Článek
Politika občas přináší momenty naprosté, až mrazivé upřímnosti o tom, komu vlastně slouží státní aparát. Pokud jste si snad naivně mysleli, že úředníci placení z vašich daní mají primárně chránit veřejné rozpočty před rozkradením a neuváženým plýtváním, případ Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) vás velmi rychle a tvrdě vyvede z omylu.
V České republice zjevně platí jiná pravidla než ve zbytku Evropy. Když jde o zájmy a stamilionové dotace pro holding Agrofert, jehož majitelem je shodou okolností (ač účelově zaparkovaným ve svěřenských fondech) sám premiér Andrej Babiš, jde veškerá rozpočtová opatrnost a péče řádného hospodáře okamžitě stranou.
Průzkum bojem za naše peníze
Z Bruselu přitom dorazilo naprosto jasné, oficiální a velmi důrazné varování. Hned pět generálních ředitelství Evropské komise nám poslalo dopis s upozorněním, že pan premiér svůj obří střet zájmů stále dostatečně nevyjasnil.
Logický a jediný správný závěr každého příčetného správce státní kasy by byl okamžitě zatáhnout za ruční brzdu a dotační penězovody směrem k Agrofertu zmrazit, dokud se situace stoprocentně nevyřeší.
Jenže my žijeme v babišistánu. Státní zemědělský fond se naopak rozhodl pro naprosto šílený „průzkum bojem“. Agrofertu vesele uvolnil a vyplatil zhruba 200 milionů korun a teď posílá do Evropské unie první fakturu s tím, že si drze nárokuje jejich proplacení.
Hrají tu jakousi dotační ruskou ruletu, jenže nevsázejí svoje vlastní úspory, ale peníze nás všech. Mluvčí Evropské komise přitom naprosto jasně potvrdila, že k dnešnímu dni nám Brusel neproplatil na Agrofert ani eurocent.
Zázračný e-mail jako alibi pro hazard
A čím státní úředníci tento nepochopitelný hazard s veřejnými penězi hájí? Tady už se dostáváme do roviny čisté byrokratické komedie. Ředitel fondu Petr Dlouhý mává dvouodstavcovým e-mailem od jakési řadové evropské úřednice, který vydává za naprosté a nezpochybnitelné posvěcení svého postupu. Fond ho dokonce s velkou slávou zmiňoval v tiskové zprávě, i když ho novinářům urputně odmítal ukázat.
Zastavme se u téhle myšlenkové perly. Když se ovšem reportéři k obsahu tohoto „zázračného“ e-mailu nakonec dostali, ukázalo se, že je to celé jen jedna velká Potěmkinova vesnice.
Zpráva totiž v žádném případě neposvěcuje, že Babiš vyřešil svůj střet zájmů. Říká v podstatě jen jednu jednoduchou administrativní poučku: Pokud už jste ty peníze o své vlastní vůli Agrofertu vyplatili, musíte to v našem evropském systému samozřejmě vykázat.
Co ovšem fond naprosto účelově a potichu ignoruje, je druhý odstavec téhož e-mailu. Tam úřednice jasně radí, že členský stát má plné právo platby z vlastní vůle pozastavit, aby ochránil finanční zájmy unie v době, kdy probíhají audity a vyšetřování.
Zkrátka a dobře: Evropa nám dává do ruky nástroj, jak peníze daňových poplatníků chránit, ale český státní úřad si raději zakryje uši, zavře oči a dál poslušně posílá stamiliony do holdingu svého nejvyššího šéfa.
Posudky na míru a loajální zaměstnanci
Aby byla absurdita celého tohoto vládního divadla dokonalá, opírá se fond o posudky dvou externích advokátních kanceláří. Ty prý nade vší pochybnost potvrdily, že pan premiér už žádný problém nemá a vše je křišťálově čisté.
Odborníci z organizace Transparency International se nad tímto diletantským postupem už jen chytají za hlavu a podali podnět přímo Evropské komisi.
Ukazuje se tu jedna nesmírně smutná a nebezpečná pravda o fungování současné vládní mašinerie. Klíčové úřady v této zemi už ani nepředstírají, že pracují pro nezávislý stát a jeho občany. Fungují spíše jako vysoce loajální a dobře placení zaměstnanci obří korporace, jejichž naprostou a jedinou prioritou je chránit obchodní a finanční zájmy premiérova impéria.
Definitivní účet, který zaplatíme my
Kde je nějaké osobní a politické svědomí? Odborníci i lidé obeznámení s evropským právem už dnes varují, že pravděpodobnost, že nám Brusel tyto dotace nakonec odmítne proplatit, je enormně vysoká. Evropská komise není slepá. Pakliže uvidí, že se tu hraje s cinknutými kartami a střet zájmů trvá, peníze do Prahy prostě nepošle.
A co se stane pak? Agrofert ty stamiliony už bude mít dávno v bezpečí na svých účtech. Holding si za ně pořídí nové linky na toustový chléb, zmodernizuje masokombináty a vylepší své už tak rekordní zisky.
A ten obří účet zůstane viset ve vzduchu, dokud ho tiše a bez možnosti obrany nezaplatí český daňový poplatník přímo ze státního rozpočtu. Peníze, které budou chybět v resortu sociálních věcí, na modernizaci nemocnic nebo stavbu dálnic, fakticky zmizí v soukromé kase předsedy vlády.
Sledovat státní úředníky, jak s neskrývanou arogancí moci ignorují evropská varování a bezostyšně riskují stamiliony z kapes daňových poplatníků, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na dotování premiérova byznysu ani na nákup pochybných externích posudků. Díky, že to čtete.
