Klempíř chtěl řídit kulturu jako firmu. Resorty mu jeho koncepci rozcupovaly

Když předchozí vláda celé měsíce připravovala kulturní politiku státu se stovkami expertů, pan ministr Klempíř z hnutí Motoristé sobě nad tím jen ohrnul nos. Proč by se vlastně bavil s nějakými odborníky, že ano?

Novou vládní strategii pro kulturu, která má určovat směřování celého státu a desítek miliard korun, tak raději bleskově spíchla vedoucí jeho kabinetu Barbora Šťastná. Tedy zcela náhodou manželka jeho vládního kolegy a koaličního partnera ze stejné strany. To se to pak krásně vládne, když se úřady stávají jen malou rodinnou firmou.

Sám její hrdý manžel to následně pochválil slovy, že je koncepce přehledná a perfektní. Ostatní vládní instituce ale z tohoto amatérského paskvilu dostaly záchvat hrůzy.

V neveřejném připomínkovém řízení Klempířova koncepce doslova pohořela. Výtky ostatních resortů se čtou jako hodnocení velmi nepovedené seminární práce z prvního ročníku vysoké školy.

Ministerstvo financí okamžitě zchladilo Klempířovy sny a zásadně odmítlo jeho nápady na obří zvyšování platů, které v dokumentu vůbec nemají finanční krytí.

Ministerstvo vnitra v koncepci marně hledá jakoukoliv základní analýzu a ministerstvu školství připadá celý slavný dokument od Motoristů prostě jen velice obecný. Chybí tam konkrétní kroky, harmonogramy i peníze. Resort obchodu zase postrádá jakékoliv ekonomické vize.

Reakce pana ministra? Místo pokory a zamyšlení raději prská na sociálních sítích a vyřizuje si osobní účty se svým předchůdcem Baxou.

„Státní kulturní politika stanovuje především dlouhodobé priority. O stažení materiálu v žádném případě neuvažujeme,“ vzkazuje Klempíř všem arogantně.

Odborná veřejnost je v šoku. Desítky uměleckých organizací a odborů píší rozzlobené dopisy a žádají stažení tohoto diletantského dokumentu, který vznikal potichu a bez nich. Vadí jim, že z nové koncepce například úplně potichu zmizely zmínky o umělecké svobodě nebo o ochraně autorů před umělou inteligencí.

Klempíř si ale dál sebevědomě hraje na velkého stratéga a tvrdí, že za politiku odpovídá on, a ne nějaká oborová sdružení. Z ministerstva kultury si tak prostě udělal vlastní malou autokracii, kde odborný názor nehraje absolutně žádnou roli a nejdůležitější je jen razítko od kolegyně. S takovou pýchou se ale ještě nikdo nikdy úspěšným ministrem nestal.

Baví vás moje glosy a chcete podpořit nezávislé psaní? Zvažte prosím drobný příspěvek na moji tvorbu. Pomůže mi to psát dál a sledovat tyhle vládní kotrmelce zcela bez cenzury. Díky za každou vaši podporu!