Konec světa podle hnutí ANO. Prezidentovo veto prý zničilo naši zemi

Česká politika občas připomíná velmi emotivní divadelní hru, kde se z naprosto běžných ústavních kroků dokáže během jediné tiskové konference vyrobit drama antických rozměrů.

Prezident Petr Pavel se rozhodl využít svého práva a vrátil Poslanecké sněmovně novelu zákona, která měla vládnímu kabinetu tak trochu rozvázat ruce při nakládání se státním rozpočtem.

Člověk by v takové situaci čekal klidnou politickou debatu, věcné argumenty nebo alespoň standardní prohlášení o tom, že se zákony prostě občas vrací k novému projednání. Místo toho jsme se ovšem dočkali reakce, která svou mírou nečekané dramatičnosti překvapila i ty nejotrlejší diváky parlamentního dění.

Premiér Andrej Babiš a jeho dvorní strážkyně státní pokladny Alena Schillerová totiž zareagovali s takovou intenzitou, jako by hlava státu právě omylem vypnula elektřinu v celé republice.

Když premiér před svým odletem do Srbska komentoval prezidentovo rozhodnutí, nešetřil opravdu silnými slovy. Podle jeho výkladu se nejedná jen o nějaký obyčejný nesouhlas s jedním konkrétním paragrafem.

Pan prezident prý svým neuváženým podpisem ohrozil naprosto všechno, na co si jen vzpomenete. Zdravotnictví se prý začne otřásat v základech, obranyschopnost naší země utrpí těžkou ránu, výstavba nových moderních škol se patrně nadobro zastaví a dost možná se přestanou stavět i klíčové energetické zdroje.

Je vlastně docela fascinující sledovat ten obrovský myšlenkový skok. Hlava státu v podstatě jen odmítla posvětit uvolnění mantinelů pro státní utrácení, ale ve vládním překladu to okamžitě znamená, že chce záměrně zničit naši milovanou zemi. Dávat rovnítko mezi trvání na rozpočtové odpovědnosti a snahu zlikvidovat českou armádu vyžaduje obrovskou dávku bujné politické fantazie.

Korunu celému tomuto roztomilému stýskání ovšem nasadila paní ministryně financí. Ta se na sociálních sítích pustila do sáhodlouhého vysvětlování a nabídla nám naprosto originální výklad základních ekonomických pojmů.

Alena Schillerová s vážnou tváří národu sdělila, že prezident svým vetem de facto zakázal hospodářský růst a zrušil snahu o rozpočtovou transparentnost. Je to naprosto nádherný paradox.

Vláda se urputně snaží protlačit zákon, který jí umožní mnohem volnější zacházení s veřejnými penězi, a když to Hrad zablokuje, je okamžitě obviněn z netransparentnosti. Paní ministryně dokonce vytáhla i osvědčené strašení gigantickými čísly.

Pokud prý poslanci veto rychle nepřehlasují, spadne nám na hlavu schodek sto padesát miliard korun a celá ekonomika bude nenávratně devastována. Skoro to zní, jako by jediným platným receptem na naše zářné zítřky bylo povolit kabinetu ještě hlubší sáhnutí do kapsy budoucích generací.

Obzvláště úsměvná je pak výtka směřující k prezidentově vojenské minulosti. Novela totiž obsahuje takovou velmi drobnou nuanci, podle které by Bezpečnostní rada státu mohla vcelku nenápadně uvolnit až deset procent výdajů.

To je samozřejmě obrovský balík peněz, který by se v podstatě úplně vyhnul standardnímu a zdlouhavému poslaneckému dohledu. Když prezident upozornil, že se tím podivně oslabuje kontrolní role Poslanecké sněmovny, dostal od vládních představitelů hned vyhubováno.

Paní ministryně financí mu přes média nekompromisně vzkázala, že jako vrchní velitel ozbrojených sil by přece měl mít pro podobné přesouvání miliard velké pochopení. Zjevně se domnívají, že bývalí generálové automaticky a bez ptaní milují zákony, které zjednodušují státní utrácení bez zbytečných a otravných parlamentních debat.

Aby však byl celý ten vládní obraz dokonale absurdní, vystoupil do médií také šéf diplomacie Petr Macinka z koaličních Motoristů. Zatímco z hnutí ANO zněly po celý den ty nejčernější katastrofické scénáře a hroutil se svět, pan ministr byl naprosto klidný.

S úsměvem novinářům oznámil, že s prezidentským odporem vlastně od samého začátku bezpečně počítali. Vláda má prý ve sněmovně pohodlnou většinu, veto se prostě rutinně přehlasuje a jede se vesele dál.

Tato jediná věta ale naprosto boří celou tu pečlivě budovanou kampaň o ublížené vládě. Pokud koalice moc dobře věděla, že hlava státu tento kontroverzní rozpočtový experiment nepotvrdí, proč nám tu premiér hraje tak obrovské divadlo?

Proč zbytečně straší občany zhroucením školství a ohrožením naší bezpečnosti? Odpověď je asi mnohem prostší, než by se mohlo zdát. Před volbami se prostě vždycky hodí mít po ruce nějakého toho nepřítele. A když vám prezident nechce dovolit upravovat pravidla pro státní dluh, je mnohem jednodušší ho označit za zlomyslného lídra opozice, než abyste lidem museli složitě vysvětlovat své vlastní politické záměry.

Sledovat politiky, jak straší národ koncem světa jen proto, že jim prezident poslal zpátky jeden nepohodlný zákon, vyžaduje úsměv nad věcí. Pokud vás mé glosy baví a pomáhají vám tenhle veřejný bizar přežít s úsměvem na rtech, budu obrovsky vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Děkuji, že to čtete se mnou!