„Člověk bez páteře, estébácká špína.“ Ondřej Novotný na pódiu rozsekal ministra Klempíře

Když vyhrajete anketu oblíbenosti a dostanete do ruky mikrofon, můžete buď nudně poděkovat mamince a sponzorům, nebo ten drahocenný čas využít k tomu, abyste pojmenovali věci pravým jménem.

Ondřej Novotný, spoluzakladatel Oktagonu a moderátor vítězného sportovního podcastu Kudy běží zajíc, si vybral druhou možnost. A cílil s přesností elitního MMA zápasníka přímo na komoru. Na paškál si vzal samotného ministra kultury Otu Klempíře.

Novotný zahájil svůj projev s notnou dávkou jízlivosti, když konstatoval, že na kulturní akci tak nějak očekával účast ministra kultury, kterého rovnou překřtil na „pana Udavače“.

Tím otevřel téma, ze kterého běží mráz po zádech, a to snahu vlády odstřihnout veřejnoprávní média od nezávislých koncesionářských poplatků a napojit Českou televizi a Český rozhlas přímo na státní rozpočet.

Jinými slovy: udělat z nich poslušné pejsky závislé čistě na tom, kolik jim vláda zrovna milostivě přisype do misky.

Kdo jiný by se totiž hodil na špinavou práci postupného zardoušení nezávislých médií, než člověk s Klempířovým morálním kreditem? Kdo jiný by dokázal lépe plnit politické zadání než ten, kdo má ohýbání hřbetu bezpečně natrénované už z dob hlubokého socialismu?

A právě tady přešel Novotný do tvrdého slovního direktu a na adresu Klempíře vypustil jasný a nekompromisní vzkaz, na který jen tak nezapomeneme: „Člověk bez páteře, estébácká špína.“

Na pódiu to Novotný rozvedl zcela bez obalu: „Samozřejmě koho jiného si vybrat než člověka bez páteře na to, aby zničil veřejnoprávní média… Je mi jasné, že teď se cítí nahoře, že tam má spoustu přátel nebo patolízalů. Pak už se k němu nikdo nebude chovat tak hezky jako teď. Pak už se k němu budou chovat tak, jak si zaslouží, to znamená jako k estébácký špíně.“

Tato drsná slova nejsou žádným náhodným plácáním do prázdna. Připomínají temnou minulost, na kterou by pan ministr nepochybně nejraději zapomněl.

Ota Klempíř totiž za minulého režimu figuroval jako tajný spolupracovník StB s krycím jménem „Olda“. Jak nedávno popsala Paměť národa, neváhal tehdy estébákům udat svého známého Martina Semráda za to, že pěstuje marihuanu a dává ji kamarádům.

Výsledek? Semrád dostal od StB ultimátum, odmítl donášet, letěl ze školy a přišel o svůj životní sen. Kariéra udavače Oldy ale zjevně vesele frčela dál, až rovnou do ministerského křesla.

Novotný, který sám pro veřejnoprávní média nikdy nepracoval, svým závěrečným apelem na ochranu svobody slova ukázal, že mu osud nezávislé žurnalistiky není lhostejný.

A ukázal to v době, kdy se mnozí raději bojácně drží zpátky, aby si náhodou nerozhněvali mocné. Klempíř se sice dnes možná cítí pevně v kramflecích, obklopen zástupem ministerských patolízalů, ale politická karta se může velmi rychle obrátit.

Sledovat politiky s estébáckou minulostí, jak s pocitem absolutní bohorovnosti kroutí krkem veřejnoprávním médiím a tváří se u toho jako reformátoři rozpočtu, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na udávání kamarádů ani na nákup politické poslušnosti médií, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!