Článek
Sedíte na poradě, odprezentujete perfektní výsledky a v duchu se potíte. Hlavou vám běží jediná myšlenka, že tentokrát už na to kápnou a zjistí, že vlastně vůbec nevím, co dělám. Zatímco průměrný manažer s excelovskou tabulkou plnou chyb sebevědomě žádá o prémie a služební auto, vy úzkostlivě čekáte na vyhazov.
Vtip je v tom, že nejde o vadu vašeho charakteru. Dunning-Krugerův efekt, kdy blbci prostě neví, že jsou blbci, se už dávno stal oblíbeným hospodským tématem. O jeho odvrácené straně se ale zarytě mlčí. Syndrom podvodníka přitom drtí ty nejostřejší tužky v penále.
Evoluce nebere ohledy na vaše KPI
Na rovinu, za váš permanentní pocit nedostatečnosti může tlupa kdesi v pleistocénu. Pravěký člověk, který se prsil, že sám uloví mamuta, a všechny blahosklonně poučoval o správném štípání pazourku, dlouho nepřežil. Zbytek jeskyně ho pro jeho aroganci prostě vyrazil do mrazu.
Přežili ti, kteří o sobě neustále pochybovali. Evoluce nás naprogramovala k hyper-vigilanci. Kdo permanentně analyzoval svůj sociální status, schopnosti a reálný přínos pro kmen, udržel se u ohně a mohl se rozmnožit.
V pravěku to byla neprůstřelná pojistka přežití. V moderním open spacu, kde se reálné ohrožení života smrsklo na to, jestli někdo nedoplnil papír do tiskárny nebo nezaplatil včas složenku, se tenhle starý software utrhl ze řetězu.
Mozek v korporátní pasti
Náš nervový systém prostě nerozlišuje mezi hrozbou vyhnání z kmene a pátravým pohledem HR ředitelky.
Když povýšíte, dostanete přidáno nebo vyřešíte složitý projekt, váš mozek to nevyhodnotí jako důvod k oslavě. Vidí narušenou rovnováhu. Zvýšená viditelnost rovná se větší terč na zádech. Místo abyste si bouchli šampaňské, vaše prefrontální kůra spustí poplach a začne hledat důkazy, proč si tenhle čerstvý úspěch nezasloužíte. Je to čistě obranný mechanismus.
A popravdě, dává to perfektní smysl. Syndrom podvodníka není nemoc. Je to spíš vedlejší efekt vysoké emoční inteligence a schopnosti nemilosrdné sebereflexe.
Lidé bez špetky sebereflexe na D1 v klidu problikávají sanitky a v práci si berou úvěry na vlastní genialitu. Vy se trápíte, jestli ten včerejší report mohl být o procento přesnější.
Odhoďte pocit viny
Zahoďte všechny ty motivační příručky, které vám radí myslet pozitivně a opakovat si před zrcadlem afirmace. Nepomůžou. Váš mozek se nesnaží sabotovat vaši kariéru, jen dělá pečlivě svou práci. Snaží se vás udržet v bezpečí před imaginárním vyhnanstvím od kávovaru.
Jakmile pochopíte, že ten nepříjemný hlas v hlavě není objektivní zhodnocení vašich dovedností, ale jen špatně seřízený pravěký radar, máte napůl vyhráno. Příště, až na vás padne hrůza, že jste podvodník, co se do své židle jen šťastnou shodou okolností omylem propil, vezměte to jako prosté potvrzení faktu. Potvrzení, že zkrátka nejste idiot.
Pokud vám čtení těchto řádků právě ušetřilo pár tisíc za sezení u terapeuta nebo zbytečně spolykané prášky na nervy, budu rád i za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Díky tomu budu moct dál rýpat do věcí, o kterých se na poradách všichni bojíte mluvit nahlas. Děkuju za podporu.
Zdroje:
https://paseda360.com/articles/whats-the-difference-between-imposter-syndrome-and-dunning-kruger-effect/
https://medium.com/@matt_7263/a-brief-history-of-imposter-syndrome-0123960d7c45
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7213777/
https://medium.com/@arthurbnetto/dunning-kruger-and-imposter-syndrome-a-reflection-from-my-phd-34e535971193
