Článek
Když jsem začal chodit do školy,myslím,že to bylo 2.září 1968,a ve Stříbře to znamenalo mezi tanky,rodiče rozhodly,že mě přihlásí do rybářského kroužku,abych se otrkal,neboť jsem byl velmi nesmělý.Máma prohlásila,že mi to určitě půjde,neboť dědeček byl vyhlášený rybář,který se domů bez dvou štik nikdy nevracel a na montáži na Slovensku chytil hlavatku 130 cm.Do kroužku jsem docházel poctivě,ale nelze napsat,že by se mi přliš dařilo.Byl jsem vždy poslední,kdo byl připravený na nahození a poslední,kdo měl na konci sbaleno.Instruktor to většinou nevydržel a pomohl mi-jinak bychom tak byli asi i teď .Rybářský lístek jsem nakonec dostal.Popravdě nevím,zda rozhodli moje teoretické znalosti,které byli vždy skvělé,nebo to,že otec byl lékař a vedoucí nechtěl na maloměstě riskovat…Tešil jsem se na zahájení velmi a rozhodl jsem se,že budu místo s obrovským časovým předstihem zakrmovat.Zároveň jsem se rozhodl,že akci před rodiči utajím. Vždy byli s mou malou sestrou na procházce,vařil jsem kolínka nebo fleky z ušetřených peněz.
Každé ráno jsem si přivstal a místo přikrmil.Večer jsem pak vyslechl rodiče,jak si říkají ,že chodím do školy už v 7 hodin.Učiněný závěr byl,že se mi tam asi líbí.Při zahájení jsem byl na místě u ve čtyři hodiny.Jakmile se rozednělo,nahodil jsem a čekal.To už byli oba břehy
obsypány rybáři.Do osmi hodin ani záběr a vedle mě si sedl spolužák,ktery asi během 10 minut vylovil pětikilového kapra.S radostným jásotem odešel domů a já si sedl na jeho místo.Celé dopoledne uplně bez záběru,poté si na mé místo sedl pán,ktery bydlel v naší ulici a behěm asi čtvrthodiny vylovil dva kapry.To už na mě bylo moc a s brekem jsem odešel domů.Tak skončila moje rybářská kariéra….vlastně úplně ne,potom už ,když jsem chodil na vš ,jsem byl jednou na rybníku,který patřil Záp.lesům/spolužákův otec tam pracoval jako právník/ a tam nešlo nic nechytit….vedle nás ,pokud si dobře pamatuju seděl sovětský velvyslanec…no,možná jenom rada…
