Článek
Nespornou výhodou dnešní doby a mobilních telefonů je, že díky nim jsme v neustálém kontaktu s okolním světem. Naproti tomu bychom určitě mohli najít mnoho důvodů, proč je výše zmíněné zároveň zhouba nás všech, ale o tom dnes psát nechci.
Není tomu tak dlouho, co jsem četla článek o tom, že v Británii zemřelo dvouleté dítě hlady, protože jeho otci se udělalo nevolno a za zamčenými dveřmi si ani jeden nedokázal zavolat pomoc. Jako matku malého chlapečka mě to hodně zasáhlo a zamyslela jsem se, že i já s ním trávím hodně času sama a nikdy nemohu vědět, co se může přihodit. Okamžitě jsem zapnula sdílení polohy svého telefonu blízké rodině a nastavila krizové kontakty. Ty člověk může vytočit i ze zamknutého telefonu. Syna jsem od roka začala učit, jak se na krizové kontakty proklikne a v 15 měsících toho poprvé využil.
V noci, když už syn spal, jsem dostala migrénu a po čase a lécích tvrdě usnula. Bohužel, co čert nechtěl, syn dostal žízeň a já byla k neprobuzení. Vzal si tedy můj telefon a zavolal si tatínkovi o mlíčko, ten pochopil a přispěchal z garáže s lahvičkou.
Dnes, v jeho bezmála dvou a půl letech, si běžně zatelefonuje k dědovi, aby se zeptal, jak se má v práci, nebo babičce že chce u ní spinkat. K mým krizovým kontaktům jsem přidala emotikony, aby bezpečně poznal, komu volá, protože číst neumí.
Telefon mi syn bez dovolení nebere, ale v případě nouze ví, kde ho najde. Já díky tomu mohu být mnohem klidnější, že si dokáže přivolat pomoc, i když pevně doufám, že zůstane jen u prosby o spinkání u babi a dědy!
