Článek
Když nezávislý soud rozhodne ve váš neprospěch, ukáže se vaše skutečná politická úroveň a respekt k ústavnímu zřízení. Babišova vláda v koalici s Motoristy a za nadšeného potlesku SPD i politických důchodců v tomto zátěžovém testu naprosto spektakulárně propadla.
Místo sebereflexe a tichého přijetí faktu, že trucovat s letenkou na klíčový bezpečnostní summit se exekutivě prostě nevyplácí, spustili představitelé vlády a jejich nohsledi ryk, za který by se nemuseli stydět ani v těch nejtemnějších autokraciích.
Překročený Rubikon a pohádky o puči
Petr Macinka, muž, který se řízením osudu a politických kšeftů ocitl v roli šéfa české diplomacie, označil naprosto standardní soudní rozhodnutí za „ústavní puč“. Přidal se k němu bývalý prezident Václav Klaus, který se vynořil z politického záhrobí, aby začal blouznit o překročení Rubikonu a návratu někam daleko před listopad 1989.
Zastavme se u té neskutečné názorové akrobacie a ztráty soudnosti. Prezident republiky, aby se domohl svých ústavních práv a povinností reprezentovat stát, podá zcela legální a standardní kompetenční žalobu.
Nezávislý orgán, který je v Ústavě přímo zřízen k řešení sporů mezi nejvyššími institucemi, v logické časové tísni rozhodne. A vládní garnitura to okamžitě označí za státní převrat.
V jejich světě zjevně platí pokřivená logika, že demokracie funguje pouze a jedině tehdy, když všichni ústavní činitelé bez odmlouvání a s úsměvem plní příkazy uražených Motoristů. Obviňovat soudy z totalitních praktik zrovna ve chvíli, kdy se sami snažíte uzurpovat veškerou moc a ignorovat prezidenta, to je už skutečně diagnóza.
Zrušme soudy, velí zhrzený zmocněnec
Absolutní korunu tomuto festivalu ublíženosti ale nasadil vládní zmocněnec Filip Turek. Zhrzený stínový ministr, jehož nezapomenutelná extempore a touha po moci celou tuto mezinárodní ostudu odstartovaly, zcela vážně prohlásil, že Ústavní soud napadl parlamentní pořádek a „potvrdil, že by neměl existovat“.
Ano, čtete naprosto správně. Když nejvyšší soudní instance v zemi zabrání vaší malicherné vládní pomstě, je podle pana zmocněnce nejlepším řešením tuto instituci prostě zrušit a vymazat z mapy. To už dávno nejsou jen prázdná slova. To je přímý, čítankový útok na samotné základy právního státu od člověka, který má ještě tu neuvěřitelnou drzost se u toho ohánět obranou parlamentní demokracie.
Zemanova a Okamurova selektivní paměť
Do zástupu fňukajících politiků se ochotně zařadili i Tomio Okamura a Miloš Zeman, kteří společně objevili zázračný argument. Soud je prý zaujatý a podjatý, protože prezident Petr Pavel přece jmenoval většinu jeho současných členů.
Je dojemné sledovat tuto náhlou a velmi účelovou ztrátu paměti. Pánové totiž tak nějak zapomněli dodat veřejnosti jeden drobný detail – soudcem zpravodajem, který měl návrh tohoto předběžného opatření na starosti, byl ústavní soudce Pavel Šámal. Tedy soudce, kterého jmenoval do funkce právě Miloš Zeman.
Fakta ale v této dezinformační vládní ofenzívě zjevně nehrají absolutně žádnou roli. Důležité je jen a pouze křičet o nespravedlnosti a pěstovat v občanech pocit, že se proti nim a jejich „dokonalé“ vládě spikly temné mezinárodní síly v talárech.
Zastydlá puberta ničí republiku
Zatímco vládní tábor chrlí oheň, síru a vyhrůžky, parlamentní opozice si může s klidem otevřít popcorn a sledovat tento neřízený pád na dno. Jak velmi přesně a bez zbytečných diplomatických kudrlinek shrnul situaci lidovec Marian Jurečka: „Nebýt velkého ega jednoho zastydlého puberťáka, který je shodou okolností ministrem zahraničí, a jeho zmocněnce pro nic, vůbec bychom to nemuseli řešit.“
A má naprostou, nevyvratitelnou pravdu. Celá tato uměle a agresivně vyvolaná válka, která plní stránky německých i jiných zahraničních médií a dělá z České republiky před klíčovým summitem naprosto nespolehlivého, rozhádaného partnera, je jen výsledkem zraněné ješitnosti několika jedinců. Lidí, kteří si zoufale pletou zodpovědné řízení státu s vyřizováním osobních účtů v hospodě.
Sledovat ty nejvyšší politické představitele, jak po spravedlivě prohraném soudním sporu kňučí o pučích, zcela vážně volají po rušení Ústavního soudu a hrají si na oběti vlastního nekonečného diletantismu, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání papalášské arogance, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup kapesníčků pro uslzené Motoristy ani na lístky na trajekt za Rubikon, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
