Článek
Když se řekne rok 2037, většina z nás si představí létající auta, umělou inteligenci řídící domácnosti nebo alespoň naději na dostavěný Pražský okruh. Premiér Andrej Babiš má ale jinou vizi: sám sebe ve Strakově akademii.
Ve svém pořadu Sorry jako se po boku Karla Havlíčka nechal slyšet, že jeho největším cílem je vyhrát volby v letech 2029, 2033 a 2037.
Pokud by se tento velkolepý plán stal realitou, bylo by mu na konci tohoto tažení úctyhodných 82 let. Je evidentní, že politik po osmdesátce, který drží kormidlo státu, je zřejmě oním „ideálem“ moderní dynamické správy země, po kterém všichni toužíme.
Sliby se slibují a volič se raduje
Zajímavé na celé situaci není ani tak to, že má politik velké ambice, ale spíše to, jak flexibilní má paměť. Už dnes je nejstarším premiérem od vzniku Československa (překonal i Tomáše Garrigua Masaryka, který se vlády na chvíli ujal v 68 letech).
Kdybychom ale měli věřit jeho předchozím slovům, už dávno by se věnoval vnoučatům a pěstování řepky. Pojďme si ten politický kalendář trochu osvěžit:
- Rok 2017: Favorit voleb Andrej Babiš slibuje, že pokud se stane premiérem, po čtyřech letech v politice definitivně končí. Následně se stal premiérem a... neskončil.
- Rok 2021: V předvolební brožuře slavnostně vyhlašuje, že kandiduje naposledy. Volby sice prohrál, ale v politice pohodlně zůstal.
- Rok 2022: Při obhajobě postu šéfa hnutí ANO jasně deklaroval, že hnutí už může fungovat bez něj. V roce 2024 se měl podle jeho tehdejších slov volit nový předseda. Znělo to jako hotová věc.
- Rok 2023: Definitivní konec měl přijít s prezidentskou volbou. Babiš sliboval, že v parlamentních volbách už kandidovat nebude. Petr Pavel ho porazil, ale výsledek? Předseda hnutí ANO plánuje ovládnout příští dekádu.
Elixír mládí jménem imunita
Nabízí se logická otázka: Proč se člověk v důchodovém věku, který by si mohl užívat miliardového jmění na Francouzské riviéře, chce neustále stresovat v české kotlině?
Při pohledu na jeho dlouholeté právní bitvy a kauzy se nelze ubránit docela racionální úvaze. Udržet se u moci není pro Andreje Babiše jen věcí ega, ale možná i existenční nutností.
Politický vliv, mocenský aparát a imunita fungují jako ten nejlepší bezpečnostní štít. Ztráta politické moci a případný odchod do ústraní by znamenal jediné – plné vydání napospas orgánům činným v trestním řízení, a to bez jakýchkoliv pák, jak situaci ovlivnit.
A to si zkrátka nemůže (a nechce) dovolit. Vidina doživotní politické imunity je zjevně silnější motivátor než klidný důchod.
Smutná realita českého rybníčku
Můžeme se nad představou dvaaosmdesátiletého premiéra pousmát nebo se jí děsit. Můžeme kroutit hlavou nad tím, jak snadno lze donekonečna recyklovat slib „kandiduji naposledy“.
Ta největší pointa ale neleží u Andreje Babiše. Leží u nás. Když totiž člověk sleduje dlouhodobé nálady ve společnosti a chování tuzemského elektorátu, nezbývá než si cynicky, ale zcela upřímně přiznat jedinou věc: Nakonec bychom se vůbec nemohli divit, kdyby se mu to opravdu podařilo.
Děkuji vám, že jste dočetli až sem. Pokud vám mé texty dávají smysl, baví vás tento styl necenzurované a přímé žurnalistiky a chtěli byste podpořit vznik dalších podobných článků, budu nesmírně vděčný za váš příspěvek. Můžete mě podpořit jednoduše kliknutím na tlačítko níže.
