Článek
Že se česká politická debata dokáže během několika málo minut zvrhnout v naprosto absurdní zákopovou válku kvůli úplné malichernosti, na to už jsme si tak nějak zvykli.
Ale to, co na sociálních sítích rozpoutal jeden kratičký moment po společném fotografování státníků na summitu NATO v Ankaře, překonalo i ty nejdivočejší představy.
Stačilo jedno bleskové potřesení rukou mezi americkým prezidentem a českým premiérem a internet se okamžitě rozdělil na dva fanatické tábory, z nichž ani jeden nemá tak úplně pravdu.
Celá tahle virální bouře dokonale ukazuje, v jak hluboké informační bublině žijeme. Politika se už dávno neryje do hloubky programů nebo státnických vizí – smrskla se na rozbor očního kontaktu, úhlu kamery a křečovitosti úsměvů.
Trump and Czech Prime Minister Andrej Babiš share an awkwardly forced handshake.pic.twitter.com/U5HlCMnguH
— Clash Report (@clashreport) July 8, 2026
Opoziční výsměch vs. marketingová pohádka
První tábor, složený z opozičních politiků a kritiků Andreje Babiše, okamžitě zaplavil internet posměšky. Z prvních neostrých záběrů a fotografií totiž situace vypadala tak, že se Babiš do cesty amerického prezidenta vmanipuloval sám, ruku mu v podstatě vnutil a Trump kolem něj prošel bez jakéhokoliv zájmu, jako kolem kusu nábytku.
Kritici se škodolibě uculovali nad premiérovým širokým úsměvem do kamer a dělali z něj ubohého prosebníka, který zoufale žadoní o trochu té zámořské pozornosti, aby měl co ukázat na Instagramu.
Jenže v naprosto symetrickém protipólu se okamžitě zaktivovala marketingová armáda hnutí ANO. Poslanec Patrik Nacher a další vládní loajalisté začali na sociálních sítích hrdě šířit narativ, že Andrej Babiš je globální superstar a vůdce evropského formátu.
Proč? Protože byl podle nich široko daleko jediným státníkem, kterému Donald Trump po focení ruku podal. Falešný mýtus o tom, jak si šéf Bílého domu vybral z celého davu třiceti lídrů zrovna našeho pana premiéra, byl na světě a oddaní voliči začali tleskat vládní genialitě.
Když Island a Maďarsko kazí Babišovo chlubení
Jak už to ale v životě bývá, realita se nakonec ukázala být mnohem nudnější a prozaičtější. Detailnější záběry z jiných úhlů a mezinárodních agentur totiž přinesly pravdu, která leží přesně uprostřed a dává políček oběma hysterickým táborům.
Předně: opoziční ostrostřelci ostrouhali. Iniciátorem kontaktu byl totiž prokazatelně sám Donald Trump. Byl to on, kdo se na Babiše podíval a nabídl mu ruku jako první. Premiérovo tvrzení, že prostě jen stál na svém místě a nejmocnější muž planety k němu přistoupil sám, je v tomto bodě naprosto pravdivé.
Žádné trapné vnucování se nekonalo. Zároveň ale dostala zásah i marketingová pohádka hnutí ANO o „jediném vyvoleném“. Trump se totiž hned po Babišovi otočil k druhé řadě a naprosto stejně podal ruku islandské premiérce Kristrún Frostadóttir a novému maďarskému předsedovi vlády Péteru Magyarovi.
Český premiér zkrátka jen stál ve správný čas na správném místě, kudy americký prezident zrovna odcházel z pódia. Andrej Babiš si po návratu do Prahy samozřejmě nezapomněl ublíženě postěžovat, jak o něm média zase lžou a jak je opozice směšná.
Pravdou je, že v záplavě témat, která se v Ankaře řešila – od miliardových výdajů na obranu až po budoucnost Ukrajiny – je válka o jedno šestnáctivteřinové video vyloženě k smíchu. Ale pro premiéra, který svou politiku staví na selfíčkách a small talku o Melanii, to byl bezpochyby moment roku. I když u toho musel slíbitelné podání ruky sdílet s Islandem a Maďarskem.
Sledovat politiky a jejich fanoušky, jak dokážou z jednoho běžného podání ruky udělat geopolitickou událost století a úplně u toho ignorovat fakta, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za kurzy správného očního kontaktu s americkými prezidenti, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!
