Článek
Když můj host TOMÁŠ GŘEŠEK hovořil o aktivitách, v nichž učí ostatní se zastavit, narazil na téma, jež se vinulo všemi hovory, téma neustálého běhu vpřed.
Je to zajímavé, jak snadno se vzdáváme dobrovolně svobody BEZČASU. Stavu, v němž je nám dobře a do kterého bychom se vrátili, jen na to nemáme čas. Dokonce jsme do našeho krásného jazyka adoptovali další anglicismus hovoříce o FLOW „FLOU“ neboli o toku a tom BÝT VE FLOW.
Když jsme společně nahlas přemýšleli, proč tomu tak je, nebyli jsme si jistí, či jsme nedokázali najít správná slova, stačila však jedna noc a ta má přišla.
Náš běh je možná způsoben strachem, že zastavíme-li se, mohli bychom se otočit a podívat se zpět na to, co po nás zůstalo. Mnohdy bychom namísto výsledků viděli jen prázdnotu.
Když v roce 1995 přišel do kin film THE LANGOLIERS, mnozí by ho ignorovali, kdyby za „zdrojem“ nestál muž, jenž stal se synonymem hororu – STEPHEN KINGS, který na rozdíl od STEVENA SEGALA nepotřebuje rozdávat rány pěstí na Rudém náměstí, stačí mu pohlazení a na kůži naskakuje husí kůže.
Nebudu Vám říkat o čem kniha a film je, jen Vám prozradím, že nepřeložitelný název byl do češtiny přeložen výrazem ČASOŽROUTI. Chcete-li zjistit více, zadejte si název do vyhledávače YOUTUBE.
Zatímco ti, co žili stovky a tisíce let před námi samotnými po sobě zanechali stopy, které do dneška obdivujeme, či dokonce používáme zanecháváme za sebou my jen DIGITÁLNÍ SKLÁDKU, doplněnou tou fyzickou, na které vršíme důsledky svého konzumu, zachovávajíce anonymitu dárce.
Dnes ráno, když jsem vkládal do deníku INDUSTRY 5.0 ticícídvoustoutřetí kapitolu se mi do rukou dostalo video o rodinné historii zakladatele SVĚTOVÉHO EKONOMICKÉHO FORA, na jehož Davoského představení se sjíždí do DAVOSU všichni, kdo ve světě peněz a politiky něco znamenají a nedalo se nevšimnout, že video bylo protkáno lidmi s pravicí zdviženou k pozdravu vůdci. A to i přesto, že by podobnou minulost muži se jménem KLAUS SCHWAB, nikdo nepřičítal.
V každém případě mi ony zdvižené pravice připomněly jiné obrázky, mnohem aktuálnější, které jsou každý den servírovány médii. Jsou ro obrázky lidí, kteří ve zdvižené ruce, či rukou drží transparenty se slovy „UDĚLEJTE NĚCO PRO NAŠI BUDOUCNOST“ či „ZMĚŇTE SE“ nebo dokonce „DEJTE NÁM VAŠE ZISKY“. Na jiných obrázcích zase vidíme ty samé, či jiné občany, jak sedíce napříč dálnice blokují provoz poté, co ti, co je tam přivezli, odjeli, aby si užili klidu na nejbližší benzínce čekajíce, až bude čas jet domů.
Možná že se ptáte, jak se mi jedno může spojit s druhým a já Vám rád odpovím
V obou případech mají totiž účastníci PLNÉ RUCE a nehrozí tedy, že by je použili ke změně, kterou požadují, k práci, která je nutná. Natažené ruce totiž tolik nebolí a když náhodou ano, lze je nahradit kyblíkem, či kasičkou s nápisem PŘISPĚJTE, u kterého byl druhý výraz tak často přelepován, že již ztratil význam.
V jedné nejmenované zemi, k níž se přidala další a další a další žádají politici zavedení daní pro bohaté, pro ty, co mají 1000× a vícekrát více než oni sami. Je zajímavé sledovat, že žádnému z požadavků nepředchází snížení odměn mluvčím, či dokonce omezení plýtvání prostředky, které se ve jménu DANÍ vyberou. Nepřipomíná Vám to něco?
V Plzni 30.7.2023 Michael Rada, Člověk
