Článek
Když si jdeme kupovat ojeté auto, ležíme měsíc v tabulkách. Počítáme spotřebu, cenu náhradních dílů a řešíme, jestli nám pojistka nezruinuje rodinný rozpočet. K nákupu přistupujeme s chladnou hlavou a kalkulačkou v ruce.
Ale když přijde na děti?
Tam na veškerou matematiku rezignujeme. Klademe si ruku na srdce, usmíváme se a tvrdíme, že to se přece „nějak zvládne“. Kdybychom si totiž ty reálné náklady předem spočítali, lidstvo by pravděpodobně do dvou generací dobrovolně vyhynulo.
Rovnou si to nalijme čistého vína. Vychovat v Česku jedno průměrné dítě od narození do jeho osmnáctin vás bude stát zhruba dva a půl až tři miliony korun.
A to se bavíme o naprostém standardu. Žádné soukromé lyceum ve Švýcarsku, žádný profesionální tenisový trénink od pěti let. Obyčejné státní školství, občasné moře v Chorvatsku a sem tam nový telefon. Pokud z potomka chcete mít nového Pastrňáka či Schicka, rovnou ten rozpočet vynásobte dvěma.
Pojďme si tu finanční sebevraždu rozebrat pěkně krok za krokem.
Dudlíková mafie a osobní bankrot v plenkách
Mýtus číslo jedna zní, že malé dítě nic nepotřebuje. Prý mu stačí mateřské mléko a láska.
Omyl.
Kojení je sice zdarma, ale průmysl s dětským vybavením je dokonale promazaná mašina na luxování peněženek. Dneska nekoupíte slušný kombinovaný kočárek pod pětadvacet tisíc.
Vydrží vám dva roky a pak ho s obrovskou ztrátou střelíte na bazaru. Do toho potřebujete autosedačku, která splňuje nejnovější bezpečnostní normy, protože přece nebudete šetřit na vlastním dítěti. K tomu chůvičky, monitory dechu, sterilizátory a oblečky, ze kterých to malé monstrum vyroste zhruba za čtrnáct dní.
Pak je tu spotřební materiál. Plenky a vlhčené ubrousky udělají do vašeho měsíčního rozpočtu pravidelnou díru ve výši několika tisíc. A jakmile dítě přejde na pevnou stravu a vy se necháte zblbnout marketingem u regálu s organickými bio kapsičkami z drceného avokáda, začne to lítat.
Mýtus jménem vzdělání zdarma
Zhruba ve třech letech si oddechnete. Dítě jde do školky a vy se vracíte do práce. Myslíte si, že máte vyhráno.
Ale systém má jiný plán.
Začíná éra nekonečných viróz. První rok ve školce znamená, že dítě je týden tam a čtrnáct dní doma s rýmou nebo zánětem středního ucha. Vy nebo váš partner padáte do režimu OČR (ošetřovné). Váš příjem se hroutí, zatímco výdaje vesele běží dál.
Pak přijde základní škola. Ústava nám sice zaručuje bezplatné vzdělání, ale zkuste to říct u pokladny v papírnictví. Ergonomická aktovka, která neničí záda, stojí jako prodloužený víkend v Krkonoších. Do toho kroužky.
Výtvarka, angličtina, fotbal. Chcete, aby se vaše dítě rozvíjelo. Takže platíte trenéry, kupujete hudební nástroje a neustále financujete nové kopačky, protože dětská noha roste s ignorancí k vaší výplatní pásce. Koupíte zimní boty za dva tisíce a v únoru vám potomek oznámí, že ho tlačí palec.
Puberta: Bezedná lednice a daň z dospívání
Zhruba v patnácti letech se z roztomilého dítěte stane obří průtokový ohřívač peněz.
Začíná to jídlem. Náctiletý kluk v růstu dokáže sníst obsah průměrné lednice za jediné odpoledne. Přijdete z nákupu, vyložíte pět tašek a on se za hodinu zeptá, co je k večeři. Účty za potraviny v téhle fázi letí do astronomických výšin.
Do toho připočtěte společenský tlak. Vaše dítě už nenosí obnošené tepláky po bratranci. Chce značkové tenisky, protože jinak je ve třídě za exota. Potřebuje výkonný notebook do školy.
Chce nový chytrý telefon, protože ten tři roky starý už „fakt neutáhne základní věci“. A pak přijde ta definitivní rána – autoškola. Ta dnes bez mrknutí oka vyjde na pětadvacet tisíc. K tomu taneční, maturita, rozlučáky. Peníze už z vás netečou. Ony z vás stříkají.
Ten největší náklad, o kterém se mlčí
Tohle všechno byly jen přímé platby. Jenže výchova dětí s sebou nese jeden masivní skrytý náklad, který v tabulkách často chybí.
Ušlý zisk a infrastruktura.
Před narozením dítěte jste možná bydleli v hezkém dvoupokojáku. S dítětem zjistíte, že potřebujete další pokoj. Berete si větší a dražší hypotéku. Vaše malé sportovní auto už nepobere kočárek, takže ho prodáváte a na úvěr kupujete nudné a drahé rodinné kombi.
A pak je tu kariéra. Jeden z rodičů vypadne na tři roky z trhu práce. Bere směšný rodičovský příspěvek, zatímco jí utíká kariérní růst, praxe i budoucí penze. Když tenhle propad příjmů a odložené kariéry sečtete za ty tři roky dohromady, zjistíte, že vás to dítě stálo další milion jen na penězích, které jste nevydělali.
Anketa
Nejhorší investice, kterou uděláte s radostí
Když si ty miliony na konci dne poskládáte na hromadu, vyjde vám jediná věc. Z čistě ekonomického hlediska je dítě naprosto katastrofální investiční aktivum. Návratnost je nulová, riziko obrovské a provozní náklady neustále stoupají.
Z racionálního pohledu nedává vůbec žádný smysl si ho pořizovat.
Přesto to děláme. Většina z nás bez mrknutí oka obětuje to pomyslné luxusní Porsche, jen abychom mohli v sobotu ráno vstávat v šest a řvát u fotbalového hřiště nebo dělat taxikáře na tréninky. Protože naštěstí, i když je naše peněženka prázdná, tyhle věci se prostě v excelu spočítat nedají.
