„Macinka může jít na kebab.“ Vládní snaha o vyšachování Pavla skončila historickým debaklem

Když se snažíte hrát na neohroženého mistra světa v mezinárodní diplomacii, ale vaše skutečné a jediné schopnosti končí u sepisování ublížených statusů na sociální sítě, dříve nebo později prostě musíte tvrdě narazit. Ministr zahraničí za Motoristy Petr Macinka nám právě v turecké Ankaře předvedl ukázkovou, krystalicky čistou diplomatickou sebevraždu v přímém přenosu.

Celé týdny jsme museli poslouchat křečovité vládní lži a arogantní výkřiky o tom, jak prezident Petr Pavel na summitu NATO nemá absolutně co dělat. Macinka se ještě na letištní ranveji před novináři nakrucoval a dětinsky urážel hlavu státu slovy o tom, ať si ten zbytečný výlet aspoň užije, potká se s přáteli a přiveze si na památku spoustu hezkých fotografií.

Měla to být ukázka absolutní vládní moci a Macinkovy domnělé nedotknutelnosti. Jenže v reálném světě vysoké diplomacie, kde se nehraje na hloupé PR fráze a internetové trolly, dostal pan ministr tak tvrdou facku, že z ní bude mít červenou tvář ještě hodně dlouho.

Prezident Petr Pavel totiž na rozdíl od roztěkaného premiéra a hysterického šéfa diplomacie neztratil nervy. Nestál o žádné laciné a nedůstojné přetahování o místa ve vládních speciálech. Zatímco se Macinka snažil Pavla přes spřátelená média všemožně zneviditelnit a izolovat, Hrad v tichosti pracoval na mistrovském tahu, o kterém neměla Strakova akademie zjevně ani to nejmenší tušení.

Když pak prezident všem udiveným novinářům s naprostým klidem oznámil, že se hlavní slavnostní večeře aliančních lídrů zúčastní na přímé osobní pozvání tureckého hostitele Recepa Tayyipa Erdoğana, spadla vládní delegaci čelist až někam do suterénu.

Turecký vůdce zcela ignoroval dětinské přání české vlády a dal přednostní místo u stolu respektovanému generálovi. Macinkův pracně budovaný domeček z karet se zhroutil během jediné vteřiny.

Je naprosto fascinující sledovat ten brutální a hluboký kontrast. Hlava státu si dokáže u klíčových mezinárodních partnerů získat respekt a přímé pozvání jen silou své osobnosti a prozápadní pověsti. Zato Macinka ukázal, že jediné, co v zahraniční politice reálně umí, je lacině si hrát na uraženého vládce malého českého rybníčku, který nakonec zůstane potupně stát na chodbě.

Reakce opozice na tento bezprecedentní vládní debakl na sebe nenechaly dlouho čekat a strefily se do Macinkovy nabubřelosti s neuvěřitelnou chirurgickou přesností. Arogantní ministr si za své chování k hlavě státu nic jiného než veřejný výsměch ani nezaslouží.

Naprosto dokonale celou absurdní situaci shrnul poslanec a místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek. Ten na vládní fiasko zareagoval slovy, která si teď bude zahanbený šéf diplomacie pamatovat už navždy: „Přesně o tom jsme celou dobu mluvili. On vládu převyšuje o sto koňských délek. Šach mat. Petr Macinka může mezitím jít třeba na kebab.“

K této břitké a trefné smeči se okamžitě přidal i lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, který nenechal na zástupci Motoristů nit suchou. „Snad si pan Macinka udělá aspoň pěkné fotky, protože netuším, jaká je jeho role. Vládní šašek zřejmě,“ vypálil nekompromisně směrem k ministrovi, čímž mu vlastně jen naservíroval jeho vlastní arogantní slova jako studený pokrm. A všichni víme, že ten chutná ze všeho nejhůř.

Pro Andreje Babiše, který se nechal Macinkou zatáhnout do této pubertální války proti Hradu, je to absolutní katastrofa. Chtěli ponížit prezidenta před očima českých voličů, ale jediné, čeho reálně dosáhli, je bezprecedentní ztrapnění sebe sama na té nejvyšší možné mezinárodní úrovni.

Petr Macinka v přímém přenosu dokázal, že post ministra zahraničí je pro něj zkrátka o několik čísel příliš velký oblek. Není to žádný vizionář, diplomat ani stratég. Je to jen zakomplexovaný úředník, který svůj vlastní nedostatek respektu maskuje hrubostí a drzostí.

Když teď v Ankaře sedí nejmocnější muži planety u jednoho stolu s českým prezidentem, pan ministr Macinka má skutečně spoustu volného času. Může bloumat tureckými ulicemi, fotit si památky, zkoumat místní fastfoody a přemýšlet o tom, jak se svému šéfovi Babišovi omluví za to, že z něj před celým světem udělal naprostého hlupáka. Dobrou chuť k tomu kebabu, pane ministře. Tohle politické sousto budete kousat ještě hodně dlouho.

Sledovat politiky, jak ze státu dělají osobní pískoviště a dostávají pak diplomatické facky v přímém přenosu, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za letenky do Turecka ani za noční kebab pro ublížené ministry, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!