Mohli jsme vás vymést. Babiš ruší poplatky a vzkazuje médiím, ať jsou ráda, že žijí

Vládní koalice se rozhodla upustit od toho, co ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé) nazývá zastaralým způsobem financování. V praxi to ovšem znamená radikální finanční přiškrcení.

Koalice sice argumentuje tím, že pouze vrací příjmy obou institucí na úroveň roku 2024. Jenže vzhledem k tomu, že výše poplatků se předchozích sedmnáct let vůbec neměnila, vrací se tyto příjmy fakticky až na úroveň z roku 2008.

Jaká je tedy realita nových rozpočtů? Zde jsou konkrétní vládní čísla a odhady:

Ministr Klempíř to na tiskové konferenci suverénně glosoval slovy, že razantní osekání rozpočtů neznamená pokles kvality, ale vyvolá „vyšší tlak na efektivitu obou médií“.

Donutit televizi a rozhlas vyhodit na dlažbu stovky zaměstnanců a tvářit se u toho jako vizionářský manažer, to vyžaduje opravdu silný žaludek. Premiér Babiš to navíc dorazil prohlášením, že šetří celá Evropa včetně britské BBC.

Aby toho nebylo málo, místopředseda Sněmovny Patrik Nacher (ANO) má připravený další návrh. Chce ještě během letošního roku od poplatků zcela osvobodit seniory nad 75 let, studenty a firmy do 50 zaměstnanců.

Tento krok ale nepočítá s žádnou kompenzací výpadku. Česká televize by tak podle Nachera přišla o 400 milionů korun ročně, zatímco odbory odhadují ztrátu dokonce na 1,4 miliardy.

Odkud stát na nově definované rozpočty vezme peníze? Dosavadní model vybíral finance přímo od koncesionářů – loni tak ČT vybrala 6,34 miliardy a rozhlas 2,3 miliardy korun. Nyní půjdou peníze z rozpočtové kapitoly Ministerstva kultury. Ministr Klempíř tvrdí, že očekává navýšení svého rozpočtu a „nic se sekat nebude“.

Premiér Babiš má ještě kreativnější vysvětlení, kde se miliardy najdou: vláda prý na to peníze vybere „v rámci EET dva nula“. Je to klasická politická alchymie – slíbit, že se obří mediální rozpočty zjeví ze vzduchu pomocí oživení elektronické evidence tržeb.

To nejděsivější na celém přesunu pod státní kasu je ale postoj vlády k jakýmkoliv ústavním pojistkám.

Ředitelé veřejnoprávních médií požadovali, aby se zákon o financování schvaloval 120 hlasy poslanců. Případně žádali, aby byl k přijetí nutný nepřehlasovatelný souhlas Senátu i Poslanecké sněmovny.

Vládní představitelé tento krok odmítli. Ministr Klempíř tvrdí, že „běžný zákon“ by neměl být chráněn silněji než ostatní. Každá vláda by prý měla mít možnost rozpočet měnit pomocí běžné parlamentní většiny.

Nový vládní návrh sice obsahuje valorizační vzorec pro dorovnání financování, ten se ale spustí až tehdy, když „kumulovaná inflace přesáhne deset procent“. Původní plán byl přitom maximálně pět procent, takže i zde koalice znatelně přitvrdila.

A pak je tu výrok, který by se měl zapsat do učebnic moderního populismu. Když se premiér dohadoval s redaktorem ČT Petrem Vaškem, sdělil mu, že zrušení poplatků neznamená ohrožení nezávislosti, protože koalice přece mohla médiím „neschválit výroční zprávy a vymést to úplně“. Výroční zprávy za rok 2025 přitom Sněmovna schválila teprve minulý týden.

V překladu tento přístup znamená jediné: média se ocitnou na velmi krátkém vládním vodítku. A pokud nebudou poslušná, stačí prostá většina ve Sněmovně a kohoutek se může utáhnout. Vždyť pan premiér už jasně předvedl, že moc „vymést to úplně“ drží pevně v rukou a nebojí se s ní veřejně mávat.

Sledovat vládní politiky, jak s drzým čelem vyhrožují nezávislým médiím a pod pláštíkem úspor si je snaží přivázat na státní vodítko, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup pokladen pro EET 2.0 ani na skryté financování vládních škrtů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tomuto politickému cynismu čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!