Článek
Běhání ničí kolena. Určitě. Stejně jako pivo po desáté večer prý už neškodí. Tohle je lidová moudrost, co se drží zuby nehty, ale je to kec. Absolutní nesmysl. Věda to už dávno rozcupovala na kousky.
Problém je, že k lidem, co funí do schodů jako parní lokomotiva, se tyhle informace nedostanou. Oni mají jiné starosti, třeba cestu z auta k pokladně. A tak se tenhle nesmysl šíří dál, zatímco jim kolena zvesela tuhnou na gauči.
Je to k nevíře, jak moc se bojíme pohybu, ale s jakou lehkostí ignorujeme to, co nás skutečně zabíjí. Sedíme v kanceláři, sedíme v autě, sedíme u jídla a večer si sedneme (nebo rovnou lehneme) k televizi.
A pak se divíme, že nás všechno bolí. Že naše kolena kňučí při každém kroku. Ale ne, za to může to běhání, co jsme zkusili před pěti lety.
Vrátíme se k tomu, kde se ten mýtus vzal a co na to říká věda.
Mýtus starý jak odpružené boty
Představte si kloubní chrupavku. Není to kus mrtvé gumy. Je to jako houba. Aby byla zdravá, musí se „ždímat“ a zase nasávat živiny. A jak ji vyždímáte? Pohybem. Zátěží. Střídáním tlaku a uvolnění.
A teď si představte, co se stane s houbou, když ji necháte ležet na suchu dva roky. Vyschne, začne se drolit, ztratí pružnost. A přesně to samé se děje s vaší chrupavkou, když prosedíte život v kanceláři a proležíte večery u Netflixu.
Odborné studie, které se tím zabývají, mluví jasně: pravidelní rekreační běžci mají chrupavku často tlustší a zdravější než nesportující populace. Jejich chrupavka je zvyklá makat, je lépe vyživovaná. Neopotřebovává se, ona se zpevňuje.
Je to jako svaly. Když zvedáte činky, svaly rostou. Když jen ležíte, atrofují. Proč by u kloubů platilo něco jiného?
Samozřejmě, pokud vážíte 130 kilo a bez tréninku vyběhnete maraton v botách po dědovi, tak si ty kolena zničíte. Ale to není vina běhání. To je vina vaší blbosti a absence selského rozumu. Běhání vyžaduje postupnost, techniku a rozumné boty. Ne výmluvy.
A co je tedy ten slíbený zabiják? Ten, co na vás číhá každý večer po práci?
Kde se rodí skutečná artróza
Skutečným nepřítelem kolen není běh, ale inaktivita. Sedavý životní styl je pro klouby devastující.
Věda (konkrétně studie analyzující výskyt osteoartrózy u běžců a neběžců) ukázala zajímavá data. Pravděpodobnost, že budete potřebovat totální endoprotézu kolena (výměnu kloubu), je u rekreačních běžců výrazně nižší než u lidí se sedavým způsobem života.
Proč? Protože ten gauč spouští spirálu smrti pro vaše kolena.
První věc: když sedíte, chrupavka není vyživovaná. Začne degenerovat.
Druhá věc: bez pohybu ochabují svaly kolem kloubu, hlavně kvadricepsy (stehenní svaly). A svaly jsou to, co ten kloub drží pohromadě a tlumí nárazy. Když svaly zmizí, všechna zátěž (i jen při chůzi na záchod) jde přímo do té oslabené chrupavky.
Třetí věc: gauč + chipsy = kila navíc. Každé kilo nadváhy znásobí zátěž na kolena při každém kroku. Člověk, co váží sto kilo a jen sedí, ničí svá kolena daleko víc, než sedmdesátikilový běžec, co dá pětadvacet kilometrů týdně.
Pak je tu ještě ten zánět. Chronická nečinnost těla spouští zánětlivé procesy v organismu. Tyto záněty také napadají kloubní tkáně. Věda naznačuje, že pohyb tyto záněty tlumí.
Takže když mi někdo říká, že neběhá, aby si šetřil klouby, vidím člověka, co nechává auto stát v garáži deset let, aby se mu neopotřebovaly pneumatiky, a diví se, že mu pak zreziví motor a zpuchří gumičky. Je to nesmysl.
Změňte pohled na svět, než bude pozdě
Neříkám, že každý musí být Usain Bolt. Ale přestaňte se vymlouvat na kolena. Pokud vás kolena bolí při běhu, obvykle to není proto, že je běh špatný, ale proto, že máte špatnou techniku, špatné boty, nebo jste se začali hýbat příliš zhurta po deseti letech sezení. Nebo máte ochablé svaly, které koleno stabilizují.
Prostě vstaňte. Vyjděte schody. Jděte se projít. Pak začněte klusat.
Klouby jsou tu od toho, aby kloubily. Pohyb je život. Gauč je pomalá a pohodlná cesta k invalidnímu důchodu.
Chtít zdravá kolena a prosedět život v obýváku je jako chtít vyhrát ve sportce a nepodat tiket. Nezafunguje to.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a nezůstali raději zabořeni do polštářů na gauči, kde se kolena tak krásně rozpadají. Jestli se vám moje rýpání do zaběhlých mýtů líbilo a chcete, abych dál sypal sůl do ran lenochům a odhaloval pravdu bez zbytečného medu kolem huby, zvažte symbolický příspěvek na mou tvorbu. Uvolní mi to ruce (a doufejme, že i vaše nohy) pro další bitvy s hloupostí. Díky!
