Článek
Politická paměť bývá neuvěřitelně krátká, ale některé sliby jsou tak křiklavé, že je prostě zapomenout nelze. Hnutí ANO a jeho hlavní účetní Alena Schillerová si z hesla o nezvyšování daní udělali hlavní pilíř své minulé i předminulé předvolební kampaně.
Každého, kdo se jen slůvkem zmínil o tom, že státní kasu bude potřeba nějak naplnit, okamžitě ostřelovali obviněními z asociálního chování a neschopnosti. Slibovali nám zemi zalitou sluncem, kde daně zůstanou dole a peníze se prostě zázračně najdou.
Jenže teď paní ministryně předložila rozpočet s astronomickým schodkem 389 miliard korun. Jde o druhý nejhorší výsledek v dějinách České republiky hned po tom covidovém, ale tentokrát bez pandemie a v době ekonomického růstu. Z růstu se stala naprostá rozpočtová alchymie. A náhle, zcela nečekaně, se začíná otáčet o sto osmdesát stupňů.
Od slibů k realitě
Najednou slyšíme z úst té samé Aleny Schillerové, že do budoucna zkrátka musíme přijmout opatření ke snížení strukturálního deficitu a že státní rozpočty by byly bez změn jinak naprosto nesestavitelné. A světe div se, najednou už není zvyšování daní takové tabu. Paní ministryně potichu otevírá dveře zdanění hazardu, kratomu, nikotinových výrobků a už prý přemýšlí i o vyšším zdanění takzvaných investičních nemovitostí. Dokonce se pohrává s myšlenkou daně ze slazených nápojů, kterou by odnesl v peněžence úplně každý spotřebitel.
Je to klasická hra. Před volbami se lidem mažou medové motouzy kolem úst, aby se hned po nich začaly hledat výmluvy. V jednom pořadu paní ministryně sebevědomě tvrdí, že zvedání daní nehrozí, a hned vzápětí v jiném rozhovoru natvrdo přizná, že změny se příjmové stránce prostě nevyhnou. Protiřečí si v přímém přenosu a tváří se u toho, jako by se nic nedělo. A navíc nezapomíná obviňovat z děravé kasy všechny své předchůdce a politickou opozici.
Konec iluzí
To, že peníze v rozpočtu chybí, tušil každý ekonom se zdravým rozumem. Zrušení superhrubé mzdy udělalo do státních financí obří díru, kterou se hnutí ANO celá ta léta snažilo maskovat líbivými řečmi a nekonečnými úvěry. Teď ale vláda naráží na tvrdou zeď reality. Když rozhazujete miliardy a nestaráte se o příjmy, nakonec vám prostě nezbyde nic jiného, než začít lidem sahat do kapes.
Zvyšování takzvaných daní z neřestí je pro každého politika ta nejsnazší cesta, jak zaplácnout díry v kase a moc si u toho nenahněvat hlavní voličskou základnu. Problém ale není v tom, že se zvedne daň z hazardu. Problém je v tom naprostém a neředěném populismu. Vláda Andreje Babiše nám dlouhé roky záměrně lhala, že lze masivně utrácet a zároveň držet daně dole. Nyní paní Schillerová účet za tyto lži začíná pomalu předkládat nám všem. A bude to ještě hodně drahé probuzení.
Sledovat tenhle vládní bizár bez poctivé dávky kofeinu už se skoro nedá. Pokud vám moje glosy mluví z duše a chcete mé psaní podpořit, budu moc vděčný za drobný příspěvek na kávu. Díky, že v tom jedete se mnou!
