Článek
Odpověď není až tak složité najít. Za vším stojí rodina. A dnes spousta rodičů své ratolesti příliš vychovávat neumí. Volná výchova se spíše podepisuje na úpadku společnosti. Děti a následně mladí lidé se ztrácí sami v sobě, neznají skutečné hodnoty a ani je nehledají. Nemají úctu ke starým lidem, svým učitelům ani rodičům. Nemohou za to. Byli tak vychováni.
Možná za tím vším stojí úpadek rodiny, základu státu, jak se dříve říkalo. Děti vychovávají stále víceméně ženy, mnohé jako samoživitelky. Ať už muže odmítají s tím, že jim rodinný svazek nevyhovuje, rodina se rozpadla či docházelo k domácímu násilí. Sama matka otce ale ve výchově nenahradí, zrovna tak, jako otec matku. Chlapci může chybět mužský vzor a dívce zase ten matčin.
Zašly jsme s kamarádkou do jedné z kočičích kaváren. Příjemná atmosféra, mazlivé kočičky, dobrá káva a výtečný jahodový pohár se šlehačkou, jaký jsem znala ze svého dětství. Návštěvníci si buď hladili kočičky, vychutnávali vzácnou siestu po náročném dni, nebo si přišli jen tak popovídat a užít hezký den jako my.
Příchod matek velkomožný připomínal tornádo
Po necelé hodině se otevřely dveře a příchod dvou matek se svými ratolestmi připomínal spíš tornádo. Kočičky utekly do pelíšků, na škrabadla nebo se schovaly pod stůl. Lidé vyrušeni ze své pohody pozvedli hlavy směrem k nim. Prostě do místnosti vstoupily matky velkomožné a kdo je víc. Když jedno z dětí, co vysypalo kočičkám misku s granulemi a začalo s ní bouchat o zem obsluha napomenula, maminka se cítila dotčena.
„Vždyť je to jen děcko,“ pronesla s úšklebkem. Jednu z malých kočiček jsem měla na klíně. Celá se chudinka třásla. Jde o kočičky z útulku nebo přímo z ulice, které zde našly nový láskyplný domov, plnou mističku a teplý pelíšek. Nejraději bych jí jednu vrazila. Aroganci lepšolidí prostě nesnáším, ať už to je kdokoliv.
Snad by se jí v hlavě trochu rozsvítilo a začala by víc používat mozek, když už ho dostala do vínku. Ženy mi připadaly, jako když právě opustily nějakou noru nebo zemljanku, a po letech přišly do civilizace. Maminky si objednaly kávu a něco k zakousnutí pro sebe i děti. Pak vytáhly mobily a snad spolu komunikovaly přes displej, zatímco děti se po kavárně honily, tahaly kočičky za ocásky a fousky, a svým ječením obtěžovali ostatní.
Nikdo nemá právo toho druhého obtěžovat
Nakonec, po několikáté domluvě se jeden pán zvedl a ženy nejjemnějším výrazem ze slovníku jaký použil nazval slepicemi a lenorami, co těm chudákům dětem doma ani neuvaří a tahají je po kavárnách. Pak se omluvil slepici s tím, že jeho maminka na venkově je chová a tento tvor je alespoň užitečný. Nakonec ženy dostaly ultimátum k zaplacení a opuštění kavárny s tím, že jinak bude přivolána policie.
Vrchol byl, když jedno z dětí vrazilo do zákaznice a ta si polila oblek kafem. Kamarádka zase domů odcházela v upatlaných kalhotách, protože je jedno z dítek použilo místo ubrousku, jak nejen na ni, ale i další přítomné návštěvníky neustále sahalo a doráželo. Tím, jak se ženy dětem příliš nevěnovaly, ty se dožadovaly pozornosti a otravovaly návštěvníky, kočičky a dotýkaly se jich upatlanýma rukama.
A hihňající přitroublé matky byly v naprosté pohodě. Nakonec to schytala obsluha, že přece i ony mají právo si odpočinout a děti si hrát. Nakonec jeden klučina dostal od plačícího děvčátka, které odstrčil tak, že málem upadlo číslo na tatínka, které měla dívka uložené v mobilu v taštičce u svého medvídka. A tak namísto policejní hlídky do kavárny dorazil pevný řád v kalhotách.
Jedna z mamin si pak po vzájemné domluvě venku před kavárnou snažila krýt část tváře vlasy. Vrátila se už bez dítěte a zákaznici, která si polila oblek kávou, kdy do ní její dcera při honičce vrazila přispěla na čistírnu. Paní si jinak přítomnost policie vyžadovala. Na pauzu přišla v čistém a odchází prý jako nějaká špindíra jen díky tomu, že si někdo neumí své fakany vychovat. Tak to doslova pronesla směrem k matce děvčátka. Nedočkala se ani omluvy.
Ten božský klid, když ženy kavárnu opustily
Ženy nakonec s děckem kavárnu opustily a člověk si zase mohl v klidu vychutnat svou chvilku pro sebe jen s těmi, s nimiž je mu hezky. Ať listuji v paměti jak dlouho chci, nevzpomínám si, že by nás maminka se sestrou tahala po kavárnách. Jezdili jsme společně na výlety jako rodina, navštěvovali hrady, zámky a někdy zašli do cukrárny pro něco dobrého na zoubek.
Chovaly jsme se vzorně, jak jsme byly naučené z domova i ze školy od soudružky učitelky, k níž jsme vzhlížely jako k nějaké mantře. Vyblbnout jsme se mohly jen doma, na hřišti nebo v přírodě. A už si vůbec neumím představit tatínka, kdyby mu veřejná bezpečnost odněkud přivezla přiopilou ženu s dětmi nebo bez nich, jak se dnes občas stává.
Netvrdím, že naše generace Husákových dětí byla svatá, ale to, co si dnes dovolí mnohé děti na veřejnosti nebo ve škole ke svým učitelům nepamatuji. Pokud někdo něco nekalého provedl, často mu zadek zmaloval tatínkův pásek nebo si na něm zatančila maminčina vařečka. Výchovu jsme mnozí sice měli sparťanskou, ale nevyrůstali z nás nezvladatelní jedinci.
Pokud jsme víc zlobili, zůstali jsme třeba po škole. Žádné ADHD v nás nikdo nehledal. Ve třídě nás bylo klidně i čtyřicet dětí a žádného z učitelů jsme do Bohnic nedostaly. Ani maminka nezůstávala dlouho na mateřské. Prošly jsme si nejprve jesličkami a pak školkou. A o žádnou poznamenanou generaci se nejedná.
Naše maminky si užily mateřské méně, ale více nám daly
A na to, že maminka žádného domácího pomocníka jako je myčku, pračku se sušičkou nebo robotický vysavač neměla, mívaly jsme teplé večeře a do školy chodily v čistém prádle provoněné svěžím vzduchem ze zahrady, kde se prádlo sušilo a bělilo hezky na sluníčku. Pokaždé, když někde slyším, jak to v naší společnosti vypadá, před očima mi vyvstanou ty matky z kočičí kavárny.
A děti, jsou jen zrcadly svých rodičů. Že mladí lidé opovrhují svými prarodiči, rodiči, učiteli, vrstevníky a nakonec i celou společností. Nechť si rodiče sáhnou do svědomí. Proto děti příliš nesoudím. Na svět všichni přicházíme čistí jako andělé. A děti, které ubližují zvířátkům, později začnou ubližovat i lidem. A možná jednou i svým vlastním rodičům, babičce a dědečkovi.
Za děti jsou vždy zodpovědní dva lidé. Žena a muž. A pokud žena zhloupne natolik, že ji musí z civilizované společnosti nakonec vyhodit a z chlapa se stane macho, nebo jen ploditel, je problém na světě. Nakonec obětí se stává nevinné dítě, co vše jednou vrátí celé společnosti. A rodičům i s úroky, zvláště ve stáří.
Pláč anděla
Proč se máme hůř se mnozí ptají a vlastní děti námi pohrdají
úcta ke stáří zmizela, slza bolesti ztratila vláhu
slovo dříve mívalo váhu a ten silnější nebyl vždy v právu
rodina byla základ státu, kdy dítě mělo mámu i tátu
jen osamělý člověk na svých bedrech těžký náklad nese
pod nímž se zvlášť na stará kolena celý třese
pomoc nebyla slabost, z neštěstí druhého nepovstala radost
vítězil zdravý selský rozum a ne blbost
láska se dokazovala činy a pokora ctností byla
kam jen se láska, naděje a hřejivá lidskost vytratila
proč je tolik zmaru, křivd a utrpení na zemi
a z žen svět tvoří prapodivné muženy
a proč muži tak slabými cítí se a slabí jsou
proč se lidé mezi sebou nesnesou.
