Článek
„Já nic nechci.“ Tuhle větu v listopadu slyší snad každý, kdo má rodiče. A každý ví, že se jí nemá věřit. Takže se kupuje. Mamce, taťkovi, tchyni, sestře, jejím dětem. A v lednu přijde výpis z účtu.
Vánoce měly být svátky klidu. V mnoha rodinách se z nich ale stala tichá daň. Nikdo ji nevyhlásil, nikdo ji neschválil, a přesto ji platí skoro všichni.
Laťka jde každý rok výš
Podle průzkumu Ipsos pro GLS dá letos za dárky přes pět tisíc 47 % lidí. Loni to bylo 43 %. Přes deset tisíc utratí 14 % nakupujících, loni jich bylo deset. Tři čtvrtiny lidí chtějí mít nakoupeno do konce listopadu a dvě třetiny čekají na Black Friday. E-shopy hlásí, že letošní sezóna může být nejsilnější v historii. Pro ně určitě.
Celé Vánoce i s jídlem a výzdobou vyšly průměrnou domácnost už loni podle České bankovní asociace na 12 600 korun. Letos to levnější nebude.
Ceník, který nikdo nesepsal
Každá rodina ho má. Rodičům do dvou tisíc, sourozencům a babičkám kolem tisícovky. Takové částky se nejčastěji objevují v diskuzích na českých fórech. Jednotlivě nic hrozného. Dohromady se to ale podle jedné z diskutujících „šíleně nasbírá“.
Tisíce přitom utrácet nechce skoro nikdo. Ještě víc se ale lidé bojí, že budou za skrblíky. A tak kupují věci, které nikdo nepotřebuje, jen aby se nikdo neurazil. Kdo zlevní první, prohrál. Kdo přidá, nastavil laťku na příští rok.
Nejostřejší spory vznikají tam, kde se nemluví vůbec. Rodič tvrdí, že nic nechce, a pak je zklamaný. Sourozenci mají roky limit, až jeden z nich bez varování začne dávat méně. A od té chvíle už se neřeší dárky, ale kdo koho šizuje.
Dražší neznamená lepší
Psychologové Francis Flynn a Gabrielle Adamsová ze Stanfordovy univerzity přitom ukázali, že obdarované cena zajímá mnohem méně, než si dárci myslí. Drahý a levný dárek hodnotili stejně. Nápadně drahý dárek navíc může radost pokazit, protože obdarovaný cítí, že ho musí oplatit. Nejvíc lidi potěší to, o co si sami řekli. Případně peníze.
Drahý dárek, o který nikdo nestál, tak není projev lásky. Je to dluh, který se vrátí příští prosinec. A pokud se nevrátí, skončí v bazaru. Nebo ve skříni vedle loňské vonné svíčky.
Nejvíc to odnesou mladé rodiny
Mají vlastní děti, hypotéku a k tomu pocit, že rodiče, kteří jim celý život dávali, přece nemůžou zklamat. Dětem chtějí nadělit hodně, rodičům něco pěkného a na sebe už nezbude nic. Prarodiče jsou mezitím k vnoučatům tak štědří, že doma pod stromkem pak nadílka vypadá jako úsporná verze té od babičky.
Stačí jedna zpráva
Rodiny, které z toho kolotoče vystoupily, si to prostě řekly nahlas. Limit na dospělého, dárky jen pro děti, losování nebo sdílený seznam přání. Někde platí i tvrdší pravidlo: kdo nic nechce, nic nedostane. Prý funguje překvapivě rychle. Rodina se tak konečně naučí říkat svá přání nahlas.
Na začátek stačí jedna zpráva do rodinného chatu: „Letos dospělým dárek do tisícovky a zbytek dáme dětem.“ Odeslat ji je těžší, než se zdá. Pořád je to ale nejlevnější vánoční dárek, jaký můžete dát.
