Macinka se chlubí ztrátou morálky. Zahraniční politiku teď řídí jen arogance a chaos

Když se politici po půl roce vládnutí sejdou, aby zhodnotili své vlastní úspěchy, obvykle to bývá přehlídka křečovitých úsměvů a lakování reality narůžovo.

Ministr zahraničí za Motoristy Petr Macinka ovšem dokázal tento žánr posunout na zcela novou úroveň. Během svého výstupu hrdě oznámil, že jeho resort skoncoval s „vyvážením pravdy, lásky a morálky“ a místo toho oprášil zemanovskou ekonomickou diplomacii. Jenže tím si naběhl přímo na vidle a nechal se veřejně zesměšnit.

Macinkův pokus o drsné pragmatické prohlášení okamžitě a s naprostou přesností rozebral diplomat a bývalý ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). Ten šéfovi diplomacie bez servítků vzkázal to, co si při sledování vládní tiskovky musela myslet většina soudných diváků.

„Petr Macinka opravdu nemůže vyvážet morálku, protože žádnou nemá. A slova jako pravda a láska mu zakázal Václav Klaus. A tak nabízí pouze lež a nenávist,“ vypálil Dvořák nekompromisně.

Exministr navíc velmi trefně poukázal na to, že Macinka ve svém oslavném monologu jaksi „zapomněl“ zmínit ty méně lichotivé momenty své krátké kariéry.

Například mezinárodní ostudu kolem summitu NATO, kdy se vláda snažila vyšachovat prezidenta republiky a Macinka pak rozhodnutí Ústavního soudu hystericky označoval za puč.

Nebo jeho nedávné extempore na folklorním festivalu ve Strážnici, odkud ho lidé jednoduše a nekompromisně vypískali. Namísto pokory ale ministr nabízí jen další aroganci.

Zlatým hřebem Macinkova sebeklamu bylo hodnocení mezinárodních a koaličních vztahů. Ministr se pochlubil rychlým obnovením pošramocených vztahů se Slovenskem a Maďarskem. To, že se Babišův kabinet bratříčkuje s proruskou vládou Roberta Fica, od které se učí, jak zlikvidovat veřejnoprávní média, je sice pravda, ale k chlubení to opravdu není.

A Maďarsko? To už je čirá politická tragikomedie. Macinka se ještě nedávno rozplýval nad Viktorem Orbánem, kterého přirovnával k Michelangelovi. Jenže Orbán volby prohrál a zemi teď vede Péter Magyar. Tomu Macinkovy předvolební ódy na jeho politického soka jistě neunikly, takže české vztahy s Budapeští momentálně stojí spíše na trapném tichu než na strategickém partnerství.

Největší dávku nechtěné satiry si ale šéf Motoristů schoval na samotný závěr, když dojemně poděkoval předsedovi SPD Tomiu Okamurovi za to, jak v koalici panují „korektní a přátelské vztahy“ a že si vše umí „vyříkat za zavřenými dveřmi“.

Znělo to krásně. Mělo to jen jednu drobnou vadu – Okamura ve stejnou chvíli pálil do Macinky ostrými přes média a vyhrožoval koaliční krizí kvůli tomu, že vláda v Ankaře slíbila peníze na americké zbraně pro Ukrajinu.

Petr Macinka zkrátka chtěl české veřejnosti ukázat, že je pragmatickým státníkem, který se zbavil moralizování. Místo toho ale jen potvrdil, že vede resort s klapkami na očích a absolutním nedostatkem sebereflexe. Česká diplomacie už možná nevyváží morálku. Problém je, že místo ní začala do světa i domů exportovat jen čistý amatérismus.

Sledovat politiky, jak se chlubí ztrátou vlastního morálního kompasu a hovoří o přátelství s lidmi, kteří jim právě okopávají kotníky, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za vývoz prázdných hesel ani za lístky do Strážnice, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!