Článek
Když někdo začne na sílu upravovat zákon o střetu zájmů s dojemným argumentem, že se vlastně jen „narovnávají staré křivdy“, obvykle to v překladu znamená, že si vládní garnitura připravuje půdu pro daleko pohodlnější byznys.
A když se k tomuto legislativnímu kutilství odhodlá hnutí ANO, můžete vzít jed na to, že hlavním a jediným beneficientem celé té slávy nebude nikdo jiný než Andrej Babiš. Nedělní televizní debata nám tuto politickou realitu naservírovala v naprosto krystalické podobě.
Pohádka o ublíženém miliardáři
Ministryně financí Alena Schillerová nám před televizními kamerami předložila vskutku srdceryvný příběh. Dozvěděli jsme se, jak byl původní zákon z roku 2017 krutě a nespravedlivě ušitý na míru jednomu jedinému člověku s jasným cílem dostat ho z vysoké politiky.
V její emotivní interpretaci je Andrej Babiš vlastně oběť systému, kterému zlá opozice neustále hází klacky pod nohy, ačkoliv ho lidé prý volili i s plným vědomím jeho obřího střetu zájmů.
Předseda ODS Martin Kupka jí ale tuto marketingovou mlhu velmi rychle rozfoukal a připomněl drobný, leč naprosto zásadní detail. Ten samý zákon totiž v roce 2020 detailně prověřil Ústavní soud, a to na základě stížnosti tehdejšího prezidenta Zemana a poslanců samotného ANO.
A výsledek? Neshledal na něm vůbec nic protiústavního. Původní lex Babiš totiž nebyl namířený primárně proti jedné osobě, ale proti tomu, aby v této zemi nevznikl naprostý Absurdistán, kde si vítěz voleb z pozice moci vesele „pakuje vlastní kapsu“, jak to šéf občanských demokratů bez obalu popsal.
Pokud by totiž onen legendární svěřenský fond fungoval tak úžasně a transparentně, jak se nám snaží vláda namluvit, proč by premiér do dnešního dne tajil jeho status? Proč by možnost jeho návratu k impériu Agrofertu visela jen na tom, kdy přesně opustí premiérské křeslo?
Nejlepší kontrolor je oční kontakt
Zlatý hřeb celé diskuze ale přišel až ve chvíli, kdy byla ministryně dotázána na reálné záruky toho, že premiér nebude dál ovlivňovat státní správu ve svůj prospěch. Alena Schillerová s naprosto vážnou tváří a rozzlobeným tónem vysvětlila, že její šéf bere potenciální střet zájmů tak nesmírně vážně, že prý opouští jednání vlády pokaždé, když by na něj mohl padnout byť jen stín pochybností.
A když se moderátorka opovážila naprosto logicky podotknout, že to veřejnost přes zavřené dveře Strakovy akademie nemá vůbec jak ověřit, vytasila paní vicepremiérka ten absolutně nejtěžší kalibr.
Údajně to může stoprocentně potvrdit ona sama, protože přece na vládě sedí hned kousek vedle něj. Zadržte dech, dámy a pánové, právě jsme objevili nový pilíř demokratické kontroly.
Zapomeňte na nezávislé soudy, neziskové organizace, auditory, registry smluv nebo transparentní zákony. Bohatě nám postačí oční kontakt a dobré slovo Aleny Schillerové. Pokud ona řekne, že pan premiér nic nekalého nedělá, musíme tomu zkrátka věřit.
Šetříme tak, že si dovolíme utrácet
Tato absolutní absence jakékoliv sebereflexe se pak plynule přelila i do debaty o státní kase. Šéfka státních financí musela urputně obhajovat plánované rozvolnění rozpočtových pravidel, u kterého Kupka logicky varoval, že to ve finále dopadne na peněženky všech občanů.
Podle něj nový návrh v podstatě umožňuje nenápadně zvýšit výdaje až o deset procent v době, kdy bychom měli všichni dramaticky šetřit.
Reakce paní ministryně? Kupkovy obavy smetla ze stolu s tím, že jsou to jen prázdné floskule a že pan předseda vlastně státním financím vůbec nerozumí. Je to osvědčená vládní taktika.
Když vám dojdou věcné argumenty a čísla nehrají ve váš prospěch, prostě oponenta urazíte a tváříte se, že obří rozpočtové deficity spolehlivě zalepí úsměv do kamer a několik oslavných tiskových zpráv o úspěšném jednání s Evropskou komisí.
Zapomenuté byty do každé rodiny
Korunu celému nedělnímu klání pak nasadila obhajoba pražského lídra hnutí ANO Ondřeje Prokopa, který si nedávno „zapomněl“ do majetkového přiznání zapsat hned několik svých družstevních bytů.
Podle Schillerové sice výbor hnutí finální pražskou kandidátku ještě neschválil, ale žádné krizové debaty o hledání nového čistého lídra prý ve straně vůbec nezaznamenala.
Zřejmě tu zafunguje úplně stejná politická logika jako u premiéra Babiše. Když vás lidi zvolí s tím, že neumíte spočítat vlastní nemovitosti a utajujete transakce u developerů, kterým z veřejné funkce vydatně pomáháte, tak to vlastně žádný objektivní problém není.
Prostě se to vyřeší mlčením, svalením viny na nebohou účetní a stranická karavana jede spokojeně dál. Martin Kupka na to reagoval jasně, když s takto zatíženým hnutím rovnou odmítl jakoukoliv povolební spolupráci na pražském magistrátu, protože město podle něj potřebuje koalici bez skandálů.
Sledovat vládní politiky, jak v přímém přenosu brání neobhajitelné střety zájmů a suverénně tvrdí, že tou nejlepší protikorupční pojistkou je to, že oni sami sedí kousek od svého vlastního šéfa, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní argumentační gymnastiky, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek neschovám do tajného svěřenského fondu ani za něj nenakoupím utajené pražské byty na Barrandově, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tomuto politickému absurdnu čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
