Článek
Každý den mám v životě nejen své, ale i mnoho „cizích“ dětí a musím říct, že některé stravovací návyky mě nepřestávají udivovat.
Každý den mám v životě nejen své, ale i mnoho „cizích“ dětí a musím říct, že některé návyky mě nepřestávají udivovat.Každý den mám v životě nejen své, ale i mnoho „cizích“ dětí a musím říct, že některé návyky mě nepřestávají udivovat.
Vím, že děti a jídlo je mnohdy až neuvěřitelný boj. Všechno ovšem záleží na výchově a na přístupu, který nastavíme už od prvních lžiček.
Co by sis dal k obědu?
Špagety.
Jídlo přistane na stole a nikdo se ho ani nedotkne.
Co dělat v takové situaci? Nutit dítě do jídla, které si sami vybralo? Nebo to nechat být, protože se děti do jídla nemají nutit? A co když nemá možnost volby a dostane něco, na co zrovna nemá chuť?
Tohle není zrovna náš případ, ale jednoho takového „jedlíka“ má doma moje skvělá kamarádka. Fascinuje mě to naprosto pokaždé, když se objevím na návštěvě v době oběda nebo večeře. Mladý pán si poručí jídlo, kterého se ovšem ani nedotkne. Ale víte co? Je to pro něj výhra, protože celou dobu, kterou sedí s plným talířem na stole, má zapnutou pohádku. Není to super? Hodina „klidu“, během které ho nikdo neposílá uklidit pokoj, nebo dělat domácí úkoly. A mnohdy to trvá ještě déle.
U nás doma se vždy snažíme shodnout na tom, co budeme společně vařit. Pokud děti vymyslí jídlo, chci, aby ho opravdu jedli. Neexistuje, že by se talíře ani nedotkli a jídlo neochutnali. Narozdíl od většiny rodin sedíme u stolu všichni společně. V klidu, bez televize. Není nic krásnějšího, než když se sejde celá rodina a společný čas u jídla tráví povídáním o tom, co za celý den zažili, nebo co jim udělalo radost.
Jestli je něco, co při jídle opravdu nenávidím, je to televize a mobil. Nesčetněkrát jsem zažila chvíle, kdy se dítě věnuje pouze pohádce a zapomíná jíst. U jídla sedí hodinu a ani v nejmenším nevnímá, co jí. Pokud ovšem vůbec jí. Když jsem poprvé viděla, jak kamarádka svého 6 letého syna krmí u pohádky, protože sám by nic nesnědl, nevěřila jsem svým očím. Jaké následky takový přístup bude mít? Bude ho krmit i ve školní jídelně? Kdy si uvědomí , že její syn je dost chytrý na to, aby věděl, že je to snadno získaný čas u pohádky?
Argumenty pro nucení do jídla? Dávají smysl.
V první řadě je důležité říct, že malé děti neví, co je pro ně dobré. Mnoho rodičů zastává názor, že děti nemají dostatek zkušeností a často odmítají potraviny, které jsou pro ně nutričně důležité. Bez nátlaku by jejich jídelníček obsahoval jen pizzu, špagety a sladkosti.
Zdraví musí být na prvním místě. Nechci tím říct , že si moje děti nikdy nesmí dát pizzu, snažím se ale taková jídla kompenzovat něčím lepším, přínosnějším. Děti, které nejí dostatečně nebo odmítají důležité potraviny, mohou trpět nedostatkem vitamínů a minerálů, což vede k oslabené imunitě, špatnému vývoji a problémům s energií.
Stravovací návyky budujeme už v útlém věku a zůstanou nám na celý život. Znám rodiče, kteří se bojí, že pokud dítě nebude jíst různorodě, přenese si nezdravé stravovací návyky do dospělosti. Základem zdravé výživy je pravidelnost a pestrost, což se dítě samo nenaučí. 1 dítě z 10 by na pustém ostrově dalo přednost brokolici před čokoládou. Takhle to však nemůže praktikovat celý život.
Nastávají i situace, kdy je odmítání jídla pouhý vzdor a snaha o manipulaci. Děti mají potřebu rozhodovat, nebo jen chtějí ukázat, že dokážou mít vlastní názor.
Argumenty proti nucení do jídla? Dávají smysl.
Velkým problém je dle mého názoru zejména porucha přirozeného vnímání hladu. Když dítě jí pod tlakem, přestává poslouchat signály svého těla. Může se naučit jíst i tehdy, kdy nemá hlad, což v dospělosti vede k přejídání nebo naopak k odporu k jídlu.
Velmi často hrozí vznik stravovacích poruch. Mnoho odborníků spojuje nucení do jídla s budoucím vznikem anorexie, bulimie nebo emočního jedení. Strach z jídla nebo jeho odmítání jako forma vzdoru vůči autoritě rodiče není nic neobvyklého.
Děti, které jsou ke každému soustu nucené, mohou cítit stres u každého jídla. Nejen v dětství , ale i v dospělosti. Místo radosti ze společného stolování zažívají napětí a strach, což může vést k úzkostem i v jiných oblastech života.
Pokud dítěti neustále někdo říká, kdy a kolik má jíst, ztrácí důvěru ve vlastní tělo. To může vést k tomu, že se v dospělosti bude řídit dietami, externími pravidly a nebude vnímat skutečné potřeby svého organismu.
Jak najít zlatou střední cestu?
Pokud dítě nechce jíst, je důležité zjistit, proč. Možná nemá hlad, možná mu jídlo opravdu nechutná, nebo ho bolí bříško. Klíčem je nabídka bez nátlaku – dítěti poskytnout zdravé a vyvážené možnosti, ale nechat ho, ať si samo vybere a reguluje množství.
Důležité je také udělat z jídla příjemný rituál. Pokud rodič během jídla kouká do mobilu, nebo třeba vyvíjí tlak, dítě se může začít bránit už jen z principu. Někdy pomůže nechat dítě jíst v klidu a samostatně, nabídnout mu různé textury a chutě a hlavně mu jít příkladem.
Já sama nedokážu říct, jaká cesta je podle mě nejlepší. Stravovací návyky dětem buduji už od malinka a zatím musím říct, že velmi úspěšně. U svých dětí neznám chvíle, kdy by odmítali jíst, nebo mi vzteky hodili talířem o zem, protože na něm byla brokolice. I toho jsem byla svědkem.
Věřím, že mnoho dětí má s jídlem problém, ale…
Není to chyba rodičů?
Každý máme jídla, která nám nechutnají. Vždy se ale dají najít alternativy. Nevěřím, že existují děti, které do sebe nedostanou například ani kousek zeleniny. Nemáš rád cuketu? Nevadí, můžeš si dát rajče.
Tento věčný boj mezi rodiči nikdy nebude mít jednoznačného vítěze. Někteří přísahají na starou školu, kde se od dětí očekávalo dojídání všeho na talíři. Jiní naopak věří v moderní přístup, kde dítě poslouchá své tělo.
A co vy? Máte doma vybíravé dítě? Nutíte ho do jídla, nebo mu dáváte volnost? Podělte se o svůj názor v komentářích!
