Článek
Kdo si chce naplnit nádrž za státem nadiktované částky, měl by si raději přivstat a obrnit se svatou trpělivostí. Vládní experiment s krocením volného trhu se s úderem nedělní půlnoci definitivně uzavře.
Zástupci petrolejářů už hlásí masivní nájezdy na čerpací stanice, obzvláště v příhraničních oblastech, a tento víkend bude na pumpách zjevně připomínat nákupní horečku před apokalypsou. Zákazníci totiž moc dobře vědí, že od pondělního rána se všichni vracíme do tvrdé ekonomické reality.
Víkendové šílenství a návrat daní
Zvlášť bolestivý bude začátek nového týdne pro majitele naftových motorů. Státní pokladna přestane krvácet a vezme si zpět svou standardní porci spotřební daně. Už jen tento samotný byrokratický krok vyžene částku za litr dieselu o propastných více než dvě koruny výš.
Překonání psychologické hranice čtyřiceti korun tak bude podle tržních analytiků otázkou pouhých hodin a nafta s velkou pravděpodobností velmi rychle cenově předežene benzin.
Spoléhat navíc na to, že si provozovatelé čerpacích stanic nebudou chtít po měsících nesmyslné maržové diety trochu spravit náladu, by bylo projevem naprosté naivity.
Obzvláště na frekventovaných dálničních tazích, které premiéra Andreje Babiše už na jaře přiváděly k nepříčetnosti a vyprovokovaly dubnovou vlnu regulací, poletí cenovky zaručeně vzhůru.
Byznys zkrátka není charita. V plné prázdninové sezoně se lidé potřebují přesouvat a provozovatelé moc dobře vědí, že řidiči natankovat zkrátka musí.
Zvednutý prst z ministerstva
Způsob, jakým šéfka státní kasy Alena Schillerová konec regulace oznámila, připomínal spíše mateřské kárání na pískovišti.
Řidičům blahosklonně přes média vzkázala, ať zbytečně nepanikaří kvůli každému haléři, a distributorům pro změnu pohrozila, že nad nimi nezavírá oči a je připravena okamžitě znovu zasáhnout.
Tato verbální cvičení jsou sice pro vládní PR hezká, ale trh z nich těžko padne do kolen. Distributoři sice svorně tvrdí, že zneužívat situaci nebudou, nicméně tržní ekonomika se řídí jinými zákony než zbožnými přáními ministerstva financí.
Kabinet tak může stínově hrozit, jak chce, ale proti globálním trendům nezmůže vůbec nic, leda by chtěl do nekonečna pálit další miliardy z rozpočtu.
Geopolitika se na Babišovo PR neptá
Vládní garnitura si totiž k ukončení své dotační iluze vybrala ten absolutně nejhorší možný mezinárodní kontext. Zrušení tuzemské cenové brzdy přichází přesně v momentě, kdy se světové trhy opět začínají vařit.
Eskalace vztahů mezi Spojenými státy a Íránem žene ropu Brent nezadržitelně vzhůru. Do toho Ukrajina úspěšně decimuje ruskou rafinérskou infrastrukturu, což vedlo až k tomu, že Moskva musela dočasně zakázat export paliv ze země.
Na globálním trhu tak aktuálně chybí obrovské objemy nafty a tento deficit pocítíme u tuzemských stojanů naplno. Dražší doprava se navíc bleskově promítne do cenotvorby rohlíků, služeb i všeho ostatního.
Předseda vlády tak sice ušetří státní kase peníze, ale zároveň si zadělává na tvrdý inflační bumerang. A jak se zdá, účet za tento populistický jarní a letní experiment nakonec i s úroky zaplatíme my všichni.
Sledovat politiky, jak uměle kroutí trhem a pak se diví zdražování, vyžaduje silný žaludek. Pokud vás mé glosy baví a pomáhají vám tenhle veřejný bizar přežít ve zdraví, budu vděčný za symbolický příspěvek na tvorbu. Slibuji, že ho neutratím za předraženou dálniční naftu, ale výhradně za kávu a provoz klávesnice. Obrovsky děkuji, že mě čtete!
