je odkaz Milady Horákové.
Demokracie a svoboda nejsou zadarmo. Někdo by řekl, že bez obětí není vítězství.
Co ale znamená vítězství…? Být zavražděn komunisty ve vykonstruovaném procesu?
Odkazem dějin a našeho života může být už jen to, že jsme byli.
Ovšem u Milady Horákové je to jinak… její vzdor a význam pro naši historii, ale hlavně pro naši budoucnost, jsou nepřehlédnutelné.
Nedává mi proto smysl, proč jsme našli odvahu zakázat komunismus až v roce 2025.
Po sametové revoluci to nevyšlo – tenkrát se dala přednost spojení veřejnosti a nekonfliktnosti před nutností.
Krásné přepisování minulosti a nevyjadřování se ke zločinům Komunistické strany dnes jakoby nikoho nezajímaly.
Nezajímá nás ani to, že KSČM se tak moc snaží zastavit posilování armády a neposkytnutí pomoci Ukrajině.
Jejich alibismus v prohlášení, že Maďarsko a Slovensko by měly být vzorem, protože oslavují spojenectví s Ruskou federací…
Jsem snad naivní, když si myslím, že režim, který v minulosti spáchal tolik justičních vražd jen proto, aby posílil svůj vliv a umlčel opozici, by neměl mít podporu a hlas v parlamentu?
Ať už sám za sebe, nebo za ekonomický projekt „Stačilo!“.
Mráz mi běhá po zádech, když mi na mysl přijde myšlenka, že za levnější plyn vyměníme svou duši.
Nezlobte se na mě, ale přece jen je lepší, když se válečná linie drží co nejdál od našich hranic.
Omlouvám se, ale teď budu alibista já – je lepší, když bomby dopadají na Kyjev, než na Prahu.
Paní doktorko Horáková, odpočívejte v pokoji!