Článek
Izraelská armáda nyní považuje 30 % Pásma Gazy za „operační bezpečnostní perimetr“, ve kterém nebude Palestincům umožněno žít. Od 18. března pak bylo nově či opětovně vysídleno přes půl milionu lidí. Podle dat Oxfamu drtivá většina palestinských dětí dnes přežívá s méně než jediným jídlem za den a podle Lékařů bez hranic se Gaza stává masovým hrobem.
Podle Integrované fázové klasifikace potravinové bezpečnosti se již půl milionu lidí nachází v nejvyšší, katastrofální fázi hladomoru. Více než 65 000 dětí mladších pěti let trpí akutní podvýživou. Jen od března zemřelo nejméně 57 dětí hlady.
Události posledních měsíců sledujeme v reálném čase – prostřednictvím záběrů z místa a svědectví, která se šíří rychleji než kdykoli v historii. Do tohoto kritického bodu se ale Gaza nedostala z ničeho nic. Kdo teprve dnes začíná mluvit o „neudržitelné situaci“, byl buď slepý, nebo se vědomě podílel na udržování genocidy.
Porušování mezinárodních závazků jde ruku v ruce s omezováním práv propalestinských aktivistů
Od vydání zatykače Mezinárodním trestním soudem na některé reprezentanty Izraele a Hamásu, včetně Benjamina Netanjahua, jen přibývá dalších válečných zločinů. I přesto ale představitelé celé řady států odmítají své závazky vůči haagskému tribunálu respektovat. Nejvíce do očí bijícím případem je Viktor Orbán, který izraelského premiéra přivítal na oficiální návštěvě. Podobná stanoviska ale zaujímá i řada západoevropských států. Francie tvrdí, že Netanjahu by mohl požívat imunity, britský premiér pokáral ministra zahraničí Davida Lammyho za to, že zopakoval stanovisko ICC ohledně porušení mezinárodního práva. Nastupující německý kancléř Friedrich Merz uvedl, že by bylo „naprosto absurdní“, kdyby Netanjahu nemohl navštívit Berlín.
V zámoří Netanjahuův nejbližší spojenec Donald Trump a jeho krajně pravicová administrativa zachází ještě dál a spustila razantní útok na svobodu slova a akademickou svobodu. Univerzity se, pokud nechtějí přijít o federální financování, musí podřídit požadavkům vlády. Mezi ně patří zmocnění univerzitních bezpečnostních složek k zatýkání osob či změny ve vedení oddělení pro Blízký východ. Přibývají instance, kdy jsou studenti a aktivisté za bílého dne unášeni maskovanými ozbrojenci pro svůj propalestinský aktivismus. Podobným směrem se ale vydává i německá vláda, která pod smyšlenými záminkami spustila proces vyhoštění čtyř vůdčích postav propalestinského berlínského hnutí.
Od hlasů proti příměří k alibismu
Politici a instituce, které dnes hovoří o tragédii v Palestině, ještě nedávno hlasovali proti příměří i proti humanitární pomoci. Nikdy se skutečně nepostavili za důsledné dodržování mezinárodního práva. Nikdy neodsoudili koloniální a apartheidní politiku Izraele. A když teď převlékají kabáty, nijak neřeší zdrcující poměry Gazanů – chrání jen svůj mediální obraz. Proti tolik potřebné pomoci se česká vláda opakovaně postavila. Hlasovala proti rezolucím OSN i proti prohlášením EU, jejichž cílem bylo ukončení násilí a zajištění pomoci civilnímu obyvatelstvu.
Premiér Fiala a ministr Lipavský dnes tvrdí, že „pomoc podporují“. Prokazatelné lži. Prezident Pavel mluví o „neudržitelné situaci“ a o „opatrnosti“ vůči činům současné izraelské vlády. Jenže problém není jen Netanjahu. Izraelský režim je dlouhodobě režimem apartheidu a kosmetické změny ve vedení na realitě nic nemění. Zločiny nejsou ostatně páchány jen v Gaze. Denně přicházejí zprávy o násilí a bezpráví i z kolonizovaného Západního břehu.
Je třeba též podotknout, že genocidní politika vlády nereprezentuje názor celé izraelské společnosti. V Izraeli se v posledních měsících zintenzivnily protiválečné protesty, vedené zejména levicovými skupinami a rodinami rukojmích, které kritizují pokračující vojenskou operaci v Gaze a požadují okamžité příměří. Ejnav Zangaukerová, matka jednoho z unesených, na dubnové demonstraci uvedla, že „vojáci jsou posíláni do války, která nemá konec ani cíl“ a že vláda by mohla uzavřít dohodu o příměří „už zítra ráno“, kdyby chtěla.
Šance protiválečné a levicové opozice na vládnutí jsou ale minimální. Dle průzkumů veřejného mínění by strany zastupující tuto část izraelské společnosti mohly získat přibližně jen 20 mandátů ve 120členném Knesetu. Na druhou stranu mezi nejpravděpodobnější nástupce Benjamina Netanjahua patří Itamar Ben-Gvir či Naftali Bennett. S nimi ale zlepšení situace Palestinců a narovnání práv rozhodně nepřijde, spíše naopak. Nijak se netají svými názory na anexi dalších území, podporou osadnictví a tvrdých válečných operací.
Poměry na území Izraele a Palestiny je možné řešit jen radikální změnou tamního systému. Na to musí také konečně začít upozorňovat mezinárodní společenství, včetně české diplomacie. Vedle toho je naprosto zásadní vyhlásit sankce a embargo na vývoz zbraní do Izraele, na kterém se v hojné míře podílí i český zbrojní průmysl.
Činů se ale od současné české politické reprezentace nedočkáme. V lepším případě uvidíme jen další lži a prázdné fráze. V tom horším budeme dál sledovat její aktivní podporu genocidy.
Pokud sdílíte víru v mezinárodní právo, důstojnost každého člověka a neústupný odpor vůči genocidě, tak se přidejte k Budoucnosti.
