Vlastní gól fotbalové spravedlnosti. Trump zavolal šéfovi FIFA a pravidla najednou neplatí

Když na probíhajícím mistrovství světa dostal nejlepší americký střelec Folarin Balogun červenou kartu, většina fanoušků si myslela, že zkrátka přijde o klíčové osmifinále s Belgií. Taková jsou přece jasná a nezpochybnitelná pravidla fotbalu. Jenže do hry se vložil ten nejméně očekávaný trenér na světě – sám prezident Spojených států amerických Donald Trump.

Jeho osobní telefonát prezidentovi FIFA Giannimu Infantinovi je přesně tím typem zákulisního tlaku, ze kterého běhá mráz po zádech každému, kdo ještě věří ve férový sport. A výsledek? Fotbalový svět s otevřenou pusou sleduje, jak mocná FIFA dělá ze svých vlastních předpisů trhací kalendář. Automatický trest na jeden zápas se jako mávnutím kouzelného proutku mění na roční podmínku. Tohle už není sport, to je čistá politikaření v kopačkách.

Trump sice před novináři bezelstně tvrdí, že jenom slušně „požádal o přezkoumání“ a že jim absolutně neříkal, co mají dělat. To je ovšem výmluva, které by neuvěřili ani žáci fotbalové přípravky. Když vám jako šéfovi jakékoliv organizace přímo zavolá prezident nejmocnější země světa, aby vám sdělil, že se mu nelíbí rozhodnutí vašeho podřízeného, těžko to můžete brát jako nezávazné povídání o počasí.

Gianni Infantino se nás teď snaží opít rohlíkem a do médií papouškuje fráze o tom, jak jsou disciplinární komise FIFA přísně nezávislé. Realita ale ukazuje přesný opak. Ukazuje nám organizaci, která se zbaběle ohne při prvním silnějším zadutí větru z Bílého domu. Když fotbalové bafuňáře kritizují obyčejní fanoušci, arogantně je ignorují. Když ale zvedne telefon mocný spojenec, pravidla se ohýbají rychleji než praporek pomezního.

Zděšení ostatních týmů a fotbalových expertů je naprosto namístě. Trenér Belgie Rudi Garcia si myslel, že jde o aprílový žertík, a Jürgen Klopp to správně označil za naprosté šílenství. Tohle bezprecedentní omilostnění totiž vytváří neskutečně nebezpečný precedens, který může úplně zničit důvěru v systém VAR a v práci rozhodčích na hřišti.

Jak se k tomu postavila FIFA, když se Belgie logicky odvolala proti tomu, že proti ní nastoupí omilostněný americký kanonýr? Odmítla to jako nepřípustné s byrokratickou výmluvou, že Belgičané nebyli stranou původního řízení. To je absolutní a drzý výsměch spravedlnosti. Hráč, který měl sedět na tribuně, nastoupí proti nim v klíčovém zápase play-off, a oni prý do toho nemají co mluvit.

UEFA tento krok oprávněně nazvala překročením červené čáry. A má naprostou pravdu. Kde to totiž celé skončí? Budeme odteď po každém sporném faulu čekat na to, až se probudí prezidenti a premiéři po celém světě, aby začali obvolávat fotbalové svazy? Budeme místo videorozhodčích žádat o názor ústavní soudce a politické marketéry?

Tento skandál dává jasný vzkaz všem fotbalistům a fanouškům. Pokud máte v zádech ten správný politický vliv, můžete si dovolit v podstatě cokoliv. Vaše červená karta může zázračně zmizet, zatímco hráči z méně vlivných zemí si své tresty budou muset tvrdě odsedět.

I sami američtí fotbalisté v autobuse nevěřili vlastním uším a mysleli si, že zpráva o omilostnění je výtvor umělé inteligence. Bohužel to ale není AI, je to jen stará známá zákulisní korupce a arogance moci v přímém přenosu. Gianni Infantino se sice rád prezentuje jako velký reformátor a zachránce fotbalu, ale tímto krokem definitivně ukázal, že pro něj je politika vždycky nadřazená fair play. Donald Trump si může gratulovat k dalšímu vítězství, ale pro světový fotbal je to zdrcující a ostudná prohra.

Sledovat politiky, jak na dálku arogantně mění pravidla fotbalového šampionátu a vysmívají se fair play, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za telefonáty Giannimu Infantinovi, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Zdravím všechny příznivce a díky, že v tom jedete se mnou!