Článek
Tak dlouho se tahle vládní sestava složená z hnutí ANO, Motoristů a SPD předháněla v tom, kdo hlasitěji zastaví jakoukoliv pomoc Ukrajině, až se nakonec chytila do vlastní populistické pasti.
Stačil jeden ostře sledovaný summit NATO v Turecku, aby premiér Andrej Babiš a ministr zahraničí Petr Macinka srazili podpatky a poslušně se přihlásili k aliančnímu programu PURL, ze kterého se financuje americké vojenské vybavení pro ukrajinskou armádu. Doma v Praze z toho ovšem okamžitě vypuklo čisté, nefalšované hysterické peklo.
Foldyna hrozí stávkou
Reakce SPD na tento vládní krok ukazuje, jak hluboká je prázdnota a programový zmatek uvnitř vládního tábora. Tomio Okamura se na sociálních sítích okamžitě začal křečovitě ohánět vládním prohlášením, podle kterého má Česko podporovat výhradně „diplomatické kroky“.
Posílání peněz na zbraně prý žádným diplomatickým krokem není. Okamura si ale zjevně spletl diplomacii s naivním dětským přáním. Ještě dál zašel proslulý politický přeběhlík a poslanec SPD Jaroslav Foldyna.
Ten se urazil natolik, že před novináři odpálil hotovou vládní bombu: „Pan premiér Babiš řekl, že jde o jednorázový příspěvek, ale měl by také říct, že porušili vládní prohlášení. A protože je to v rozporu s programem, tak v tuto chvíli nevím, jestli jsme stále členy koalice.“
Foldyna rovnou pohrozil, že až do vyjasnění situace odmítá hlasovat pro jakékoliv koaliční zákony. Takhle vypadá ta stabilní a suverénní vláda, kterou nám slibovali. Rozsype se vteřinu poté, co má poslat pár drobných na obranu před ruskými raketami.
Jenže Andrej Babiš se z pozice silnějšího oligarchy nenechal tímto křikem z kouta vůbec rozhodit. Z Ankary poslal svému koaličnímu partnerovi vzkaz, který hraničí s naprostým výsměchem a neuvěřitelnou arogancí: „Já to panu Okamurovi vysvětlím, zjevně tomu nerozumí.“
Premiér se tak k předsedovi vládní SPD veřejně chová jako k nesvéprávnému dítěti, kterému je potřeba u tabule pomalu vysvětlit, jak se dělá velká politika, když vám dospělí spojenci v NATO přitáhnou šrouby.
Otočka o 180 stupňů: Když Motoristé procitnou do reality ruského teroru
Naprosto fascinující divadlo ovšem předvádějí Motoristé. Ti ještě v kampani ostře pálili do jakékoliv vojenské pomoci a dělali ze sebe jediné opravdové ochránce českých peněženek. Teď se ale v jejich řadách odehrávají zázračné ideologické veletoče.
Předseda jejich poslaneckého klubu Boris Šťastný najednou do médií bez mrknutí oka vykládá, že Ukrajina je pod terorem Ruské federace a každá pomoc – i ta symbolická – je nesmírně důležitá. Člověk by skoro zaplakal dojetím nad tím náhlým procitnutím. Škoda jen, že si pan poslanec na ruský teror nevzpomněl před volbami, když sbíral hlasy vystrašených voličů.
Prevence je naši prioritou. To jsme říkali na začátku našeho mandátu, a platí to pořád. Jestli to někdo v opozici vidí jinak, je to jeho věc. Já jako lékař vím, že nejlepší léčba je často ta, ke které vůbec nemusí dojít.
— Boris Šťastný (@borisstastny) July 7, 2026
Proto podporujeme prevenci konkrétními kroky. Každý… pic.twitter.com/gMSCUqCigE
Celá tato situace je navíc okořeněná naprostým manažerským diletantstvím. Zatímco předchozí Fialova vláda organizovala muniční iniciativu, která dávala masivně vydělat českým zbrojařským firmám a držela peníze doma, Babiš s Macinkou posílají miliony do amerického programu PURL.
Jak správně podotýká opoziční Martin Kupka z ODS, tahle slavná vlastenecká vláda tak v podstatě posílá české peníze na podporu amerického zbrojního průmyslu. No, nevolte je.
Páteční koaliční rada slibuje mimořádně zábavnou podívanou. SPD hrozí, že pokud Babiš s Macinkou neustoupí, budou reagovat „velmi ostře“. Všichni ale moc dobře víme, jak tyhle ostré reakce Tomia Okamury dopadají.
Zakřičí se na tiskové konferenci, vypustí se pár rozzuřených statusů na Facebook a pak se poslušně zvedne ruka pro vládní návrhy, protože ministerská křesla a limuzíny s majáčkem jsou přece jenom pohodlnější než zásadový odchod do opozice.
Celá tahle slavná protidrahotová a protiválečná koalice se v Ankaře definitivně odkopala – pro mezinárodní partnery jsou za šašky, doma se hádají jako psi a jejich slavná suverenita končí u jednoho povinného telefonu od Donalda Trumpa.
Sledovat politiky, jak bleskově otáčejí své názory, hádají se o členství v koalici a pak se trapně vymlouvají, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za koaliční teambuilding ani za nákup amerických interceptorů, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!
