Článek
Současná vládní garnitura před volbami naslibovala lidem v penzi zázraky a modré z nebe. Nyní se ale naplno ukazuje krutá realita jejich vládnutí. Místo opravdových a hlubokých systémových změn, jako je třeba masivní podpora terénních sociálních služeb nebo zásadní navýšení příspěvků na péči pro ty nejohroženější, přichází kabinet s neuvěřitelně komickým řešením.
Senioři dostanou od státu pět set korun. A to navíc pouze tehdy, když se dožijí magické hranice osmdesáti let, a pak případně každých dalších pět roků. Bývalý šéf sociálního resortu za lidovce si zcela logicky dovolil tuto směšnou almužnu označit za velmi laciný marketingový tah, jehož skutečnou cenu zaplatí až budoucí generace.
Křik místo argumentů
Na tento věcný a racionální argument ovšem z ministerstva práce nedorazila žádná dospělá odpověď. Současný vládní strážce sociální kasy Aleš Juchelka totiž předvedl přesně to, co se učí hned v první lekci politické manipulace. Když náhodou nemáš v ruce jediný pádný argument a jsi zahnán do kouta, začni z plných plic křičet, že za všechno může ten před tebou.
Místo toho, aby pan ministr před národem obhájil svůj geniální plán s jednorázovou pětistovkou, obořil se zprudka na svého předchůdce. Z jeho klávesnice jsme se dozvěděli, že minulá vláda po sobě zanechala jen katastrofální spoušť, že prý sestavila zcela vylhaný rozpočet a že by měl opoziční poslanec raději tiše šoupat nohama.
Je to klasická a velmi průhledná ukázka taktické komunikační mlhy. Účel je naprosto jasný. Odveď pozornost veřejnosti od prostého faktu, že tvoje vlastní předvolební sliby jsou jen prázdné fráze, a začni co nejrychleji ukazovat prstem na kohokoliv jiného.
Matematika vládního populismu
Největší úsměv na rtech ovšem vyvolává samotná matematika tohoto vládního dárku. Dát někomu pětistovku jednou za pět let znamená v přepočtu přidat mu zhruba osm korun měsíčně.
V dnešní době, kdy průměrná penze přesahuje dvacet tisíc korun, ukousne i ta nejskromnější inflace z peněženek seniorů doslova tisíce. Odhadem klidně dva tisíce korun měsíčně zmizí v propadlišti dějin jen a pouze kvůli znehodnocení peněz během oné zmíněné pětiletky.
Vládní politici se ale budou hrdě bít v prsa, jak moc myslí na ty nejzranitelnější, a přihodí jim slavnostně jednu bankovku s Boženou Němcovou. To přece není žádná zodpovědná sociální politika. To je jen cynická snaha koupit si levně vděčnost těch, kteří si už často bohužel nedokážou detailně spočítat, jak hluboce je s nimi manipulováno.
Pohádky o evropských dotacích
Pan ministr Juchelka se navíc ve své obhajobě pokusil blýsknout tím, jak mistrně a rychle přesměroval evropské peníze do sociálních služeb. Prý to mohl udělat už jeho předchůdce, ale ten se raději věnoval svým oblíbeným měkkým projektům.
Problém s tímto tvrzením spočívá v naprostém nepochopení toho, jak vlastně v reálu fungují dlouhodobé evropské dotační programy. Nemůžete jen tak zničehonic přijít na ministerstvo, lusknout prsty a vzít peníze z velkých projektů, které se plánovaly a schvalovaly dlouhé roky dopředu.
To by znamenalo kolaps už rozjetých závazků a obrovské penále. Ale na sociálních sítích zní takové rázné tvrzení o bleskovém přesměrování peněz nesmírně akčně a líbivě.
Kdo vlastně uráží seniory
Korunu všemu pak nasadil ministrův argument o údajném označování důchodců za hospodářské škody. Současný vládní tábor s obrovskou oblibou opakuje tento mýtus, že opozice považuje seniory za ekonomickou zátěž.
Je to přitom paradoxně právě Babišovo hnutí, které tento toxický narativ samo stvořilo. Byl to totiž přímo jejich vlastní poslanec, kdo tehdy u pultíku v poslanecké sněmovně začal spřádat divoké teoretické konstrukce o hospodářských škodách v souvislosti s valorizacemi.
Původní opoziční výrok se tehdy týkal pouze suchých dopadů na státní rozpočet, nikoliv lidí samotných. Propagandistická mašinerie současného kabinetu ale tuto účelovou lež opakuje tak dlouho a tak hlasitě, až se stala jejich vlastní svatou pravdou. A pan ministr ji teď bez mrknutí oka používá jako spolehlivý štít proti jakékoliv oprávněné kritice.
Účet za laciné divadlo
Celá tato úsměvná přestřelka je vlastně dokonalým obrazem fungování současné moci. Kabinet se dostal ke kormidlu na základě obrovských a naprosto nerealistických slibů. Lidem slibovali lepší zítřky, bezpečné stáří a raketovou prosperitu pro úplně všechny. Teď, když mají v rukou reálnou moc a reálný státní rozpočet, s hrůzou zjišťují, že peníze se nedají donekonečna tisknout přes noc.
Místo aby konečně přiznali barvu a řekli voličům čistou pravdu o stavu veřejných financí, volí cestu laciného pozlátka a zástupných gest. Pětistovka k narozeninám je přesně ten typ opatření, které skvěle vypadá na křiklavém předvolebním letáku, ale v reálném životě obyčejných lidí neřeší vůbec nic podstatného.
Lidé, kteří celý život poctivě pracovali a budovali tuto zemi, si na sklonku svého života zaslouží opravdovou a důstojnou péči. Zaslouží si pevnou jistotu, že když budou nutně potřebovat lůžko v domově pro seniory nebo pravidelnou pomoc pečovatelky, stát jim okamžitě podá pomocnou ruku.
Místo toho se bohužel stávají pouhými statisty v nekonečných předvolebních kampaních. Jsou cynicky redukováni na pouhé volební hlasy, které se politická reprezentace snaží koupit za jeden jediný jednorázový finanční příspěvek.
Opozice pak může jen tiše kroutit hlavou a sledovat, jak se z politiky vytrácí poslední zbytky zdravého rozumu a věcnosti. Upozornit dnes na čistý matematický a logický nesmysl totiž znamená vyslechnout si okamžité urážky a snůšku překroucených polopravd.
Pokud je toto onen nový a tolik vzývaný styl vládnutí, pak nás čekají opravdu mimořádně krušné časy. Konečný účet za tuhle velkolepou PR oslavu s pětistovkou v kapse totiž nakonec zaplatíme úplně my všichni. A bude to bolet mnohem víc než jen prohrané volby.
Sledovat politiky, jak se navzájem školí z demagogie a balamutí voliče almužnami, vyžaduje silný žaludek. Pokud vás mé glosy baví, budu obrovsky vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že vybrané peníze neutratím za laciné předvolební letáky ani za populistické kampaně, ale půjdou čistě na silnou kávu a provoz mé neustále opotřebovávané klávesnice. Obrovsky děkuji, že tu politickou komedii čtete se mnou!
